Portál Vojna.net

Spojenecké ofenzivy - Boj o Britské Somálsko

Anonymous - 5/9/2008, 10:12
Předmět: Boj o Britské Somálsko
Boj o Britské Somálsko


Tak jak za Druhé světové mezi sebou znepřátelené státy bojovaly po celém světě, bojovalo se i v jejich koloniích. Poté, co Itálie vyhlásila 10. června 1940 válku Francii a Velké Británii, byla na spadnutí válka i ve východní Africe. Tam měly své državy všichni tři. Itálie svou Italskou východní Afriku (Habeš – tedy dnešní Etiopii - a část Somálska), Francouzi Francouzské Somálsko, Džibuti a Eritreu a Britové své Britské Somálsko a Súdán. Francie záhy musela přijmout příměří a války ve východní Africe se nezúčastnila. Angličané a Italové si to mezi sebou rozdali sami.
Italským jednotkám velel vévoda z Aosty, a na první pohled to byly síly impozantní. Co do počtu disponoval téměř třemi sty tisíci vojáky, přičemž rodilých Italů byla asi třetina, zbytek tvořili Afričané. K tomu disponoval stovkou obrněných aut, šedesátkou tanků, deseti dělostřeleckými skupinami a cca třemi stovkami letadel. Většina těchto jednotek však byla vázána posádkovou službou a zajištěním vnitřní bezpečnosti, protože domorodí náčelníci Italy příliš v lásce neměli. Svou polívčičku v kmenových nepokojích si přihřívali i Britové, kteří válečníky podporovali penězi a občas i zbraněmi.
To Britové měli ve svém Somálsku podstatně slabší jednotky. Jádro jejich sil tvořil tzv. „Somálský velbloudí sbor“ tvořený domorodci o síle asi jednoho praporu a pár menších oddílů. Vojenským velitelem byl podplukovník námořní pěchoty A. R. Chater.
Přítomnost tak slabé „armády“ vyvolávala v očekávání pravděpodobného italského vpádu logickou otázku, zda by nebylo lepší kolonii evakuovat. Ale velitel britských sil na Blízkém východě generál Wavell se s Churchillem shodli na tom, že zadarmo nedají Italům nic. Odpor měl být veden tak dlouho, dokud to bylo možné.
V této souvislosti Britové svá vojska posílili vším, čím momentálně mohli (nezapomínejme, že tyto události se odehrávaly prakticky během evakuace z Dunkerque a na spadnutí byla italská ofenzíva v Egyptě). Chater byl povýšen na brigádního generála a dostal pět praporů, víc mu Wavell dát nemohl. Jeden domorodý prapor přibyl ze severní Rhodesie (dnes Zimbabwe), další z Keni a dva prapory byly indické. Velbloudí sbor posílilo několik rhodeských poddůstojníků. Za elitní útvar byl považován jeden prapor skotských horalů z pluku „Black Watch“. Dále Chater dostal z Keni čtyři 94 mm houfnice, dvě 76 mm protiletadlová děla, pár náklaďáků a víc už nic.
Je tedy jasné, že s takovouto prapodivnou „armádou“ si Chater nemohl nijak vyskakovat a nemohl pomýšlet ani na souvislou obranu hranic. Protože usoudil, že hlavní nápor bude směřovat k hlavnímu městu – přístavu Berbera – rozmístil svá vojska v soutěsce Tug Argan v pohoří asi 80 kilometrů od moře. Jiná cesta do Berbery nevedla.
3. srpna 1940 překročilo italské vojsko pod velením generálporučíka Guglielma Nasiho hranice ve třech kolonách. Jedna kolona směřovala k Francouzskému Somálsku (to pro případ, že by místní legionáři neposlouchali rozkazy z Vichy a rozhodli se Britům pomoci), druhá směřovala k Berbeře a třetí kolona jistila druhou. Dohromady to bylo 23 praporů pěchoty, 21 dělostřeleckých baterií, dvě roty tanků, rota obrněných automobilů a 57 letadel.
