"Boj o Rozhlas"

Boj o rozhlas

  

Mezi nejdramatičtější momenty českého povstání proti fašistickým okupantům patřil boj o český rozhlas v Praze. Všichni Češi slyšeli jeho voláni o pomoc v sobotu 5. května, všichni pak poslouchali jeho hlášeni na vlně ^15'. Všichni věděli, ze Němci se snažili toto hlášení umlčet,aby ve zmatku, který by pak vznikl, mohli snáze zlomit odpor statečného pražského lidu.
V sobotu dopoledne přijelo náhle asi třicet až čtyřicet padákových myslivců na kolech, obsadili budovu Rozhlasu a rozestavěli stráže, spolu s dvaceti dvěma SS, kteří tu byli stále. Když přijelo autokarem asi 20 našich policistů, aby jménem Národní rady převzali rozhlasovou budovu.

To se  již do rozhlasu probourávali kamarádi 'z vedlejší nezastavěné parcely. Vnikli dovnitř a probojovávali si cestu do haly. Shora tlačili nacisty naši policisté. Po nějaké době se objevil německý intendant Rozhlasu a jeho zástupce ve svrch-nících a šli ven. Budova byla obklíčena českou policií, četnictvem a ozbrojenými civilisty. Vedl je četnický strážmistr Hejna, který v Rozhlase častá hrával se svou kapelou. Venku pak byla postavena barikáda z tramvají, naplněných dlažebními kostkami, za níž odolávali obránci Rozhlasu útokům Němců, vedených od domu fy. Bosch a kavárny Elektra. V noci ze soboty na neděli 6. května rozpoutával se v Rozhlasu urputný boj v éteru. Tu noc a v neděli až do dopadu německé bomby byli zde.-' Majvald, pověřený Národní radou, jeho zástupce Kratochvil, hlasatelé Kozák, Disman. Graeven, Mančal a Jaromír Matoušek, který také pronášej, voláni o pomoc anglicky, inženýr Anatol Volfson, který mluvil do rozhlasu rusky, Mr. Greek a inspektor Sic. Ještě v noci bylo organisováno zpravodajství a soustředěno v Rozhlasu.

Situace se stávala stále a stále kritičtější. Zprávy, které přicházely, vyvolávaly všelijaké dojmy a hnutí mysli, ale nikdo nepoklesl na duchu. Dokonce ani tehdy ne, když se Němci zmocnili liblické vysílačky a zbyla pouze čtyřistapatnáctka. To dostoupil boj v éteru, boj o českého posluchače, boj o vše. Němci štvali proti Rozhlasu a stále se muselo zdůrazňovat, že je vysílačkou českou, vysílačkou Národní rady. Aby bylo vysíláni ihned rozeznatelné od vysílání Němců, byla smluvena s Národní radou znělka, jíl byl začátek pochodu „Lvi silou". Němci se pokoušeli všemi možnými způsoby umlčet revoluční rozhlas, neboť dobře věděli, že je jediným, pevným pramenem pravdivých informací a oporou statečných, bojovníku. Hnali třikrát útokem na budovu Rozhlasu. První útok byl podniknut jen pěšími silami, druhého se účastnily dva těžké tanky. To byla situace velmi kritická, nebot  ze dvou ukořistěných tanku  které jsme měli ,jeden musel odjet, aby znemožnil Němcům přeřezání kabelů, spojujících budovu Rozhlasu se Strašní'.Dostali jsme zprávu že se od  Benešova blíži ku Praze německé tanky. Najednou nastal hrozný výbuch. V okamžiku nastala tma a sypaly se úlomky zdiva a omítka. Někdo začal volat o pomoc a z přítomných jeden přes druhého snažili se přes trosky zařízení doklopýtat k východu ven. Na štěstí nebyl nikdo vážně zraněn, vysíláni však bylo, bohužel, znemožněno.
Ale Němci tím svůj boj o český Rozhlas nevyhráli, neboť tu ještě bylo vysílací zařízení v krytu Husova sboru, kam ti nejméně zranění přešli. Rozhlas zůstal i nadále v českých rukou. Oznámení příjezdu Rudé armády do Prahy, jímž bylo bojové hlášení zakončeno, patří mezi nejslavnější relace českého rozhlasu. R. P.