Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/2/2009, 10:07  Předmět:  Francouzský comeback 5 – Bir Hakim, část 1. Odpovědět s citátemDolůNahoru

Francouzský comeback 5 – Bir Hakim, část 1.


Obvykle se uvádí, že Bir Hakim (též Bir Hakeim, Bir Hacheim, Bir Hachim – záleží na transkripci z arabštiny) byla v roce 1942 opuštěná stará italská pevnost. To je ale trochu nadnesené tvrzení. Bir Hakim byla kdysi dávno pouštní studna a křižovatka obchodních karavan. Pro její ochranu tam Italové postavili domek obehnaný nízkou kamennou zdí – strážnici pro meharisty (něco jako pouštní policisty). Časem studna vyschla, meharisté odešli a jediné co po nich zbylo, byly rozvaliny domku a dvě cisterny zaváté pískem. V roce 1942 byl Bir Hakim už jen tečkou na mapě, jinak tam nebylo nic.
Francouzi ten kus pouště obsadili 14. února, kdy ho převzali po britské 150. brigádě, která už stihla vykopat pár krytů a zákopů. Ovšem co z toho kusu písku a kamení udělali Francouzi, to nemělo v dosavadním průběhu pouštní války obdoby. Mohl za to generál Koenig, který po obhlídce tábora konstatoval: „Postavení je takové jaké je, a je na nás, abychom z toho něco pořádného udělali.“ Zkrátka: Koenig si vzal si do hlavy, že z Bir Hakimu udělá vylepšenou kopii mohutných obranných systémů z První světové války (sám se jich tehdy něco nakopal) a jak si usmyslel, tak taky udělal. Honil své vojáky dnem i nocí ve snaze dostat všechno pod zem dřív, než si to Luftwaffe vyfotí. Ne všude se setkal s pochopením – hlavně Tahiťanům a bývalým námořníkům krumpáč a lopata zrovna dvakrát nevoněly – a Koenig jim osobně musel pěstmi a kopanci „vysvětlovat“, jak vypadají jeho představy o dobře zakopané jednotce. To kapitán Wagner se svých legionářů ani nedotkl, jeho mládenci se zakopali dokonce s chutí a elánem! Jak to dokázal? Celkem jednoduše. Prohlásil, že nejlépe zakopané družstvo dostane láhev ginu a stejná odměna čekala i na družstvo nejlépe zamaskované, další na nejpohodlněji zařízené a - legionáři makali jen se jim od lopat prášilo. Při kontrole Wagnerovy roty pak Koenig nikoho fackovat nemusel a Wagner si liboval: „Generál nic neříkal, zdá se že je spokojen.“

Wagner (vlevo) ve své velitelské díře. Jeden legionář mu do ní - v naději, že taky dostane láhev kořalky - instaloval dokonce i ventilátor, tedy věc, kterou neměl ani generál Koenig. V tomto ohledu se legionář nemýlil, svého kapitána odhadl dobře a láhev ginu skutečně dostal.


