Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/11/2007, 14:09  Předmět:  Poslední dny obrany Sevastopolu, část 5 Odpovědět s citátemDolůNahoru

Poslední dny obrany Sevastopolu, část 5


Mezi tím letectvo Černomořské flotily se základnami na Kavkaze, provedlo v noci na 30.června 24 vzletů a bombardovalo bojové sestavy protivníka a dále byly provedeny 4 vzlety proti protivníkovým lodím u přístavu Jalta.
Té samé noci dopravilo nákladní letectvo do Sevastopolu 25 tun střeliva a 1 625 kilogramů potravin. Těmito letadly bylo zárove? odvezeno 7 raněných a 179 lidí velitelské sestavy letectva Sevastopolského obranného pásma a 5 050 kilogramů důležitého nákladu.
Letectvo Sevastopolského obranného pásma dokázalo v noci na 30.června realizovat jenom 22 vzletů a bombardovalo protivníkovi pozice. Ve dne již letadla létat nemohla, neboť letiště bylo ze vzduchu blokováno nepřátelskými stíhači.
Ve svých pokusech o naprostou izolaci Sevastopolu z moře se protivník snažil držet pod bezprostřední kontrolou oblast, přiléhající k plavební dráze č.3, po které mezi minovými poli jezdili do Sevastopolu lodě a ponorky. Proto protivník ode dne 27.června organizoval silnou přehradu protilodní obrany na příjezdech k Sevastopolu silami letectva, torpédových a strážních člunů s nepřetržitým bombardováním prostoru. Ale nehledě na tyto ohromné síly a obrovský nedostatek bojových zdrojů nedokázali přerušit pohyb našich ponorek a lodí, jež se pohybovaly na sevastopolských komunikacích i po jeho opuštění. Ani jedna z našich lodí nebyla vyřazena z provozu.
V té době byla proti plavidlům nad vodní hladinou na hranici 60 – 70 mil s centrem v Sevastoppolu, realizována vzdušná blokáda útočného dozoru, kde množství protivníkových útoků proti našim lodím bylo maximální.
Nehledě na námořní blokádu, do Sevastopolu nepřestávaly připlouvat lodě se zásobami střeliva, potravin a paliva.
Dne 28.června dorazili v noci do Sevastopolu rychlé minolovky „Vzryv“ a „Zaščitnik“ a přivezli 330 lidí pro doplnění stavů. Po vyložení nákladu v přístavu byla naloženo 288 raněných a 34 evakuovaných. V 1 hodinu 31 minut dne 29.června odjely minolovky na Novorossijsk, kam dorazili večer toho dne.
V tento den také ve 23 hodin 25 minut dorazili do Sevastopole ponorky D-5 a A-4 a také M-118. tyto ponorky přivezly 203 kusů 152 mm střel, 706 kusů 122 mm střel, 223 kusů 85 mm nábojů, 1000 kusů 76 mm nábojů, 14 tun konzerv, 35 tun automobilového benzínu. Celkem bylo přivezeno 180 tun munice.
Po vyložení v Kamyševké zátoce přijala ponorka D-5 na svou palubu 65 raněných a 41 lidí (evakuovaní členové rodin hlavního velení) a v 5 hodin 20 minut dne 29.června nabrala směr na Novorossijsk. Po vyložení nákladu v přístavu a nalodění raněných v té době vyrazily na Kavkaz i ponorky M-118 a A-4.
V průběhu dne 29.června dorazili do Sevastopolu další v pořadí ponorky. V 1 hodinu 10 minut do byla ponorka „Š-209“ s nákladem munice a 32 tunami benzínu. Ve 22 hodin připlula ponorka L-23 s nákladem munice a 49 tunami benzínu a 30 tunami potravin. Ve 22 hodin 45 minut dorazila L-4 s nákladem střeliva a M-31s nákladem 70 kusů 152 mm střel a konzervami. Celkem bylo přivezeno něco kolem 160 tun střeliva {73}.
