Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 3/5/2010, 10:59  Předmět:  Slánsko a kladensko v květnu 1945 - Část II. Odpovědět s citátemDolůNahoru

Osvobození slánska a kladenska Rudou armádou v květnu 1945 se zaměřením na obce Svinařov, Smečno, Libušín a nejbližší okolí.
Díl II.



Tak zde je tedy další pokračování popisu událostí, kteréžto se staly v místě mého bydliště a v okolí. V tomto díle se zaměříme na události, které předcházely Pražskému povstání a po přečtení zjistíme, že i v tomto období zde panoval poměrně čilý ruch. Jak jsem již uvedl v prvním díle, na článku se soustavně pracuje a tak pokud bych se dozvěděl nějakou zajímavost, bude tato doplněna a čtenář upozorněn.
Ještě je třeba upozornit, že zde jde o nezkrácenou verzi oproti té, jež bude v nejbližší době zveřejněna v místním zpravodaji.
.

Odboj
Na jaře 1945 začalo také přibývat partyzánů. Šlo většinou sovětské o válečné zajatce, kterým se podařilo uprchnout. Lesy kolem Lán a Nového Strašecí byly jako kryt téměř ideální. Vznikly tak silné partyzánské skupinyu Oříškova, Mšeckých Žebrovic, Nového Strašecí, Rudy a Lán. Pár skupin se také usídlilo v opuštěných štolách dolů na Rakovnicku. Po porážce Slovenského národního povstání sem také přišli partyzáni ze Slovenska a usídlili se u Chy?avy
Tito partyzáni si stavěli bunkry vykopané v zemi a vyztužené dřevem. Tato stavba se pak důkladně zamaskovala roštím, hlínou a slámou. Poblíž Rudy na „Finkově“ byl např. bunkr pro 20 osob. Pak existovaly bunkry pro 6 lidí a další.
Partyzáni zpočátku zejména hlídali silnici Praha – Karlovy Vary a železnici Praha – Chomutov – Karlovy Vary, když shromažďovali informace o transportech. Další jejich činností bylo přepadávat jednotlivé automobily a malé skupinky.
V Bílichovských lesích se objevil tříčlenný výsadek sovětské zpravodajské služby s velitelem Vladimírem Orlovem a radistou Vladimírem Jakovlevičem Dalgovem. Dne 15.dubna došlo v Hřešicích k velké razii. Do obce přijeli v 9 automobilech němečtí vojáci ze Slaného a Loun a příslušníci Sicherheitsdienstu z Prahy a Kladna a obsadili usedlost č.p.7 Emilie Bichertové. Její synové Miloš a Vladimír ukrývali na statku ruského radistu Dalgova a to tak dokonale, že ho Němci nenašli. Jejich matka, která o ničem nevěděla, byla zatčena a později brutálně ubita. Kromě ní Němci pozatýkali rodinu Millerovu a služku u Bichertové Annu Viktorovou. Oba synové se do konce války ukrývali v lesích.
V noci z 24 a 25.května přistál na Slánsku sedmičlenný výsadek URAN. Skupina však byla prozrazena, přišla o veškerý materiál a do května provozovala jen nepříliš účinnou zpravodajskou činnost. Na Slánsku došlo k výsadkům poměrně pozdě. V málo zalesněné krajině slánského okolí nebyly pro parašutisty tak dobré podmínky jako např. v Brdech.
Když byl dne 19.března ve 14:20 hodin u hájovny Ostrov postřelen Jan Válek a zastřelena služka Libuše Kratochvílová – oba sovětskými samopaly – objevily se v lese Okrouhlík mezi Bílichovem a Hřebicemi němečtí vojáci lounské a slánské posádky. Při pátrací akci našli v lese dva parašutisty. Jeden byl mrtvý a druhého zajali. Navíc zajistili vysílačku, ruční granáty a potraviny – to vše předáno Sicherheitsdienstu do Kladna.