Image


Ale ať už byly metody jednotlivých velitelů jakékoli, faktem je, že v průběhu dvou týdnů se nad Francouzi doslova slehla zem. Pod nánosem písku a pod maskovacími sítěmi zmizely kryty, střelecká postavení, kuchyně, sklady, ošetřovny, latríny a dokonce i vězení. Ovšem Koenigův záměr zakopat se dřív než na něj Luftwaffe přijde se nezdařil. Nad Bir Hakimem se prakticky denně objevovala letadla, občas shodila nějakou tu bombu a byli i mrtví a ranění. Piloti z RAF se snažili své německé kolegy od Bir Hakimu zahánět, a tak si Wagner hned druhý den po příjezdu mohl suše zaznamenat: „Je zakázáno střílet na letadla. Naši temperamentní legionáři již sestřelili jedno a poškodili čtyři britská letadla. A pak se říká, že střelba z kulometů na letadla není účinná!“
Francouzské postavení mělo původně tvar trojúhelníku, který se po čase budováním předsunutých postavení tak trochu zakulatil. 2. prapor hájil severozápadní stranu, pacifický prapor jihozápad a 2. prapor legionářů východ. 3. prapor legionářů tvořil operační zálohu s pozicemi uprostřed tábora. Trojúhelník měřil po vnějším obvodu pět kilometrů, plocha tábora činila přibližně 35 hektarů. U Bir Hakimu došly naplnění i teorie o protitankové obraně vymyšlené před časem v Levantě. V písku zmizelo přes padesát tisíc min v deseti řadách o hustotě 25 kusů na 100 metrů. Početné francouzské dělostřelectvo bylo důmyslně rozmístěno tak, aby nikde nezůstal hluchý prostor. Obrovské dvacetikilometrové minové pole spojovalo Bir Hakim i se severními sousedy – s boxem Got el Oualeb. Miny byly rozmístěny i v jakýchsi náhodných hnízdech v delších vzdálenostech od Bir Hakimu a později dost slušně znepříjem?ovaly Němcům a Italům přesuny vozidel. Ovšem na druhou stranu štvaly i obránce, protože jim pár náklaďáků na vlastních minách vyletělo do vzduchu. Wagner si například o svém návratu z první hlídky zapsal:
21.2. K večeru jsem uviděl v dálce nákladní auta a pár lidí okolo. Dal jsem si zastavit a podíval se dalekohledem. Vypadali na našince, tož Bir Hakim nemůže být daleko! Jeli jsme dál pomaleji a pozoroval jsem bedlivě písek před námi – kvůli minám. Najednou se před námi zaprášilo a vzápětí jsem zaslechl dávku z kulometu.
Vyskákali jsme z vozu a chystali jsme se pokropit tu skupinu lidí u dvou nákladních aut. Znovu se dívám dalekohledem, ale opravdu to byly naše uniformy! Chlapi nezalehli až na dva u lehkého kulometu a jeden ze stojících mává šátkem. To je blázinec!
Mávám také a naznačuji, aby přišli ke mně. Moji chlapci jsou samozřejmě připraveni to zmáčknout.
Přichází poddůstojník od ženistů a hlásí mi: „Mon capitaine, jedete do minových polí, proto jsme před vás vystřelili.“
Podivil jsem se, proč neohraničili okraj minových polí drátem tak, jako to dělají Angličané, kteří nejprve minové pole ohraničí a pak kladou miny. Poddůstojník, vlastně ještě chlapec, mi řekl celý rozzářený: „No jo, my Svobodní Francouzi vedeme válku doopravdy a ne podle předpisů a naše miny opravdu vybuchují, na našich minách vyletělo už pět anglických aut, a co teprve až na ně přijdou Němčouři!“
Dvě vozidla jsem skutečně viděl vyletět a s těmihle pěti to dělá dohromady sedm! Měl bych z funkce kapitána dát chlapci rozkaz a kromě toho podat o případu hlášení. Chlapec se upřímně diví.
Nabídl jsem mu cigaretu, zazářil a řekl, že od včerejška nekouřil. Nedovezli cigarety. Jeho lidé také nemají co kouřit. Hned jsem se dozvěděl, že je to student a na malé lodičce přeplul ještě s dvěma spolužáky kanál mezi Francií a Anglií. Přihlásil se do armády, dali ho do poddůstojnické školy a stal se poddůstojníkem u ženistů… Myslím, že mu ještě není 19 let.
Nadhodil jsem, že možná některý z těch anglických vozů, který vyletěl na jeho mině, vezl cigarety, nemluvě ani o tom, že ten šofér třeba přišel o život. Chlapec zrozpačitěl a řekl, že jsem mu teprve teď otevřel oči. Dal jsem mu dva balíčky cigaret i pro jeho podřízené a požádal ho, aby mi poslal chlapa, který bezpečně ví, kde jsou miny.

Buď jak buď, minová pole nejen kolem Bir Hakimu, ale na celé gazálské linii byla vskutku velkolepá a uvádí se, že právě tady vznikla slavná Rommelova minová obsese, která později došla vrcholu jak u El Alamejnu, tak v Normandii.

