Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 3/12/2012, 01:32  Předmět:  Španielska občianska vojna 9. Odpovědět s citátemDolůNahoru

Španielska občianska vojna mala samozrejme ohlas aj v našich československých končinách. Ak vtedajšiu situáciu pritiahnem za vlasy, aj my sme tu mali početnú skupinu nacisticky zmýšlajúcich nemeckých obyvateľov, ktorí sa prostredníctvom svojej strany Konráda Henleina snažili rozbiť ČSR a pripojiť pohraničie k Nemecku. Aj oni bojovali proti našej republike tak ako fašisti a im podobní bojovali proti tej Španielskej.
Väčšina ludí v Československu bolo názoru, že je treba poraziť povstalcov, ktorí útočia na Španielsku republiku. Veď sa predsa útočilo na samotné princípy republiky a demokracie. Našli sa však aj taký, ako napríklad senátor za Agrárnu stranu Josef Vraný – Řehoř, ktorý otvorene hlásil, že konečne sa španielska armáda vzchopila aby v tejto krajine nastolila poriadok.
Podobný názor prezentovali aj slovenské ľudácke noviny Slovák, kde bol generál Franco pomenovaný záchrancom Španielska pred bolševickou hrôzovládou.
No nie všetci sledovali situáciu v Španielsku len z novín alebo rádia. Našli sa aj takí Čechoslováci, ktorí boli ochotní bojovať proti fašistom za ideály Španielskej republiky. Ako prví sa rozhodli pomôcť Španielsku so zbraňou v ruke účastníci tzv. Ľudovej olympiády, ktorá mala prebehnúť 19. Júla 1936 v Barcelone. Medzi nimi aj Čechoslováci. Ďalší Čechoslováci prišli v nasledujúcich dňoch z Francúzska. Údajne sa malo jednať o vysťahovalcov či politických emigrantov. Títo naši dobrovoľníci sa postupne zapájali najprv do pouličných bojov v Barcelone v radách milície. Takto sa vyznamenali čs. milicionári Milda Brožek, Roman Krobš či Miloš Sedlák. Ako sa postupne formovali a vyvíjali Interbrigády tak Čechoslováci sprvu nemali vlastnú jednotku. Boli zaradený do 4. Práporu s názvom Dabrowski, kde mali prevahu Poliaci. Poliakom bol aj veliteľ práporu Boleslaw Ulanowski. Okrem Poliakov a Čechoslovákov sem boli zaraďovaný dobrovoľníci slovanských národností.
Keď skončil výcvik, z práporov Parížska komúna, Edgar André a nášho Darbowskeho práporu bola vytvorená 11. Medzinárodná brigáda pod vedením nemeckého antifašistu Manfreda Sterna.. Narýchlo prebehla prísaha a 9. novembra 11. Brigáda a teda aj naši dobrovoľníci československí už stáli v uliciach Madridu aby tu čelili prvému pokusu o dobitie hlavného mesta. Brigáda mala takmer 2 tisíc mužov. Ako táto bitka dopadla už vieme. Medzinárodní dobrovolníci zachránili Madrid a stali sa z nich rešpektovaní vojaci. Okrem 11. Medzinárodnej brigády bojovala v Madride aj 12. Medzinárodná brigáda. V rámci nej a v rámci práporu Thälmann bojovala aj gulometná rota zložená z Čechoslovákov. Zástupcom veliteľa roty bol slovák Jozej Májek. Ten sa vyznamenal v boji tým, že niekoľkokrát riskantne presúval guľomety tam kde ich bolo treba. Do mysli každého vojaka tejto roty sa zapísal tým, že v jednom pouličnom madridskom boji kryl do posledného náboja ústup zvyšku jednotky. Keď mu došli náboje tak sa stal lahkým terčom povstalcov. Zároveň sa tento rodák z Ružomberka stal jedným z prvých padlých Čechoslovákov v tejto vojne.
Čechoslováci bojovali aj v prvých bitkách tejto vojny. Boli to najmä čs. emigranti z Francúzska či Belgicka, ktorí bojovali v lete 1936 na navarrskej fronte pri Irúne, na strednej fronte v Aragónii alebo pri Aranjueze.
