Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
sigi
Generalfeldmarschall


Věk: 55
Založen: 31. 10. 2007
Příspěvky: 978
Bydliště: Poděbrady
17719.42 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 8/11/2007, 22:01  Předmět:  Vyprávění očitého svědka - Koncetrační tábor-Malá Odpovědět s citátemDolůNahoru

Svědectví vězně

Všechny transporty vedly nejprve do přijímací kanceláře. Tady nás řvoucí dozorce oddělil — ženy se musely postavit zvlášt a muži také. Tak jsme čelem ke zdi čekali mnoho hodin. Teprve, když první z nás klesali únavou, objevili se tři věznové, zaměstnaní v kanceláři, a vyvolávali podle transportní knihy jména příchozích. Ti pak předstupovali ke stolu a odevzdávali všechny cenné věci. Ale také mýdlo, holicí potřeby, tužky, brýle ... Jenom ženám nechávali fašisté snubní prsteny.
Od příjmu vedla cesta do skladu oděvů, tady člověk musel svléknout své šaty a dostal vězenské. Nejprve to byly uniformy z předmnichovské armády, později jsme fasovali šaty po těch, kteří zemřeli. Místo bot jsme fasovali dřevaky, na ty se v Malé pevnosti hodně umíralo: když někomu při běhu dřevák spadl, straže ho utloukly k smrti. V oděvním skladu pomalu končila přeměna člověka ve vězně, v číslo. Dozorce Wachholtz, který skladu vládl, provázel každý pokyn zavilým bitím; než si člověk sbalil výbavu — pokrývku, prostěradlo, ručník, lžíci a plechovou misku na jídlo, za kterou ručil vlastní hlavou — dostal jich nepočítané. Hned tady jsme se přesvědčili, že dozorci umějí bít stejně dobře jako vyšetřovatelé na gestapu. Když vězen měl za sebou pár týdnu hladu, nelidské dřiny a ponižování, nebylo zas takové umění srazit ho jedinou ranou na zem. Ale jak jsme se vzápětí přesvědčili, Wachholtz to snadno dokázal i s námi nováčky. Všichni dozorci moc dobře věděli, kde rána bolí nejvíce a kde nejh?ř poníží.
Zatímco ženy z našeho transportu odváděly dozorkyně na třetí dv?r, nás za stálého ponižování, bití a hrozeb hnali na první dvůr. Tady se člověk definitivně proměnil ve stín lidské důstojnosti: s pruhem vyholeným napříč hlavy se vytratilo veškeré sebevědomí i naděje.
Od holírny vedla cesta před správu dvora, kde se zařazovalo do jednotlivých komand na práci v dílnách, na stavbách, při polních pracech či později na Richarda. Z toho řvaní a ran jsem byl tak vyvedený z míry, že jsem se přihlásil jako odborník do dílny. Samozřejmě vzápětí vyšlo najevo, že jsem úředník; všechny ty dosavadní facky a kopance nebyly nic proti tomu, jaký výprask jsem dostal nyní. A to ještě mohu mluvit o velkém štěstí, že si Rojko mou hloupost nevysvětlil jako podvod, býval by mé utloukl k smrti.
Malá pevnost byla policejní věznice, kde lidé čekali na soud či na vyšetření svého případu, ale přesto se zde umíralo každý den. Už jenom to prostředí — všechny cely s výjimkou čtvrtého dvora byly vestaveny do pevnostních valů; vlhké, tmavé a syrové místnosti, které vůbec nešlo větrat a kde se člověk neustále dusil nedostatkem vzduchu. Pravda; stála tam kamna, ale nesmělo se v nich topit, bylo tu umývadlo a splachovací záchod, ale netekla voda a tak se záchod stával jen dalším utrpením. V neustále přecpaných celách údajně měl sice člověk své místo na palandě, ale ve skutečnosti se na ně dostal pouze tehdy, když si šel lehnout mezi prvními. Jinak mu zbyla jen lavice nebo st?l, v horším případě holá podlaha.