V následujících dnech bylo mezi Bílichovem a Hořešovicemi nalezeno několik ruských padáků s pytlem, jež obsahoval 5 metráků zbraní. Vše zajistilo kladenské gestapo. V této lokalitě také partyzáni zapálili dne 4.května 2 stohy na znamení, že odboj proti Němcům začíná.
Odbojových skupiny však bylo samozřejmě více. Například na konci září 1944 vznikla ilegální odbojová skupina ve Směčně pod vedením lesního rady V.Káry; koncem září 1944 vzniká ve Slaném „Hnutí za svobodu“ vedené štábním kapitánem Karlem Výborným; „Ilegální skupina Slaný“ – založena na jaře 1945 Karlem Kučerou; „Ilegální skupina Černý lev“ – duben 1945
V ilegalitě dále pracovali slánští Sokolové a skupiny politických stran a vzniklo také „Ilegální sdružení Libušín“.
O tomto tématu se nebudu již dále rozepisovat, neboť mu bude věnován zvláštní článek a téma bude třeba ještě podrobně rozpracovat a doplnit.

Situace vojsk obecně
A jaká vůbec byla tehdy situace obecně těsně před a v době osvobození? Zde je zapotřebí na chvíli opustit náš region a pro lepší obrázek popsat obecnou situaci na frontě.
30.dubna 1945 spáchal Hitler sebevraždu a 2.května se vzdal samotný Berlín. Jediné německé organizované síly tak zůstaly v Čechách. Šlo o armádní skupinu „Mitte“ (Střed) polního maršála F. Schörnera (pro nemilosrdné pronásledování jakéhokoli projevu nekázně přezdíván svými vojáky „Krvavý Ferdinand“) v počtu asi 860.000 vojáků.
Tyto síly musely být zničeny a nejen to, Němci podle sovětů nesměli prchnout na západ. Proto se zrodil plán Pražské operace – poslední bojové operace Druhé světové války na evropské půdě.
Na začátku května stál 1.Ukrajinský front na 650 km dlouhé linii od Potsdamu po Levenberg, 4.Ukrajinský front operoval na 220 km dlouhém úseku Krnov – Vsetín a 2.Ukrajinský front zaujímal 350 km úsek od Vsetína po Korneuburg. Na 1220 km dlouhé frontě tak stálo připraveno přes 2 miliony lidí, 30 500 děl a minometů, na 2000 tanků a samohybných děl, 3000 letadel. V okolí Slaného a Kladna měl vést útok 1.Ukrajinský front maršála Koněva, zejména pak jeho 4.gardová tanková armáda generála Leljušenka (velitelem v období březen 1945 - červen 1945). 1.Ukrajinský front dokázal ve směru hlavního úderu do šířky 50 kilometrů soustředit značnou sílu: 6000 děl a minometů, více jak 1000 tanků a samohybných děl, 1900 letadel – šlo o 21 střeleckých (pěších) divizí, 8 tankových a mechnizovaných sborů, 5 dělostřeleckých divizí a další. To byla tedy skupina hlavního úderu. Skupinu pomocného úderu tvořilo 15 střeleckých divizí, 1 tankový a 1 mechanizovaný sbor, 2 dělostřelecké divize. Šlo o 3500 děl a minometů, 300 tanků a samohybek a 350 letadel.
Pražské povstání, vypuknuvší dne 5.května 1945 vše urychlilo. 6.května přešla 4.gardová tanková armáda do útoku a to o den dříve, než se plánovalo. Večer dne 6.května vojska po ujetí 50 km dosáhla linie Waldheim – Tihelen a čelní oddíly se posunuly vpřed o 65 km. Také se jim podařilo obsadit důležitou křižovatku – Freiberg. 7.května 4.gardová tanková armáda postoupila ještě o 50 – 60 km na linii Frauenstein – Sayda. Všechny přechody přes Krušné hory sověti brzy obsadili a sovětské armády doslova tryskovým tempem postupovaly na Prahu ve dvou sledech v rozpětí několika hodin.