Presuňme sa do decembra 1936, 1. bitka o Teurel. V zostave 13. Medzinárodnej brigády sa nachádza 8. prápor Čapajev. Prápor mal v zostave čisto čs. rotu. Komisár tejto čaty bol istý Camille, skutočným menom Vendelín Opatrný, truhlár z Kostelca nad Orlicí. Ten si počas celej bitky písal zápisky do denníka:
“19. prosinec – V noci o třetí nastupujeme do kamiónu a jedeme. Kam, to samozřejme nevíme. Cesta trvá den a noc. Jeden slovenský kamarád a já se vezeme v kamiónu se Španěly, kteří se s námi dělí o všechno, co mají. Bohužel nemúžeme se domluvit, jen gestikulujeme. Marne hledám ve slovníku slova na dorozumení. Dne 21. Prosince jsme přijeli do Alfambry.
24. prosinec – Zvláštní Štedrý den. Fasujeme přilby a plynové masky. Říka se, že jsme nejlépe vyzbrojenou brigádou.
25. prosinec – Uspořádali sme zbírku pro nejchudší lidi ve vesnici. Výtežek za celou rotu – 1700 peset.
26. prosince – Připravujeme se k odchodu na frontu. Už víme, že našim cílem je Teruel, vzdálený asi 12 kilometrú od Alfambry. Sbalili jsem si všechny věci a nastoupili do kamionú. Byla už tma. Přibližne 5 kilometrú před frontou jsem z aut vystoupili a dále pochodovali pěšky. Tiše, chráneni tmou, postupovali jsem k fašistickým pozicím. Útok se mel uskutečnit překvapivě a začít delostřelbou. Jenže naše rota předčasne narazila na fašisty a strhla se přestřelka z pušek. Až potom začalo pálit delostřelectvo. Asi po hodine vyrazily naše tanky a pancéřová auta. Mezi fašisty vypukla panika a my jsme přešli do útoku. Postupovali jsem rychle, vyhnali jsem fašisty z prvních pozic a zatlačili je v poměrne krátkem čase o 3 kilometry nazpět k hlavním opevněním u města (...)
27. prosinec – Znovu jsem zaútočili na fašisty ale bez úspechu. Mezitím dostaly posily ze Zaragozy. Při tomto útoku jsme stratili velitele čety Lorence Lajdla. Zemřel dřív než ho odnesli na obvazište protože ho zasáhla tříštivá kulka. Lajdl, pražský dělník pracoval v posledných letech ve Francii a kvúli Španělsku zanechal dobře placené místo v Renaultce. Lajdl bojoval v hodnosti desátnika rakouské armády už ve světové válce. (...) Pochovali jsme tedy našeho prvního mrtvého.
29. prosince – Večer se opakoval útok na opevnený kopec, který obsadili fašisté. Na jednom místě se nám podařilo vniknout do jejich pozic. Žel, nemohli jsme se tu dlouho udržte. Asi po hodine jsme se museli stáhnout, protože jsme nedostali posily. V tomto boji jsme stratili dalšího kamaráda. Byl raněn jen lehce ale nezústal klidne ležet. Chtěl si ránu hned ovázat, ale nepřátelský kulometčík ho zpozoroval a zasypal deštěm střel.
31. prosinec – Silvestrovskou noc jsme prožili na otevřeném poli a kopali jsme zákopy.“

14. februára 1937 sa do bojov v 2. Bitke o Madrid dostali ďalší Čechoslováci. Konkrétne guľometná rota Jana Žižky z Trocnova, ktorá bola súčasťou práporu Dimitrov v zostave 15. brigády.