Ženisté zahrabávají miny


Image


Leč zpět k Bir Hakimu. Hned jak se Francouzi jakž takž zakopali, začali vyrážet na motorizované průzkumné hlídky do pouště. Podobné věci koneckonců dělali i Angličané, Němci a Italové taky. Hlídky na sebe narážely jen občas, ale když se tak stalo, obvykle končila veškerá legrace. Francouzi poznali, že hlavně absence tanků je pro ně těžce limitující, a tak sebou tahali aspo? pár děl. Jenže marná sláva, dělo neumí manévrovat jako tank, a tak mohli mluvit o štěstí, že Němci s tanky vyráželi jen málokdy. Přesto k několika zuřivým střetům došlo. Tak například 16. března hlídka majora Broche potkala u Bír el Hamarínu (asi 100 kilometrů od Bir Hakimu) dvacítku německých tanků. Broche vydal rozkaz k ústupu, ale doprovodná britská baterie uvázla v písku a musela v naprosto nevhodném postavení svést s tanky boj. Byla vyhlazena do jednoho. O měsíc později se ale naopak ve stejném prostoru utkala s šestnácti tanky hlídka kapitána Simona a byla daleko úspěšnější – baterie poručíka Quirota zničila dva tanky a zbytek se raději stáhl. Podobným hlídkám velel i Otto Wagner. S nepřítelem se sice – s výjimkou letadel - nesetkal, ale i tak se v poušti leccos přiučil:
14.3. Po několika kilometrech vidím v dálce něco jako tank. Zastavili jsme a dalekohledem zjišťuji, že je to opravdu tank, patrně italský. Kolem žádní lidé a žádná vozidla. Zanechávám doprovodný vůz na místě a přibližuji se obloukem k tanku. Je to opuštěný lehký italský tank. Asi se tady bojovalo. Tank je zasažen z děla malého kalibru. Vedle tanku je malý pahrbek, nejspíš hrob některého člena posádky, možná že tam jsou zahrabáni všichni.
Na mé znamení se přiblížil i druhý vůz. Dal jsem vystřelit dvě rány z protitankové pušky na boční pancíř tanku. Šli jsme se podívat na výsledek a k mému překvapení byly obě boční stěny proraženy oběma střelami ze vzdálenosti přes 100 metrů. Pak jsme vystřelili ještě na přední pancíř a také přední stěna byla proražena, ovšem zadní již ne. Ale i tak to byl báječný výsledek. Slyšel jsem, že protitanková puška je dobrá proti obrněným autům, ale na tank že nestačí.

Život v Bir Hakimu byl tři měsíce poměrně jednotvárný. Hlídky, zakopávání, nálety, ještě větší zakopávání a tak pořád dokola. Wagner svůj život glosoval například takto:
27.2. Desátník od doprovodné roty si šlápl na minu a byl na místě mrtev. U 10. roty byl zabit poddůstojník a tři vojíni granátem. Jinak byl hezký den.
6.3. V 11:45 postihuje nálet sousedy vlevo, letadla shodila 12 bomb. V 16:10 a v 16:15 nalétávají na levé křídlo mé roty. Odnesl to traktor od polního děla, jinak se nic nestalo.
8. 3. Již hezkých pár metráků spadlo do prostoru mé roty a ještě nikdo nebyl ani škrábnut. Takové bombardování je výhodné pro lékaře. Nemají žádnou práci se zraněnými. Chlapci jsou již vycvičeni, zavčas skočí do zákopu a nemohou být zraněni střepinami, které bzučí nad zákopy sice strašidelně, ale ne nebezpečně. Kdyby ovšem bomba spadla přímo do zákopu, pak by byli lidé zabiti, a to velmi důkladně, a zase by lékař neměl práci.

Není divu, že jako zpestření nudného života Wagner přivítal vyfasování slunečního kompasu. Hned si ho namontoval na auto a učil se s ním zacházet. To ovšem spočívalo v tom, že autem na první pohled nepochopitelně popojížděl po táboře, měřil úhly, návod předčítal nahlas anglicky a ještě hlasitěji ho česky komentoval. Na Wagnerovo podivné počínání byl upozorněn velitel praporu a Wagner si zapsal:
21.3. Velitel praporu mne pozval na večeři. Nemá nic zvláštního k jídlu. Zajímá se jak se cítím a zda nejsem unaven. Cítím se dobře a nejsem unaven.
22.3. Dopoledne přichází lékař. Ptá se zase na mé zdraví. Pozval jsem ho na oběd. Při černé kávě se vyptává, proč natáčím auto sem a tam, jaký to má význam. Tož tak, oni si myslí, že jsem se zbláznil!
Ukázal jsem mu tabulku rozdílů mezi slunečním kompasem a olejovou buzolou. Doktor tomu nehoví, rozumí medicíně a ne měření úhlů. Doufejme, že mi nepřijdou nasadit svěrací kazajku.