V 00 hodin dne 30.června obdržel velitel ponorky Š-209 rozkaz zástupce náčelníka štábu Černomořské flotily – náčelníka štábu Sevastopolského obranného pásma, kapitána I.stupně Vasiljeva „Uložte se na dno v oblasti 35.baterie a zůsta?te tam do dalšího rozhodnutí“. Analogický rozkaz byl předán i ponorce L-23.
Ponorka M-31 po vyložení nákladu v Kazačském zálivu přijala na palubu zboží státní banky v hodnotě 2,7 milionu rublů, zboží Politické správy (vyznamenání) o hmotnosti 300 kilogramů a 7 pasažérů. Celkem bylo nákladu 1,8 tun a ve 3 hodiny 3 minuty se ponorka vydala na Novorossijsk. Ve 3 hodiny 20 minut vyrazila na Novorossijsk i ponorka L-4.
30.června vyjelo z Novorossijska do Sevastopolu s nákladem munice a potravin 8 ponorek: v 16 hodin 30 minut ponorka M-111; ve 14 hodin 45 minut ponorka Š-215; v 16 hodin 50 minut ponorka M-112; v 18 hodin 15 minut ponorka D-4; v 18 hodin 25 minut ponorka A-2; ve 21 hodin 20 minut ponorka Š-212; ve 21 hodin 24 minut ponorka Š-213; ve 22 hodin ponorka Š-203.
Ráno dne 30.června byla do oblasti zátok Střelecká, Kamyšová a Kazačská soustředěna hlavní masa armádního dělostřelectva pro nedostatek střeliva. Část kanónů čekala na pozicích v nadějném očekávání dodávky munice z ponorek. U Pobřežní obrany zůstalo celkem 5 činných baterií s nevelkou zásobou střeliva.
Během noci protivník provedl přeskupení sil, přisunul rezervy soustředil své síly zejména pro úder na Zlatou hráz – Kadyrovka, na Sapungorskou planinu, na oblast usedlosti Děrgači a na Kilenskou hráz.
K ránu dne 30.června, jak napsal bývalý velitel 11.německé armády E.Manstein, měl 30.armádní sbor za úkol: 28.lehká pěchotní divize zaútočí v oblasti průlomu, jež vznikla v předvečer díky 72.pěchotní divizi ve směru na balaklavsko-sevastopolskou silnici. Pro měla obejít balaklavskou skupinu vojsk, obsadit usedlost Maximovka a francouzský hřbitov, dále se mělo postupovat na západ, zanechat město napravo s cílem nedopustit ústupu našich vojsk na Chersoněsský poloostrov, nebo pokud to bude nutné, atakovat Sevastopol z jihozápadu. 170.pěchotní divize měla zaútočit ve směru na Chersoněsský poloostrov na oblast pobřežní baterie č.35 72.pěchotní divize měla za úkol udeřit podél pobřeží od výšin Karagač v jižním směru a obsadit výšinu s větrným mlýnem – bývalé místo velitelského stanoviště 1.obranného sektoru.
Za ní postupující 1.rumunská horská střelecká divize měla obsadit Balaklavu a poté se soustředit ve druhém sledu. 18.rumunská pěchotní divize útočila ve směru anglického hřbitova na Zelenou horu. 132 a 50.pěchotní divize operovaly v oblasti Laboratorní silnice – přístav Viktorie – Malachovská mohyla a napravo silně provětrané 24 a 22.pěchotní divize, jež se přepravily přes Severní záliv.
V protivníkově rezervě byla 4.horská střelecká rumunská divize a do dvou německých pluků. Nepřátelské divize měly malé útočné úseky a silnou dělostřeleckou a leteckou podporu. Nechyběli jim také tanky.
Jednotky Sevastopolského obranného pásma přešly na určenou obrannou linii, daly se do pořádku a navázaly spojení s velením. Z divizí a pluků zůstal jeden název, jak napsal Morgunov. Pro velké a nenahrazené ztráty šlo o zničené skupiny a jednotky. Některé oddíly přestaly zcela existovat, jako například 172.střelecká divize. Jejich zbytky se připojovaly k jiným jednotkám. Z dělostřelectva byly tu a tam kanóny s malou zásobou střeliva. Zbylé dělostřelectvo ustoupilo do hloubky obrany a podle přísunu munice podporovalo své jednotky.
