Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 30/9/2010, 13:53  Předmět:  Austiny v Rusku Odpovědět s citátemDolůNahoru

Austiny v Rusku


Před první světovou válkou došlo k řadě pokusů vytvořit funkční obrněné vozidlo. Většinou se tak dělo na základě dostupných, sériově vyráběných vozidel. Do výzbroje se tyto stroje masově začaly řadit po vypuknutí první světové války. Jedním ze stěžejních typů na spojenecké straně byly pancéřové automobily Austin, kterým širší popularitu v našich končinách zajistilo jejich široké použití v Rusku, kde se s nimi setkaly i naše legie – ať v roli uživatele, nebo protivníka.

Ruská literatura v současné době rozlišuje pět továrně produkovaných variant tohoto obrněnce, „lidová tvořivost“ k ní přidala celou řadu dalších, z nichž o jednu se postaraly naše legie a v současnosti už se po Čechách prohání i kopie tohoto solitéru.

První Austiny takzvané „první série“ zakoupila ruská vláda v září roku 1914, poslední kusy dosloužily roku 1931. Celkem jich bylo v letech 1914-1915 zakoupeno 48 kusů. Stroje byly postaveny na podvozku šestimístného osobního automobilu, měly hmotnost 5,3 t, poháněl je motor o 30 koních, náhon byl veden kardanem na zadní osu. Rychlost na silnici byla 50 km/h, palivo mohlo vydržet na cca 200 km. Posádku tvořili čtyři muži. Pancéřování se pohybovalo v rozmezí od 4 do 7 mm, výzbroj tvořily dva kulomety maxim v samostatných věžích. Věže byly umístěny napříč vozidla kolmo na podélnou osu.
Až do konce produkce poslední verze měly všechny stroje dřevěná kola a v běžném provozu používaly klasické pneumatiky, do boje byly určeny plné „speciály“ z pěnové gumy.

Po prvním nasazení na frontě byla vozidla v Rusku nově pancéřována kvalitnější ižorskou ocelí v síle 7mm, došlo i k zesílení rámu (prohýbal se), dodatečnému opancéřování podvozku a přidání krytů kulometných hlavní.
Pancéřová nástavba stroje měla k dokonalosti daleko i tvarově – největším problémem byl tvar kabiny řidiče, její střecha výrazně omezovala pohyb a tím i palebný sektor věží. Zbytečná byla i dlouhá skří?ovitá část nástavby za věžemi (sahala za zadní osu), která též do jisté míry omezovala palebné pole.

Část problémů byla vyřešena u strojů takzvané „druhé série“ z roku 1915, které měly už z výroby sníženou a přetvarovanou kabinu řidiče (šikmý náběh střechy místo kolmého), silně pokrácenou zadní nástavbu (končila na úrovni zadní osy a opancéřovaný podvozek. Ten pocházel z jedeapůltunky – tedy z relativně odolného náklaďáku. Nový stroj vážil 5,2t, měl pětičlennou posádku, motor o výkonu 50 koní a maximální rychlost 60 km/h. Dojezd zůstal stejný, výzbroj a její rozmístění též. Rusko Austinů „druhé série“ zakoupilo 60 kusů a poslední též dosloužily v roce 1931.
Zlepšily se sice některé technické vlastnosti a pancéřování (od 4 do 8mm), ale uživatelé měli nadále výhrady. Vozidlo mělo jediné vstupní dveře, postrádalo rezervu, druhé řízení v zádi, chyběl výhled do boků a pozorovací štěrbiny řidiče a velitele nebyly ničím kryté. Proto v Rusku přišla na řadu lidová tvořivost a polní dílny dodělávaly do zádí druhé řízení, další dveře a přitom měnily celkový tvar celé zadní části stroje (záď vozidla dostala díky použití šikmo umístěných plátů klínovitý tvar).

Vše, co získaly stroje druhé série díky lidové tvořivosti (druhé řízení, zlepšený výhled), bylo u výrobce aplikováno do strojů takzvané „třetí série“, které ruská vláda v roce 1916 (k zákazníkovi dorazily v létě 1917) nakoupila též 60 kusů. Stroje měly váhu 5,3t, motor o 50 koních byl schopen vozidlo pohánět rychlostí 50 km/h, dojezd se opět pohyboval kolem 200 km. Výzbroj a její rozmístění zůstalo stejné, pancéřování se ustálilo na plátech v tloušťce 4 a 8 mm.