V těchto dnech dostali Britové poslední posily, a to v neuvěřitelném počtu čtyř mužů a jednoho děla s třiceti náboji. Jednalo se o generálmajora A. R. Godwin-Austena, který od Chatera převzal velení a všechna jeho dosavadní rozhodnutí schválil. A dále se jednalo o dárek od velitele australského torpédoborce Hobart. Ten když se dozvěděl, že jednotky na frontě nemají prakticky žádné dělostřelectvo, nabídl Chaterovi lodní kanónek určený ke střílení pozdravných salv a jednoho poddůstojníka se dvěma muži k jeho obsluze. Dárek byl vděčně přijat a skutečně použit. Námořníci připevnili dělo na barel, vystřelili na Italy svých třicet nábojů, a pak padli do zajetí.
11. srpna zahájili Italové dělostřeleckou přípravu a zaútočili na Tug Argan. Tři dny se britské jednotky držely, zvláště se vyznamenali vojáci z velbloudího sboru, ačkoli byli vyzbrojeni jen puškami a několika lehkými kulomety. To znepokojilo Mussoliniho natolik, že nařídil vévodovi z Aosty, aby na frontu přisunul veškeré volné jednotky, a aby povzbudil k větší aktivitě i letectvo.
Ale Britové už slábli. Italská převaha v těžkých zbraních byla drtivá, britské jednotky byly nuceny vyklízet jednu pozici za druhou a Godwin-Austen musel začít pomýšlet buď na boj do posledního muže nebo na evakuaci. Druhá možnost byla lepší, a tak 15. srpna dostal od Wawellova štábu k evakuaci souhlas. Následně Britové opustili poslední pozice v Tug Arganu a stáhli se do druhého obranného postavení padesát kilometrů před Berberou. Třetí bylo o dalších dvacet kilometrů dál.
Zatímco Godwin-Austenovy jednotky vedly zdržovací boje, britské a australské námořnictvo zahájilo evakuaci civilistů. Po nich následovali vojáci, celkem bylo evakuováno 7 000 lidí. Evakuace skončila 19. srpna ráno, kdy torpédoborec Hobart nalodil skotské horaly, kteří jako poslední kryli ústup. Téhož dne večer do Berbery vstoupily italské předsunuté oddíly.
A jaké byly ztráty? Posuďte sami. Na britské straně to bylo 260 padlých, nezvěstných a raněných, na italské osmkrát tolik – 2 052 mužů. Nicméně jedna britská kolonie byla dobyta a Mussoliniho propaganda spustila nadšenou vítěznou oslavu. To se vůbec nelíbilo Churchillovi, a když se dozvěděl, jak malé měly jeho jednotky ztráty, usoudil, že odpor nebyl dostatečný (to si ale netroufli tvrdit ani jásající Italové) a nařídil Wavellovi, aby zbavil Godwin-Austena velení a postavil ho před soud. Wavell však s Churchillem nesouhlasil, protože dobře věděl, že od Godwin-Austena víc žádat nemohl. Odpověděl do Londýna stručným telegramem „velký řeznický účet není vždy vizitkou dobrého velitele“, což Churchill chápal jako těžkou osobní urážku a rozhodl se Wavella kapánek umravnit. Sepsal třístránkový telegram s podrobnými instrukcemi co se od něj čeká a doufal, že Wawell pochopí, kdo je jeho pánem. Jenže Wavell si z toho těžkou hlavu nedělal. S klidem Angličana se později přiznal, že „provedl jen ty instrukce, které byly praktické a užitečné a zbytek hodil za hlavu“.
A jak to dopadlo? Italové se ze svého vítězství dlouho neradovali. Již na začátku roku 1941 zahájili Britové ofenzívu. Ze Súdánu zaútočilo 70 000 vojáků (6 000 z Británie, zbytek koloniální jednotky), což sice bylo stále třikrát méně než měl nepřítel, ale v průběhu roku 1941 poráželi Italy, kde si vzpomněli. Velkou pomoc poskytovali Britům etiopští domorodí válečníci věrní svému císaři Haile Selassiovi, který se 6. dubna  1941 triumfálně vrátil do svého paláce v osvobozené Addis Abebě a opět se ujal vlády. Poslední italský oddíl se vzdal koncem listopadu 1941 a tím válka ve východní Africe skončila.