Mužstvo ani nestihlo dokončiť výcvik v Albacete keď museli byť narýchlo odoslaní na obranu Madridu. Ďalšou čs. jednotkou nasadenou v bojoch o Madrid vo februárových dňoch roku 1937 bola aj protilietadlová batéria Klementa Gottwalda. Jeden z týchto protilietadlovcov si písal denník počas tzv. Jaramskej bitky:
“V pondělí 15. Února jsme zaujali palebné postavení u městečka Morata de Tajuňa, dva tři kilometry za španělskou pěchotou. Radostne nás vítali pěšáci, tankisté i civilní obyvatelstvo. Byli jsem totiž první protiletadlovou baterií, která se tady objevila po několika dnech ničím neomezované nepřátelské letecké činnosti. (...) Jen co jsme se usadili na místě, byl hlášen nálet a brzy poté jsme již sami slyšeli temný hukot skupiny těžkých junkersú letícich přímo na nás ve výšce asi 500 metrú. A najednou, když jsme je měli přivítat soustředenou palbou se ukázalo, že naše elektrocentrála není v potřebném postavení. Bez proudu ale není možné přesne zpracovat prvky střelby a podle nich řídit palbu. Chybu zavinili nekterý k nám přidelený nezkušený řidič, který ve svém kamiónu odvezl zařízení centrály nekam do olivového háje. (...)
Letadla se přibližovala a děla mlčela. Tázavě jsme se dívali jeden na druhého a zvedali jsme zrak k dunícim junkersúm. Jen co se přiblížily na dostřel, spustili jsme do nich nepříliš přesne zaměřenou palbu. Skupina letounú byla překvapena gejzíry výbuchú, rozdelila se, nekteré stroje naslepo vysypaly svúj náklad nekam do polí a hájú. Žádne z letadel se nám však nepodařilo zasáhnout a neúspěch nás pálil. (...)Kolem čtvrté hlásili nový nálet junkersú a bombardérú Caproni. To už jsme se na jejich přivítaní dobře připravili. Když se letadla dostala na dostřel, přivítali jsme je prudkou palbou. Hned po první salvě se jeden nepřátelský letoun rozbil asi 300 metrú za námi, dva o kousek dále. Byl to náš první triumf, proto je težké popsat, co jsme cítili. Neradovali jsme se však jen my, za chvíli jsme dostali správu, že náš zásah velmi vzpružil bojovníky rúznych národností v prvních liniích. Byli rádi, že na ne nebudou už tak často padat nepřátelské bomby. Překvapilo to však zřejme i fašisty, nekolik dní se v námi kontrolovaném vzdušném prostoru neukázalo jediné jejich letadlo. My však ani tak nelenili. Stříleli jsme na pozemní cíle, zejména jsme se zaměřovali na kulometná hnízda. (...) Kromě nás tu ještě púsobily ještě tři další baterie – španělská, nemecká a francouzská. Jenže na rozdíl od techto jednotek, které měly pomerne stále palebné postavení, nám připadla náročná úloha mobilní baterie. Téměr každou noc jsme měnili pozice, neustále jsme byli v akci. Vláčeli jsme děla do příkrých svahú, vytahovali jsme je z hlubokého bahna. Vozili jsme munici a kopali zákopy. Neměli jsme stany ba ani teplé plášte a ani přikrývky, kterých byl nedostatek. Spalo se – když na to vybylo trochu času – na ledové pokrývce země, své bojové úkoly jsme však plnili přesně a spolehlivě.“

Z bojiska teraz prejdime priamo do Československa.
Písal sa rok 1937. Záujem našich do rád interbrigád bol údajne obrovský a musel byť regulovaný. Organizačnú stránku tejto veci zabezpečovali v ČSR najmä pracovníci okresných a krajských výborov komunistickej strany. Dbalo sa na velkú mieru utajenia a náročnosť výberu. Takto sa napríklad na frontu dostal 25 ročný mladík z Bratislavy. Ten plný hnevu a nadšenia oslovil Oblastný stranícky sekretariát. Senátor Gábor Steiner mu koncom októbra 1936 oznámil, že španielská vláda si možno sama poradí s týmto povstaním. A keby nie tak má prísť. A tak koncom roku prišiel znovu, oznámil že na vojne bol guľometčíkom. Podal si žiadosť o cestovný pas a vo februára 1937 už stál v zákopoch pri rieke Jarama. Trošku iný príbeh zažil istý Čechoslovák žijúci odmalička vo Francúzsku. Mal tu svoju ženu a deti a prácu pilota – inštruktora. Politicky sa neangažoval. Keď ho oslovili jeho priatela s tým, že oni idú do Španielska a on by sa zišiel tiež tak nelenil a opustil rodinu a smeroval na pomoc Španielsku. V Madride sa prihlásil na letisku a dostal číslo 249. Cuatro Vientos. Cuatro Vientos znamenalo štyri vetry. Symbolizovali, že zo všetkých svetových strán sem vietor zaženie ludí, ktorí pôjdu za spoločnú vec nasadzovať životy.