Wagner a jeho slavný sluneční kompas. Tuhle fotku udělal fotograf z káhirského obrázkového magazínu, kterého vzal Wagner na krátkou hlídku do pouště. A aniž to Wagner tušil, jeho fotografie jakožto mužného velitele pouštní hlídky zapůsobily na dámy z káhirské „lepší společnosti“ jako mocné afrodisiakum. Později toho Wagner využil a s čiperností sobě vlastní úspěšně nasazoval káhirským pracháčům parohy...


Image


Ještě jedna fotka z onoho časopisu


Image


O příhodě s doktorem se dozvěděl i generál Koenig a později na Wagnerovi s pobaveným úsměvem vyzvídal podrobnosti. Jojo, v Bir Hakimu byl čas i na zábavu, byť občas poněkud drsnou:
23.3. Dozvídám se, že jeden ožralý dělostřelec včera natloukl chlapíkovi od mé roty a nazval cizineckou legii pátou kolonou. Moji chlapi uspořádali trestnou výpravu s ručními granáty a bouchačkami. Naštěstí toho dělostřelce nenašli. Ovšem o případu se moc mluví, hoši jsou pobouřeni.
Před večerem mi chlapci toho dělostřelce přece jen přivlekli. Bylo mi to nepříjemné. Kanonýr byl docela zpupný a jakmile mě uviděl, křikl: „Protestuji kapitáne!“
Jeden z legionářů ho ihned nakopl: „?íká se můj kapitáne.“
Dělostřelec se proti němu otočil a ti tři se na něj vrhli – musel jsem zakročit, aby ho nerozšlapali. Přišel legionář, který měl včera s dělostřelcem nedorozumění a opakoval, že ho dělostřelec nazval „pátou kolonou“. Než jsem se nadál, dostal kanonýr dvě facky, znovu jsem musel zakročit. Mezitím vstoupil výkonný rotmistr, mrkl na mne a zeptal se, má-li sestavit popravčí četu.
?ekl jsem – „četu ne, ten chlap nestojí za tolik patron, zastřelte ho vy sám z revolveru. Obstarejte jen dva chlapy, kteří mu vykopají hrob.“
Dělostřelec zas vykřikl: „Na to nemáte právo, kapitáne!“ a zas ho jeden z chlapů kopl a zařval na něj: „?íká se můj kapitáne!“
Kanonýr nečekal na další kopnutí a opakoval již mírněji: „Na to nemáte právo můj kapitáne.“
?ekl jsem mu: „Inu chlapče, cizinecká legie má své vlastní zákony a za urážku legie je trest smrti.“
Chlap začal řvát o pomoc. Rotmistr přiskočil a strčil mu jakýsi hadr do úst.
Povídám mu: „Co řveš člověče, to se tolik bojíš smrti? Neboj se, to nebude bolet, rotmistr tě dobře trefí, zrovna za ucho. Za chvilku budeš mít vykopaný hrob a budeš to mít za sebou.“
Za chvilku přišel výkonný rotmistr se dvěma muži a hlásil, že hrob je již vykopán. Chlap se začal zase cukat a zase chtěl volat, zas dostal facku a hadr do úst. To už jsem měl dost té komedie i facek a zeptal jsem se dělostřelce, je-li ochoten odvolat urážlivá slova o páté koloně, odprosit legionáře, kterému včera natloukl a slíbit, že už nebude nadávat na cizineckou legii. Odvolal, odprosil, slíbil. Tak jsem vážným hlasem prohlásil:
„Vzhledem k tomu, že činu lituje a že ta ošklivá slova odvolal a slíbil, že se to již nebude opakovat, uděluji mu milost… Chlapci pusťte ho, ať může vstát.“
Kanonýr vyhrkl: „Děkuji můj kapitáne,“ a teprve, když viděl, že se chechtáme, řekl – „dostali jste mě“ – a upaloval ke své baterii.
Doufám, že jeho kamarádi nebudou střílet z kanónů do mé roty…