Mapka italského útoku na Britské Somálsko


Image[/URL]


Vévoda Amadeo d´Aosta


Image[/URL]


Wavell


Image[/URL]


Godwin-Austen


Image[/URL]


Haile Selassie ve svém paláci. 1941


Image[/URL]

Anonymous - 5/9/2008, 11:10
Předmět:
Super článok a tý taliani to museli mať velmi slabé vojsko alebo lepšie povedané slabých veliacych dôstojnikov ktorý neovládali taktiku boja. Take straty to je hamba Wink
Anonymous - 5/9/2008, 11:14
Předmět:
Taky bych řekl, že to bylo spíš v těch důstojnících. Vždyť za WW1 italští vojáci zas tak hrozný nebyli. A italskejm protifašistickejm partyzánům odvaha taky nechyběla. Soudruh Mussolini holt udělal někde chybu... Rolling Eyes
Anonymous - 5/9/2008, 13:17
Předmět:
Mam rozečtené Monte Cassino a tam člověk žasne co se Italové navyváděly Laughing Laughing Laughing
Anonymous - 5/9/2008, 14:50
Předmět:
degrel napsal:
Mam rozečtené Monte Cassino a tam člověk žasne co se Italové navyváděly Laughing Laughing Laughing


Dufam že potom sem z toho daš nejaky ten članoček Wink
Anonymous - 5/9/2008, 18:29
Předmět:
Oni Italové byli v boji kopyta. Poslední schopné jednotky, které vznikly na italské půdě byly římské legie. Pak už to šlo s válčením makarónů z kopce. A vše vyvrcholilo během WWII. Až se divím, že dotáhli do konce habešskou kampa?. Jak jsem už napsal jinde, Italové úspěšně ustoupili/utekli/zdrhli (nehodící se škrtněte) před každým, kdo projevil ochotu je zahnat. A nějaká jejich převaha jim v ústupu vůbec nebránila

Stačí se podívat co vyvádělo italské námořnictvo na tom jejich "Mare Nostrum".
Nebo skvělý výkon jejich jednotek během britské operace Compass v severní Africe. Kdyby tenkrát Wavell nezastavil postup generála O'Connora po bitvě o Sídí Barrání, tak se ústup Grazzianiho armády zastavil asi až v New Yorku.
Britové měli dvě nekompletní divize (30 000 mužů) a Italové zprvu 80 000 mužů, později 9 divizí.
Britské ztráty během deseti týdnů bojů (prosinec 1940 - únor 1941) 500 mrtvých, italské ztráty 130 000 zajatých.
Anonymous - 5/9/2008, 20:09
Předmět:
I když se musí nechat že se našly vyjímky,například bersaglieři a zas tak špatně si nevedla divize Ariete a snad ještě Trieste
Anonymous - 8/9/2008, 07:16
Předmět:
norad napsal:

Nebo skvělý výkon jejich jednotek během britské operace Compass v severní Africe

Jojo, operace Compass, to byl taky dobrej hokej... Very Happy
Nejvíc se v ní proslavil "nepolapitelnej" italskej generál Bergonzoli, kterej utekl nejdřív z Bárdíje, potom z Tobrúku, až ho nakonec přece jen chytili v Sídí Barrání a - dva dny na to pro něj vypravili zvláštní letadlo do Káhiry, protože ho z toho všeho ustupování chytil slepák...
Ale co se musí uznat, zjev to byl charizmatický až impozantní to zas jo. Jeho ksicht by padouši v Hollywoodu určitě brali všema deseti. Twisted Evil

Image
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Powered by phpBB2 Plus and Kostenloses Forum based on phpBB