Detailný popis cesty z ČSR do Španielska popísal jeden prostějovčan:
“Zbalil jsem si nejnutnejší věci a poslali mne do Prahy. Tu mi na utajeném setkání vysvětlili podrobnosti – a za několik dní mne jako údajného turistu z ČSR přivítala Paříž. Jako mnozí jiní, i já sem obdržel pas s úmyslem navštívit zdejší Světovou výstavu. V Paříži mne čekal další instruktor a v přichystané ubytovně jsem podle jazykú poznal, že se tu sešli lidé téměr z celého světa. V rámci asi 30ti členné skupiny jsme se potom vlakem a autobusem vydali k Pyrenejím, kde se nás ujali pašeráci. Všechna zavazadla i boty jsme museli ponechat na místě. Každý z nás dostal pro tichý pochod pár papučí, kterým říkali alpargates. Vedli nás potom po úzkem trámu přes řeku a vzhúru do prudké stráně. Hodina, tři, šest, osm hodin a stále jsme šli. Vpředu prúvodce, ještě před ním pes. Několikrát jsme museli uskakovat stranou a skrývat se v terénu. To když kolem přešla posílená francouzská hlídka. Nikdo z nás nesměl ani zakašlat. A znovu se stoupalo dál a výš. Vyšel nádherný ale pro nás nepříliš vhodný měsíc. Stále vpřed a vpřed. Z alpargates na našich nohou byly jen cáry, z chodidel nám tekla krev, ale zastavit se nebylo možné. Přešli jsme poslední hřeben, za ním bylo už republikánske Španělsko, ničené bombami nemeckého a italského fašizmu. Za zády zústavalo pár světel ze vzdálené francouzské vesnice. Svítalo. Hodinka odpočinku a přemýšlení, pak ještě kus cesty. Španělská celnice. Tři muži z pohraniční policie nám tiskli rukce.“
Inu, ani cesta do Španielska nebola med lízať.
Mnoho z dobrovolníkov cestujúcich cez Nemecko okúsilo na vlastnú kožu aké to je byť vypočúvaní nemeckou políciou. Mnohí muži boli podozriví z toho, že cestujú do Španielska, boli prehladávaní a vypočúvaní. Zastrašovaní aby sa priznali. Napriek všetkým úskaliam boli na na konci zimy 1937 čechoslováci tretím najpočetnejším zahraničným kontingentom v radách španielskej armády. Všetci smerovali do Albacete, kde bolo veliteľstvo interbrigád.
Okrem živej sily sa z ČSR dovážali do Španielska aj čs. zbrane. Najmä cez rôznych súkromníkov sa do výzbroje republikínov dostali 16 strojov Aero Ab-101. Ďalej bolo do Španielska roznymi cestami dodaných 23 strojov Letov Š-231, 3 Letovy Š-331 a 3 dopravné Avie Av-51. 22 Letovov Š-231 ale padlo pri doprave loďou do rúk povstalcov. V auguste 1936 tiež prebiehalo jednanie o exporte 30 lietadiel, 50000 bômb a väčšie neurčené množstvo diel. Celá zákazka mala dosiahnuť cenu asi 30 miliónov peset. Obchod sa neuskutočnil z dôvodu neutrálnej politiky Československa.
Vo veľkom sa však vyvážali zbrane do Portugalska, na čo reagovala v decembri 1936 aj samotná vláda. Musela, pretože ČSR sa zaviazala k tomu, že sa nebude oficiálne miešať do tohto španielskeho konfliktu. Preto sa výrazne obmedzil export zbraní do Španielska a Portugalska, kam sa zbrane dovážali cez holandský prístav Tarmeuzen. No zbrane sa aj tak exportovali ďalej. Inu peniaze nesmrdeli. Nepripomína vám minulosť súčasný stav?