Z historky je jasně vidět, že v této době legionáři Wagnera už opravdu uznávali, a že si u nich získal důvěru a respekt. Záhy se ovšem stala příhoda, která Wagnera proslavila po celém Bir Hakimu a chlapi z jeho roty byli na svého velitele pyšní! Semlelo se to nějak takhle:
3.4. Hlídka, která každé ráno obchází minové pole před rotou mi již poněkolikáté hlásí, že v minových polích jsou zajíci. Tož jsem si během dne prohlédl místa a označil jsem si cestičku staniolovými papírky, jejichž lesk mě v noci bezpečně dovede k vnějšímu okraji minových polí.
Vypravím se na zajíce po půlnoci. Rád bych věděl, jak takový zajíc na poušti vypadá. Nu, uvidíme.
4.4. Jdu na zajíce. Mám dvojku brokovnici, pár nábojů s brokem od firmy Sellier a Bellot – Prague, koupil jsem je v Sýrii. Pro jistotu jsem vzal i pár nábojů s hrubým brokem, to kdybych se setkal s hyenou.
Rozednívá se. Asi 300 kroků před sebou vidím při pokraji minových polí postavu. Zvolna postupuje ke mně, občas kleká a něco kutí na zemi. Snad prohlíží miny. Ale jak to? Moje hlídka tudy půjde až za hodinu a budou dva!
Dívám se dalekohledem. Není to našinec. Má samopal, dýku a dva červené granáty na opasku. Podle těch granátů to je Ital. Ale kde má kamaráda? Nikoho v okolí nevidím. Přikrčuji se za keříček a vymě?uji v obou komorách pušky náboje. Dávám tam hrubé broky připravené na hyenu. Ani tak se necítím moc dobře. Stát s brokovnicí proti samopalu není nikterak výhodné. Musím ho nechat přijít alespo? na 50 kroků. Chlap se pomalu blíží, přemýšlím horečně, zda bych ho snad nemohl zajmout. Ale raději ne, mé brokovnice by se nelekl, použil by samopalu a já bych přišel zkrátka.
Když se přiblížil na 50 kroků, nadzvedl jsem se trochu, rychle zamířil doprostřed těla a bác bác! Chlap upadl a ještě chvilku se pohyboval mezi keříčky. Protože jsem na něj neviděl, znovu jsem rychle nabil a čekal co bude dál. Možná se plíží ode mne, možná se plíží ke mně.
Za necelou hodinu půjde hlídka od roty podle okraje minového pole. Když tam leží, přijdou na něj. Ten chlap nespadl z nebe. Někde na něj čeká auto, v autě budou další Italové, mohou tam mít i lehký kulomet.
Konečně se blíží hlídka. Volám na ně. Přibližujeme se opatrně. A chlap tam leží – je již mrtev. Papíry nemá žádné, je to poddůstojník od italského ženijního průzkumu. Jdeme proti jeho stopám. Vyhrabal několik min a zase je pečlivě zahrabal. Pravděpodobně se zajímal o druh našich min. Došli jsme na hranici našeho úseku a vůz pořád nikde. Nařídil jsem chlapcům, aby ho pochovali a vrátil se domů.
Jen jsem došel, telefonoval mi velitel roty Senegalců, že dnes ráno našli jeho lidé italský motocykl, a že jeho řidič šel po okraji minových polí do mého úseku.
Tak to byl opravdu machr! Pustit se sám na motorce pouští do týlu nepřítele – to je odvážný úkon. Budiž mu země lehká.