S ohledem na situaci se v Rusku uvažovalo i o vlastní výrobě obrněnců, vláda proto v roce 1916 objednala u firmy Austin samotné náklaďákové podvozky v počtu 60 kusů. Koncem roku byla navržena i pancéřová nástavba pro stroj, který dnes známe jako „Ruský Austin“, či „Austin – Putilov“. Stroj díky revolučním filmům a další propagandě proslul jako Leninova osobní tribuna, ze které řečnil v únoru 1917 před Finským nádražím v Petrohradě. Bohužel se ukazuje, že jde o mystifikaci. Díky opožděné dodávce podvozků a revolučním událostem byly první kusy vyrobeny až v roce 1918, celková produkce dosáhla 52 kusů a skončila v roce 1919. Stroje sloužily až do 30. Let.
Od předlohy se lišil konstrukcí „bojové“ části stroje. Měl od začátku dvojí řízení a jeho speciálně konstruované věže byly na vozidle rozmístěny diagonálně, což na rozdíl od předlohy s věžemi vedle sebe umožnilo pálit plnou boční salvu kolmo na podélnou osu vozidla a výrazně zlepšilo palebné úhly. Uložení kulometu a speciální kryt ve věži umož?ovaly vést palbu proti vzdušným cílům. Stroj o hmotnosti 5,2 t poháněl motor o 50 koních maximální rychlostí 50 km/h, dojezd zůstal 200 km. Posádku tvořilo 5 lidí, výzbroj zůstala standardní – dva maximy, pancíř byl 4mm na vodorovných a 7,5mm na svislých plochách.

Od poslední sériové verze byl odvozen polopásový speciál Austin – Kegresse, vyrobený v v letech 1919-1920 v počtu 12 kusů. Prototyp vznikl úpravou Austinu třetí série, ostatní stroje vznikly jako „putilovce“. Stroje dostaly rozšířená přední kola a ochranné a nájezdové lyžiny s rolnami ve špicích pod předek, na zadní osu byly nasazeny podvozky „Kegresse“ s gumovými pásy a řetězovým převodem z osy na zadní hnací kolo. Pásy byly gumotextilní se vzorkem, jejich šířka byla 24 cm. Hmotnost vozidla se zvedla na 5,8t, maximální rychlost poklesla na 25 km/h a dojezd na 100 km. Zvedla se průchodnost terénem a sněhem. Poslední čtyři kusy dosloužily v roce 1931.

Vedle zmíněných polních úprav sériových strojů došlo v rámci frontové lidové tvořivosti i ke vzniku speciálního hybridu – jednověžového Austinu, který používaly naše legie a nakonec ho odprodaly do Číny. Stroj byl sestaven z částí austinů první a druhé série. Podle „kornilovského znaku“ – tedy „Jolly Rogera“ v ruském vydání na věži stroj pocházel patrně od Kornilovců, v jejichž řadách bylo dost „zlatých českých ručiček“, schopných i v bojových podmínkách takto čisté a dokonale funkční improvizace….
Stroj se od běžných Austinů lišil radikálním zmenšením bojové části na jedinou věž, umístěnou v ose vozidla za kabinou řidiče a velitele. Evidentně neměl druhé řízení a palebné pole jediné „nestíněné“ věže bylo plných 360°. Stroj musel být evidentně lehčí, než standard.

Obrněná auta Austin se nesmazatelně zapsala do dějin východní Evropy a části ?sie, v Rusku a jeho následnických státech sloužila v nezanedbatelném množství 220 kusů (z celkových cca 593 kusů všech typů obrněných aut vyrobených či dovezených v letech 1914-1919). To je na svou dobu impozantní síla, jejíž historický význam je i z dnešního hlediska nepopiratelný.

Vzhled jednotlivých verzí je možno porovnat zde: http://derela.republika.pl/austin.htm
Čísla přebírám z tabulek v ruské encyklopedii.

Zdroj:
Otěčestvěnnyje bronirovannyje mašiny. XX věk. Tom 1; 1905-1941; vydal Eksprint v Moskvě roku 2002
[glow=red] [color=#] [/color]


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 30/9/2010, 15:29  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Zajímavé,mne jako laika by zajímalo ,jestli jsem to teda v článku nepřehlídl,jestli ty věže byly otočné a způsob otáčení těch palebných věží .Předpokládám na tu dobu spíš ruční pohon?Ale asi se manipulovalo jenom z kulomety jak jsem si to přečetl ještě jednou a věže byly na pevno


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 1/10/2010, 07:32  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Podle všech řezů to vypadá na "ruční" pohon. Tedy kulometčík je za kulometem zapřenej o stěnu věže a otáčí ji "prací nohou" po podlaze. Lafeta kulometu byla zjevně spojená s nosnou kostrou, která držela věž a celé se to otáčelo společně na čepu. V hodně zjednodušený formě to má třeba Ba-64 - žádný převody, žádná mechanika, jen brutální síla a vyvážení konstrukce.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 1/10/2010, 07:49  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Podle toho, jak jsem nedávno viděl otáčení věží právě u BA-64, tak se jí dá mrskat celkem svižně.
Jinak gratuluju k prvotině!


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/10/2010, 07:04  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

A něco pro pobavení zde:
http://www.fantasyplanet.cz/clanek/4685
Příběh je samozřejmě sci-fi, ale jak technika, tak von Ungern - Sternberg jsou z "naší" reality. Kompletní kůže (stažená za živa) jedné z obětí von Ungern - Sternberga a jeho osobního šamana je dodnes uložená v depozitáři Národního muzea.


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

58193 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1576s ][ Queries: 19 (0.0195s) ][ Debug on ]