Aký šok preto zažili naši intebrigadisti, ktorí v septembri roku 1937 dobili povstaleckú Belchitu. Našli tu zbrane, vysielačky či plynové masky s nápismi Made in Czechoslovakia. Zbrane, ktoré u nás legálne nakúpila Brazília, Ekvádor alebo Peru a teraz boli vo výzbroji Frankových vojakov. A o tomto naša vláda vedela. Zpravodajci vedeli, že zásielky pre tieto krajiny končia buď v Haagu alebo Marseille a odtiaľ putujú rovno do Španielska. Paradox je, že naša vláda neumožnila na základe medzinárodnej dohody zásobovať republikánske Španielsko, no k jeho protivníkovi sa naše zbrane aj tak dostali.
A čas utekal ďalej. Boje pokračovali a počet obetí narastal. V lete 1937 sa čs. jednotky zúčastnili neúspešnej republikánskej ofenzívy pri Brunete. Bojoval tu prápor Čapajev, delostrelecká batéria s názvom Jozef Májek, polný lazaret J. A. Komenského či Gottwaldova protilietadlová batéria.
Žižková guľometná rota neskôr bojovala pri Belchite, v auguste 1937. Počas tvrdých bojov padol veliteľ tej roty, istý Grék, a na jeho miesto nastúpil slovák Jaroslav Picker. Žižkovci si v bojoch viedli velmi dobre a neustupovali z bojov. Údajne si ich veľmi chválil aj veliteľ celej 15. Medzinárodnej brigády Vladimír Čopič.
Ďalšou veľkou bitkou, ktorá niesla aj československú stopu bola 2. bitka o Teruel v zime 1937. Účastnili sa jej naši protilietadlovci z batérie Klementa Gottwalda. Napríklad, naši protilietadlovci tu prvýkrát zostrelili najnovší typ nemeckého messershmittu nasadeného na tejto fronte. Vrak získali republikáni a následne ho odovzdali sovietskym špecialistom na preskúmanie. Batéria sa dočkala pochvaly. Pri ústupe republikánov z Teruelu potom bojovali ako klasickí delostrelci keď kryli ustupujúce jednotky a likvidovali povstalecké nákladiaky či vojakov.
A bol tu rok 1938. Rok nielen významný pre Španielsko ale aj pre naše malé ČSR. Približne v čase Mníchovskej zrady sa odohrávala známa a krvavá bitka na Ebre. Aj tu boli pochopiteľne prítomné naše jednotky na strane republikánov. A náhle počas bitky prišiel rozkaz aby sa Interbrigády rozpustili a dobrovoľníci pobrali späť domov. V čase odchodu interbrigadistov bojovalo v ich radách niečo vyše 1000 Čechoslovákov. Údaje o celkovom počte Čechoslovákov v radoch interbrigád počas celej vojny v Španielsku sa líšia. Najčastejšie sa spomínajú čísla medzi 2 - 3 tisíc Čechoslovákov. Aj počty padlých sa líšia. Narazil som na čísla začínajúce od 200 – 1500 padlých.
Prejdime opäť domov. V Československu následne nastali známe pomníchovské udalosti. Nová vláda a prezident uznali novú povstaleckú vládu, prijali do ČSR povstaleckého velvyslanca. V novinách bol zákaz podporovať republikánov, pražská ČKD začala vyvážať Francovi automobily Praga RV a AV. Zrušilo sa vydávanie časopisu Španělsko, zákazal sa mimo iné aj Výbor na pomoc demokratickému Španielsku, ktoré organizovalo zbierky či rôzne besedy. Výbor vyzbieral 400 tisíc korún a vyslal do Španielska svoju poľnú nemocnicu J. A. Komenského, ktorá prišla do Albacete už v marci 1937. V tejto nemocnici pôsobili napríklad brat známeho novinára E. E. Kischa MuDr. Bedřich Kisch, MuDr. Maxim Laufer (otec speváka a herca Jozefa Laufera) či František Kriegel, o ktorom napísal výborný článok Marťas. Len dodám, že MuDr. Kriegel sa stal počiatkom roku 1937 šéflekárom 11. Medzinárodnej brigády a neskôr veliteľom zdravotnej služby 45. Zmiešanej divízie.
A aký bol ďalší osud našich interbrigadistov? Sprvu boli internovaní vo Francúzsku v táboroch. Keď vypukla vojna, mnoho z nich vstúpilo či už do francúzskej cudzineckej légie či do novovytvorenej zahraničnej čs. armády. Niektorí odišli na Východ, napríklad spomínaný Vendelín Opatrný neskôr padol v roku 1944 na Dukle.