Po Bir Hakimu se rychlostí blesku rozkřikly zvěsti, že ten šílený velitel roty s německým jménem chodí na noční procházky do minových polí a z nudy střílí nepřátelské průzkumníky brokovnicí jako kachny. Na druhou stranu - tento zvýšený zájem průzkumu svědčil o tom, že jen samotná existence Bir Hakimu Němce a Italy asi docela štve, a že se něco chystá. I nálety byly čím dál častější (ale pořád se jen málokdy někomu něco stalo).
A nakonec povím ještě o jedné kuriozitce, která se stala koncem dubna 1942. Na rutinní pouštní hlídce se Wagner setkal s anglickými kolegy a kupodivu také s „krajanem“ – poručíkem Luftwaffe původem ze Sudet, kterého Angličané právě sestřelili a zajali. Vzápětí ale sestřelili další německé letadlo Wagnerovi legionáři a okamžitě nato zajatý Sudeťák zachránil zvědavému Wagnerovi život. Wagner se totiž chtěl na letadlo podívat zblízka, ale Sudeťák ho chytil a řval, že pilotovi už nikdo nepomůže a v letadle každou chvíli vybuchne munice a benzín. Wagner usoudil, že na tom něco bude, a s obhlídkou vraku radši počkal až když už žádné nebezpečí nehrozilo. Čert ví, proč se zajatec takhle angažoval – možná se chtěl odvděčit za to, že ho přemožitelé nezmlátili a neokradli, možná si chtěl pro neveselý život v zajetí zajistit jakousi protekci, ovšem není vyloučeno ani to, že se s Wagnerem ještě ze služby v čs. armádě znal. Nic není nemožné a Wagnerův deník je na tohle zajímavé téma bohužel skoupý.
Nicméně relativní pouštní idylka měla brzy skončit. V květnu 1942 se strhla bitva, během které Svobodní Francouzi ze sebe konečně do jisté míry dokázali smýt hanbu z roku 1940.
Dokončení zde: http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=1190




Naposledy upravil Destroyman dne 26/11/2009, 16:14, celkově upraveno 5 krát
  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/2/2009, 15:14  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

zajímavé Smile ten wagner si fakt prežil svoje....nie sú jeho príbehy volne na internete??


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/2/2009, 20:30  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Fajny článek ,jak říkáme my ostraváci. Razz Razz

To zaminování bylo skutečně impozantní,nejedno vozidlo tam skončilo kariéru.Jenom pro zajímavost sem hodím mapku oblasti i se zaminováním .Mapka je sice pozdějšího data ,jelikož Bír Hakeim byl napaden již v květnu,ale aspon něco.

[img]Image Image[/img]

a zde co dokážou minové pole ,další auto v čudu.

[img]Image Image[/img]


No a kté květnové bitvě,tak určitě myslíš 27.květen 1942 ,že jo Destroyi.Italové v ní dostali pěkně na frak.Někde zde na foru jsem četl ,že itaští vojáci stáli za h........Ale byli i stateční italští vojáci ,ale to dám až po Destroově článku.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/2/2009, 10:10  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Private: Jestli to je někde na internetu, to nevím, já to mám z knížky Otto Wagner, S legií proti Rommelovi. Ta vyšla dvakrát - v roce 1970 a rozšířené vydání v roce 1995. Zkus se poptat v knihovně.
Marťas: Ta mapa je skvělá, díky! Ukazuje nejen francouzský postavení, ale taky jeden za závěrečnejch útoků, kdy Němci a Italové už obsadili severní obrannou linii, ale Francouzi je protiútokem s podporou bren-carrierů zase vyhnali.
Co se týče Italů, myslím, že u Bir Hakimu si žádnou ostudu neudělali, i když Rommel Francouze těžce podcenil a Italy tam v počáteční fázi bitvy v podstatě nahnal na smrt. Ještě o tom bude řeč, neboj. Wink


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/2/2009, 12:49  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak ,tak ,Italové tam byli nahnání na smrt a bojovali statečně ,zvlášt tankisté,ti tam měli těžké ztráty.Počkám až na tvůj článek a hodím něco menšího do placu o jednom italském tankistovi,který tam byl zajat Wink


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/2/2009, 12:54  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Já asi tuším, kterej tankista to bude... ale nechám se překvapit. Wink


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/2/2009, 16:54  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jeden starý angličan mi raz vrvavel vtip, ktorý je o talianskom tanku, ten vydržal 40 zásahov do predného panciera, 20 do boku až ho vyradila zákerná salva britských tankov do motora. Very Happy


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

55795 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1732s ][ Queries: 19 (0.0183s) ][ Debug on ]