Je třeba dodat, že protivníkova pěchota, která v prvních dnech třetího útoku na Sevastopol utrpěla zvláště velké ztráty, ve všech následujících dnech projevila zbabělost a postupovala jenom tehdy, když následkem masivní dělostřelecké palby a leteckého bombardování nebyl kladen žádný odpor. Bylo tak uvedeno ve zprávě velení Přímořské armády ze dne 6.12.1942. V této době, nehledě na velké ztráty, projevila naše pěchota neobyčejnou vytrvalost a statečnost. Bylo mnoho případů, kdy v rotách zůstávalo po 2 – 3 lidech a ti přesto odráželi protivníkovi útoky. Nejednou byly protiútoky prováděny z iniciativy samotných vojáků. Probíhaly boje muže proti muži na bodáky, bojovalo se s kameny, pažbami atd. Při průlomu tanků zůstávala pěchota na místě, organizovala jejich likvidaci a také ukořistění prostředků a další útoky s jejich pomocí. Naši dělostřelci neopouštěli svá stanoviště nebo ustupovali jenom k nejbližším zásobám a bojovali u kanónů s ručními zbraněmi. Velitelé divizionů, baterií, dělostřeleckých pluků zůstávaly s pěchotou a prali se s protivníkovou pěchotou. Mnohokrát byly činěny výzvy k palbě na jejich vlastní postavení.
Ale nyní, na konci posledních dní obrany, kdy naši dělostřelci vedli řídkou palbu posledními náboji a občas nebylo střelivo vůbec, situace našich vojsk byla neobyčejně těžká a musíme vzít také v úvahu, že na posledních obranných liniích nebyly připraveny okopy, kryty a opevnění.
V noci se v oblasti Kazačského zálivu nacházely na bojových pozicích stíhací prapor vojenských vzdušných sil Černomořské flotily, zformovaný 20.leteckého praporu vojenských vzdušných sil Černomořské flotily a doplněný ze sestavy rezerv Sevastopolského obranného pásma jako prapor námořní pěchoty pod velením poručíka I.P.Michajlika.
V Kamyševském zálivu byl zformován ze sestavy chemických a zvláštních jednotek flotily druhý prapor námořní pěchoty jako rezerva. V Přímořské armádě byly zformovány tři prapory rezerv na základě kursu mladších důstojníků, 191.záložního pluku a z protiletadlových jednotek na základě protiletadlového kulometného praporu. To byla poslední rezerva velitele Přímořské armády, která zaujala obranu u Tureckého valu a na přístupech ke Kamyševskému zálivu.
Ráno dne 30.června, kolem 5 hodin ráno na celá frontě naší obrany, krom Balaklavy, byly provedeny útoky ve třech hlavních směrech:
- podél balaklavské silnice ve směru nalevo od Kulikovova pole k vrcholům Střelecké hráze.
- Po laboratorní silnici a Chomutovské hrázi k železniční stanici
- Na Korabjelnou stranu přes anglický přístav Viktorie
- Malachovská mohyla a Kamčatka.
Rozpoutaly se zuřivé boje. V souladu s válečným deníkem operačního oddělení Přímořské armády, se zprávou náčelníka štábu Sevastopolské opevněné oblasti a závěry operačního hlášení č.46 štábu Severo-Kavkazského frontu mezi 8.00 a 12.00 hodinami protivník silou do pěchotní divize a za podpory 48 tanků prolomil obranu 9.brigády námořní pěchoty okolí výšiny 101,6 u balaklavské silnice a zahájil postup ve směru Jucharinnoj hráze, současně postupoval podél balaklavské silnice a ve 14 hodin 30minut dosáhl linie Maximovič – Nikolajevka a na jihozápadních svazích Chomutovské hráze obsadil usedlost Maximovič. Ve druhé polovině dne protivník obsadil usedlost Nikolajevka – sovchoz 1 kilometr jižně od výšiny 73,0 a v 16.00 hodin dosáhl linie Jucharinova hráz – usedlost Otradnyj – Kamčatka a přešel také ve směru usedlost Kommuna. Jednotlivé skupiny tanků v té době dosáhly Bermanovi usedlosti, západně od Kalfy, 1 kilometr východně od Delagardy, 600 metrů jihozápadně od Kamčatky.