Priznám sa, že neviem ako to bolo s odchodom našich interbrigadistov domov do vlasti. Či ich postihla perzekúcia alebo nie. A vlastne koľko z nich sa aj domov vrátilo. Ak by ste disponovali príslušnými číslami, budem rád za prípadné doplnenie v diskusii.

Image




Naposledy upravil private_joker dne 3/12/2012, 14:09, celkově upraveno 1 krát
  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 3/12/2012, 13:57  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Paráda ,private zde je vidět jací byli Čechoslováci válečníci.Českoslovenští vojáci byli jedni z nejlepších na světě a jsou i dnes,akorát pro většinu lidí to jsou žoldáci a nemakačenkové.To jsem se mohl nedávno přesvědčit na diskusi ohledně smrti čs.pilota minulý týden na L 159 Alca,kdy to už nebožák dostal v diskusi pěkně sežrat.Ale to jen tak mimo.
Musím tě poopravit v té dodané letecké technice.Do Španělska mělo jít zhruba 25 stíhaček Letov š 231 a většina jich tam dorazila a bojovala proti povstalcům,akorát to není moc zdokumentované.Právě ted chystám článek o Avii B 534 ve Slovenských vzdušných zbraních,takže naž to dokončím ,vrhnu se na Letov Š 231 a osvítím i jeho působení ve Španělsku.V poslední fázi článku vidíš aspoň,jaká je politika svinstvo a nechápu z čeho jsme byli kdysi tak vystrašení,vždyt to bylo až do očí bijící jak jsme si nechali vše líbit.Zrovna ted dávám materiály o již zmiňované B 534 ve službě u Slovenského letectva ,ale našel jsem tam i menší nové informace o službě ještě čs.avii na Podkarpatské Rusi a Slovensku,kde se naše MNO opravdu vyznamenalo a zakazovalo palbu aviiím na maďarské letadla.Je to taková poznámka ,ale ještě dnes ji tam šoupnu.


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 3/12/2012, 14:20  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Marťas diky za opravu.
Veru s tými našimi vojakmi máš pravdu. V R-U armáde alebo legionári za Veľkej vojny boli vysoko cenení. Interbrigadisti alebo Svobodovci mali tiež svoju cenu. Vraj aj u francúzskej légii patrili Čechoslováci k tým najlepším. A keď máme konečne možnosť ukázať, že sa vieme brániť aj sami (rok 38 a 39) tak nám to prekazia naši politici.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 3/12/2012, 14:35  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jestli si to pamatuju dobře, tak ve Francii byli interbrigadisté zavřeni do táborů Gurs, Vernet a Joffre. Domů se vrátit nemohli, ale režim tam nebyl asi moc přísný (holt Francouzi, chachacha) a tak jich hodně uteklo. Anebo vstoupilo do legie.
Zajatci ve Španělsku nejdřív odstraňovali válečné škody (opravovali silnice, domy apod.) a potom je nechal Franco zavřít do koncentračního tábora Miranda de Ebro. Během války si je odtamtud vyreklamovali Angličané pro čs. armádu (zadarmo to nebylo, Franco si za každý kus nechal tvrdě platit) a někdy v r. 1943 už tam žádní Čechoslováci snad nebyli.


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 3/12/2012, 19:40  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Překvapuje mě to nadšení Čechoslováků pro podporu španělských Republikánů. Ty 2000 až 3000 našich dobrovolníků je opravdu vysoké číslo. V obdobý po Mnichovské konferenci bych to chápal, ale ti lidé se do legií hromadně hlásili už od počátku války. Opravdu zvláštní.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/12/2012, 10:32  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Co se letadel týká, dodávali jsme tam i bombardéry Aero A-101 - těch část ukořistili Frankisti i s lodí a podle některých spekulací tam skončil i jeden z prototypů Aero A- 102 (jeden ze dvou). Scénka se sestřeleným republikánským A-101 je i na staré krabičce mezka Bf 109B Helleru.


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75422 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1674s ][ Queries: 19 (0.0134s) ][ Debug on ]