Život věznu provázel neustálý hlad. Po válce odborníci spočítali, že příděl kalorií v koncentračních táborech kryl energetickou potřebu člověka jen z necelé třetiny. Navíc byla hladovka tím nejoblíbenějším opatřením dozorc?, které následovalo za sebemenší přestupek někoho z cely. Ráno před odchodem do práce se vydávala snídaně: trochu černé tekutiny a k tomu jedna sedmina dvoukilového bochníku chleba z brambor a slámy. Těch třicet deka chleba, to byl celodenní příděl.
Nad Buchenwaldem viselo heslo: Každému, co mu patří, nad Malou pevností rozšířenější Práce osvobozuje. Ale v koncentráku i v Terezíně práce zabíjela. Hned první den jsem se dostal do stavebního komanda dozorce Soukupa. Pořád nosil po kapsách kusy drátu a když zahlédl, že si někdo na chvíli odpočinul, šel k němu a dal mu drát: „Víš, co s tím máš dělat," řekl a kdo se do půl hodiny neoběsil, toho na konci šichty vlastnoručně zabil. Nejvíc věznu pracovalo ve venkovských komandech; pronajímáním naší pracovní síly nejr?znějším německým firmám plynuly do pokladny SS pěkné sumy. Denně jsme vstávali nevyspalí a utahaní — ve slamnících, naplněných papírem, člověka vysávaly milióny blech, vší a štěnic — a hladoví jsme nastupovali na apel. Pak následovala nuzná snídaně a cesta do práce, mnohdy se měnící v cestu utrpení a smrti. Vzpomínám si, že 31. května 1943 při návratu z práce hlásil esesácký velitel kolony dozorci Mallothovi, že se tři vězni pokusili odeslat dopis domů. To byl vážný přestupek, zpravidla však za úplatu dozorci trpěný. Tentokrát však „krásný Tony" nechal rozestoupit kolonu, zavolal si na pomoc několik dalších dozorců a ti tři neštastníci museli běhat uličkou mezi námi. Popoháněly je karabáče a důtky, dokud v bezvědomí nepadli na zem. Vzkřísili je ledovou vodou z hadice a pokračovali dál. Když ti tři definitivně padli, zbili dozorci i nás a celý dvůr měl několikadenní hladovku.
Smrt byla v Malé pevnosti skutečně denním hostem. Vězni umírali na nemoce, vysílením a hlady, byli ubíjeni dozorci i popravováni četou střelc?. Jockel se snažil dát popravám d?stojný ráz, opásal se vždycky řemenem se šavlí a velel komandu. Jenomže šavle mu překážela, neuměl s ní ani pochodovat ani dávat signály, celá poprava se tak obrátila v trapné a nechutné divadlo. Při kterém ale umírali nevinní! Ani při vážných onemocněních a úrazech neměl člověk nárok na žádnou lékařskou péči. Pravda, ordinace v Terezíně byla. Ale ordinovala dvakrát týdně, a to ještě vždy odpoledne, když vězni pracovali mimo pevnost. Lékaři z řad věznu, kouzelníci se zlatýma rukama, mohli kamarádům pomáhat jen před apelem nebo chvíli před uzavřením cel, ale i tak ošetřovali zlomeniny a následky mučení, čistili hnisající rány, šili k?ži roztrženou po dopadu d?tek. Každý z nich denně nasazoval svůj život pro náš! Teprve mnohem později přibyla v pevnosti i nemocnice, přestavěná z bývalých stájí. Ale do ní se mohl člověk dostat jen na rozkaz německého doktora Kronerta. Ani tyfus či další nakažlivé nemoci však neshledával dostatečnou příčinou, aby nemocné přeložil ze společných cel, a tak se infekce velmi rychle šířila.
A tak, přestože v Malé pevnosti nepracovaly plynové komory a policejní věznice nebyla vyhlazovacím koncentračním táborem, továrnou smrti, měl zdejší vězen naději na přežití právě tak malou.


Vodnář Pohlaví:Muž Drak OfflineOsobní galerie uživatele sigiZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovi WWW stránkySkypeMSN Messenger
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75366 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2136s ][ Queries: 19 (0.0813s) ][ Debug on ]