V Sapun horském směru protivník silami do pěchotní divize s 30 tanky zaútočil ve směru k železničnímu nádraží stanice Sevastopol. Střelivo, které dorazilo během noci, bylo ve 12.00 hodin spotřebováno. Bylo zasaženo a zničena na 30 protivníkových tanků. Dále se pohyb tanků palbou našeho dělostřelectva nezadržoval pro chybějící munici. . Armádní dělostřelectvo zcela přerušilo palbu a začalo stahovat zachovalé kanóny k zátokám. V noci protivník dosáhl železniční stanice a Panorami {83}.
Zuřivé boje probíhaly v průběhu dne 30.června od jižního břehu Severního zálivu po Machalovskou mohylu. O bojích v okolí Děrgači píše plukovník D.Piskunov: „Obranu zde držela část sil 138.střelecké brigády, 514.střeleckého pluku, do kterého byly včleněny zbytky oddílů 386.střelecké divize, 8.brigády námořní pěchoty a dalších částí. Bojovali tam také vojáci a velitelé 190.střeleckého pluku a 57.dělostřeleckého pluku 95.střelecké divize. Nalevo od Malachovovi mohyly bojovaly zbytky (do jedné roty) 79.brigády, 2 a 3.pluku námořní pěchoty, napravo zbytky 25.Čapajevské střelecké divize. Palbou je podporovala 553.baterie 55.dělostřeleckého divizionu 110.protiletadlového dělostřeleckého pluku Protivzdušné obrany Černomořské flotily nadporučíka G.A.Volovika. V okolí Kamčatky hrdinsky bojoval prapor Černomořské flotilové posádky. Ale bez dělostřelecké podpory naše jednotky nevydržely tlak přesily. Na Malachovské mohyle šli na smrt dělostřelci 701.baterie 177.zvláštního dělostřeleckého divizionu Černomořské flotily pod vedením majora V.M.Mozdalevského a kapitán-poručíka A.P:Matjuchina. Drželi protivníka den a noc a když ustoupili, tak naše jednotky, ustupující také zleva i zprava již bojovali v okolí stanice. Protivník v tento den obsadil celou hor Sapun a celou oblast severně od Voroncovských výšin. Ke Korabelné protivník dorazil od Malachovy mohyly. 190.pluk, 57.dělostřelecký pluk zůstaly u sebe v okolí Zelené horky. Vojáci a velitelé, bránící Korabjelnou stranu ustoupili na konci dne od města. Mnozí z nich během noci na 1.července unikli z obklíčení a přepravili se přes Jižní záliv“.
Rozdělené jednotky Sčevastopolského obranného pásma ustoupily k usedlosti Pjatnickovo, k Rudolfu a k Sevastopolu. Personál baterie Pobřežní obrany č.19 u usedlosti Maximovka, baterie č.706 u kóty 77,8 a baterie č.705 u kóty 73,0 po spotřebování střeliva zničil provozuschopný materiál a vedl další boje v obklíčení.
Takhle popisoval boje 9.brigády námořní pěchoty v těchto dnech její velitel, plukovník N.V.Blagovješčenskij ve své zprávě ze dne 4.července 1942 v Novorossijsku: „Za úsvitu dne 30.června protivník silou jednoho pluku s tanky podnikl útok podél severních svahů Karagačských výšin, současně obešel levé křídlo 4.praporu u Chomutovské hráze. Protivník se probil na frontě usedlosti Maximovka – výšina 101,6 a zaútočil na linii výšiny 114,4 a 113,7 ze severu. Poté došel do týla 2.praporu, který byl rozmístěn podél balaklavské silnice. Od 8.00 hodin bylo spojení se všemi prapory ztraceno – i radiové. Oba prapory utrpěly obrovské ztráty a zahájily ústup na Jucharinovu hráz. V 11.00 hodin protivník dosáhl předními liniemi linie Kalfa.
953.dělostřelecký pluk, podporující brigádu, ostřeloval protivníkovu pěchotu a tanky a po spotřebování munice své kanóny vyhodil do vzduchu. Ve 13.00 hodin bylo mé velitelské stanoviště, nacházející se ve štole Jucharinské hráze, obepnuto ze dvou stran. Bez krytí jsem ustoupil k Mléčné farmě. Spojení mezi prapory nebylo obnoveno a až ve 22,00 hodin jsem u 35.baterie objevil skupinu velitele praporu soudruha Nikulšina
“.
Ze zprávy bylo jasné, že mnohonásobná přesila v síle umožnila protivníkovi ihned pronikat naší obranou na několika místech a to především pro nedostatek munice a chybějící rezervy. Malopočetné jednotky Sevastopolského obranného pásma tak musely ustupovat, za bojů unikat z obklíčení nebo bojovat do konce.
O podpoře 9.brigády námořní pěchoty dělostřelectvem vzpomíná komisař baterie z 953.dělostřeleckého pluku, major I.P.Pyžov: „Část našich baterií, rozmístěných v Zlaté hrázi, byla podlomena. Dvě baterie (jedna 122 mm a jedna 76 mm) byly v roklině u krčmy Karanka. S příchodem fašistů na horu Sapun ustoupili ve směru k 35.baterii. Na přístupech k ní jsme absoluhovali poslední boje. Bylo to 30.června mezi 10 a 11 hodinou. Posledními náboji bylo zasaženo a zničeno 12 německých tanků. S tím nám pomáhaly baterie nalevo a napravo od nás. Poté jsme kanóny vyhodili do povětří a ustoupili k 35.baterii“.
Podle bojového hlášení velení Sevastopolského obranného pásma o stavu ke 24,00 hodinám dne 30.června: „Protivníkovi pokusy zaútočit ve směru na usedlost Berman se setkaly se silným odporem 109.střelecké divize a 142.zvláštní střelecké brigády. Ten byl donucen stočit útočný front na sever ve směru na usedlost Komunna“.
Na konci dne 30.června tak dosáhl protivník linie Berman, Jucharino, výšina .61,9, hráz Sardinaky, Zelená hůrka, východní okraj Sevastopolu. Za cenu velkých ztrát se protivníkovi podařilo obsadit hlavní přístupové komunikace k Sevastopolu a vytvořil si tak podmínky pro obsazení města.
Když protivník zjistil, že odpor klade jenom pěchota, dosáhl linie vesnice Rudolfa – severovýchodní okraj Sevastopolu. Boje pokračovaly po celou noc. Z 30 června na 1.července a k ránu dne 1.července jednotky Sevastopolského obranného pásma ustoupily na linii mysu Fiolent – usedlost Pjatnikovo – výpusť Střeleckého zálivu.
Tak byly shrnuty události na sevastopolské frontě za den 30.června 1942 ve štábu Severo-Kavkazského frontu a štábu Sevastopolského obranného pásma.
Malé skupiny vojáků a velitelů z různých jednotek, jež v tento den zůstaly v obklíčení, bojovali do poslední patrony. Velitel 34.zvláštní trhavé plamenometné roty Přímořské armády A.T.Ilin vypráví: „Na konci dne 30.června se Němci v automobilech objevili ne levém křídle naší obrany. Jeli bez opatrnosti. Přivítali jsme je palbou z pušek a samopalů. Podporovali nás nám neznámí sousedi, námořníci s kulometem Maxim. Auta vzplála a živí Němci utekli mezi rozvaliny. V noci jsme zjistili, že kolem nás zůstalo několik skupin námořníků po 15 – 20 lidech pod velením majora, v týlu 100 metrů od nás byla skupina vojáků ze 142.brigády v počtu 20 lidí pod velením staršího důstojníka. Napravo ve vzdálenosti 150 – 200 metrů bylo 20-25 lidí pod velením mladšího politruka. U stěn rozbořené budovy bylo 5 – 6 lidí pod velením poddůstojníka ze 142.brigády. domluvili jsme se, že den a noc vydržíme a pak ustoupíme k moři na lodě.
1.července dorazilo několik německých tanků. Za nimi následovala pěchota. Tanky projely a pěchotu jsme přivítali zničující palbou. Německé automobily byly vyřazovány jeden za druhým. Němci v panice utíkali zpět a v sutinách je přivítala palba našich samopalníků. Němci nejen že utíkali, ale i dávali ruce nahoru. Tři tanky se vrátily a začali válcovat naše okopy. Zasypali jsme je granáty. Jeden začal hořet. Boj se rozhořel. Potom přišel útok jejich samopalníků. Odráželi jsme je ještě dvě hodiny. Z poddůstojníkovi skupiny zůstal pouze on sám a tak k nám přilezl.Přijelo ještě několik tanků. Všude boj a střelba. Někteří naši ustupovali, neboť nebylo čím střílet. Zprava a z týla jsme neměli ochranu. Granáty docházely. V 19.00 hodin se v týlu objevili německé tanky. Kruh byl uzavřen. Němci vyháněli z našeho týla velkou skupinu zajatců. V nastalém zmatku se nám podařilo utéct plížením v příkopu a schovali jsme se v rozbořeném palebném opevnění. Několik námořníků, tři důstojnice a pět vojáků
“.
V postupu ve směru mysu Fiolent mohl protivník díky kladenému odporu 109.střelecké divize a 142.brigády dne 30.června pokračovat až ráno dne 1.července. Tehdy jednotky balaklavské skupiny vojsk z rozkazu generála Novikova zahájily ústup k 35.baterii pro vytvoření linie, která má krýt evakuaci. Ale na své cestě k mysu Fiolent narazil protivník v okolí větrného mlýnu CAGI – Georgijrvský klášter na tvrdou obranu 456.pohraničního pluku 109.divize. Tam tato jednotka zaujala pozice po opuštění Balakalvy. V noci na 1.července.
Mezi tím velení Sevastopolského obranného pásma, nacházející se na záložním velitelském stanovišti u 35.baterie, ještě před příchodem noci 30.června vyslechlo zprávu velitele Přímořské armády, generál-majora Petrova a velitele Pobřežní obrany, generál-majora Morgunova o stavu a situaci vojsk na frontě. Tato práva všechny utvrdila, že situace se vlivem německého útoku neustále komplikuje. Jádro těchto dokladů lze přiřadit závěry ze zprávy Přímořské armády ze dne 8.července 1942. Byly na ní podpisy velitele armády Petrova, náčelníka štábu armády Krylova, členů vojenského sovětu armády Čuchnova a Kuzněcova.
Následkem nepřetržitého leteckého bombardování a masivní dělostřelecké palby naše jednotky, zejména pěchota a dělostřelectvo, mají obrovské ztráty. Ohromný úbytek lidí a narušené spojení vedlo k tomu, že zbytky jednotek se staly neovladatelnými“.
Ve zprávě člena Vojenského sovětu Sevastopolského obranného pásma N.M.Kulakova náčelníkovi Politické správy vojenské námořní flotily v Moskvě, armádnímu komisaři 2.stupně I.V.Rogovovi bylo hlášeno o „vyčerpání fyzických a morálních sil vojáků a velitelů. S registrací slabosti posledních linií není možné město udržet. Přijmu všechna opatření ke shromáždění jednotlivců do skupin, kteří byly odtrženi od svých jednotek“.
Skutečně, jak napsal bývalý parašutista-průzkumník skupiny zvláštního nasazení Černomořské flotily (skupina 017) nadporučík V.E.Gurin ve svých vzpomínkách viceadmirálovi N.M.Kulakovi, „[I]tehdy mnohé rozštěpené jednotky, které ztratily moc samy nad sebou, začaly samovolně opouštět čelní linie, prodíraly se do zálivů Kazačju a Kamyšový a spoléhali na štěstí, že se zachrání na lodích.“
Náčelník dělostřelectva 95.střelecké divize, plukovník Piskunov, řekl, že „většina vojáků a důstojníků pokračovala v bojích do poslední chvíle, ačkoli byli i tací, kdož utíkali
“.[/I]
O případech samovolného opuštění pozic napsal ve svých vzpomínkách i A.T.Ilin. 30.června bylo uzavřeno velitelské stanoviště protivzdušné obrany Černomořské flotily. Z rozkazu velitele byly do moře u mysu Fiolent svrženy dvě radiolokační stanice vzdušného pozorování „RUS-2“. Operační služba protivzdušné obrany byla přerušena. Spojovací prostředky nefungovaly. Protivzdušná obrana přestala existovat a signály o vzdušném nebezpečí již nebyly vydávány.
Od 30.června přerušil týl armády a flotily svou činnost a přešel do samoobrany. Zničil při tom zásoby a ochranné objekty a po přijetí rozhodnutí o evakuaci v noci na 1.července byly všechny zbylé zásoby potravin, paliva a intendančního materiálu zničeny. Strojní zařízení dělostřeleckého závodu, technické dílny a zásoby materiálů byly utopeny v moři.
Ve vojsku se vědělo o rozkazu velitele Severo-Kavkazského frontu, maršála Sovětslého Svazu S.M.Buděnného, že evakuace ze Sevastopolu nebude a proto hrdinní obránci o ní také nepřemýšleli. Tvrdě bojovali na frontě a měli velké ztráty. Dodávky střeliva a dalšího materiálu v posledních dnech června letecky , ponorkami do Sevastopolu činily: dne 28.června 180 tun, dne 29.června 160 tun a 30.června 25 tun.
V noci na 30.června tři letadla U-2 vyletěla ze Sevastopolu do Krymských hor a shodila materiál pro partyzány. Večer se všechny provozuschopná letadla Sevastopolského obranného pásma – šest JaK-1, sedm Il-2, jeden I-15, dva I-153, jeden LAGG-3 přeletěly z Chersoněsského letiště do Anapy.
Ztráty lidí Přímořské armády a Pobřežní obrany nebyly hlášeny, neboť nefungovalo spojení, nefungovalo řízení a organizace vojsk. Jednotlivé divize a brigády ztratily od rána v mrtvých a raněných na 50 – 60% lidí.
Protivníkovo letectvo provedlo za den 30.června více než 1 000 vzletů a vedlo silné údery proti Sevastopolskému obrannému pásmu. Přes den bylo dodávání materiálu na frontovou linii nemožné pro nepřetržitě přelétávající nepřátelské stíhače, jež ničily vše, co se hýbalo. Naše protiletadlové dělostřelectvo bylo pro chybějící střelivo nečinné.
Rozdělené jednotky Sevastopolského obranného pásma pravého křídla během boje ustupovaly ve směru usedlosti Pjatnickovo a vesnici Rudolfo. Levé křídlo ustupovalo ve směru na železniční stanici Sevastopol.
Nastal kritický moment, kdy velení Sevastopolského obranného pásma muselo rozhodnout, zda zůstat se zbytky vojsk na zaujatých pozicích a bojovat do konce, způsobit tak protivníkovi co největší škody a splnit tak rozkaz velitele Severo-Kavkazského frontu, nebo přijmout jiné řešení. Vzadu bylo moře a ustoupit nebylo kam. Situace, ve které se ocitly některé statečné oddíly Přímořské armády a Pobřežní obrany Černomořské flotily, byla tragická, neboť byly spotřebovány prakticky všechny obranné prostředky a nepropustná nepřátelská blokáda na moři neumož?ovala pomoci s výzbrojí a střelivem. Nemluvě o přísunu dalšího materiálu. V té době nebylo prostředků a ani snahy, aby všichni byli evakuováni na Kavkazský břeh.

Pokračování zde: Část 6.

Zdroj: www.militera.lib.ru


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

55013 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2236s ][ Queries: 19 (0.0665s) ][ Debug on ]