Mezi nejlépe postupující se řadila Leljušenkova 4.gardová tanková armáda.
V noci na 8.května 1945 10.gardová mechanizovaná brigáda 5.gardového mechanizovaného sboru pod velením plukovníka V.H.Buslajeva (operující jako čelní oddíl) vtrhla do Žatce. V pološeru spatřili sověti dlouhou nepřátelskou kolonu automobilů. Velitel tankového pluku podplukovník O.N.Greběnikov z chodu zaútočil. Brzy dorazily i další brigády 5.gardového mechanizovaného sboru a Grebjennikovem započaté dílo dokončily. Jak se později ukázalo, šlo o Schörnerův štáb skupiny armád „Střed“. Samotný Schörner mířil k Jaroměři a na Plze?, aby se odtud probil na západ. Doslova několik minut po úderu tanků nadporučíka V.S.Děrevjanka a poručíka S.P.Bědněnka přestal Schörnerův štáb existovat. V žateckých ulicích se rozpoutalo něco, co se podobalo papírové vánici: vítr kroužil a do všech stran roznášel náruče štábních dokumentů. Ovšem mnozí členové štábu se pokoušeli schovat za budovami, na zahradách a v podkrovích domů. Českoslovenští spojenci je pomohli pochytat.
Schörner s adjutantem jež ovládal češtinu, se převlékli do civilu a dokázali se schovat. Velitel nechal své vojska napospas osudu. Co o tom řekl samotný Schörner: „V noci ze 7 na 8.května se můj štáb nacházel na cestě a ráno dne 8.května byl při tankovém průlomu ruských sil zcela zničen. Od té doby jsem ztratil vládu nad ustupujícími vojsky. Tankový výpad byl zcela neočekávaný, neboť večer dne 7.května fronta ještě existovala“. Po 5 dnech se Schörner s pobočníkem probili k Američanům a vzdali se.
Schörnerova vojska, operující před 1, 2 a 4.Ukrajinským frontem nyní zůstala bez centralizovaného vedení a představovala jenom nikým neřízené, zmatené a někdy bloudící skupiny.
Tento štáb ještě před svým zničením přijal hlášení maršála Keitela o kapitulaci Německa, ovšem k podřízeným se toto hlášení nedostalo a Němci se odmítali vzdát Rusům.
Od Žatce postupovala 4.gardová tanková armáda po hlavní státní silnici po trase Třebíz – Lotouš – Slaný – Knovíz – Olšany – Brandýsek – Stehelčeves a dále na Prahu.. Od tohoto hlavního směru se oddělovaly pobočné proudy, které čistily okolní města a vesnice od zbytků Němců.
Jeden tento proud (pravé křídlo) se oddělil od hlavní kolony pozemních vojsk v Lotouši a vyrazil po trase Lotouš – Byse? – Přelíc – Smečno – Svinařov ….. (Pozn.: další směr se podle jednotlivých zdrojů liší a dosud se mi nepodařilo jej upřesnit)
Levé křídlo si to namířilo ze Slaného na Šlapanice – Kmetiněves – Hospozín – Černuc – V. a M.Bučina…. Další pravé křídlo se oddělilo také ve Slaném a směřovalo po trase Knovíz – Pchery – Kladno – Hřebeč a dál na Prahu.
Dne 5.května povstalo i obyvatelstvo Kladna a Plzně a boje se rozpoutaly i v okolí Prahy. Pražské povstání se netýkalo jenom města Prahy. Hranice prostoru květnového povstání českého lidu probíhala zhruba po linii Plze? – Rakovník – Louny – cca 10 km před Ústí nad Labem – Liberec …... Jak povstání probíhalo v naší obci a v okolí si povíme později. …..
U Slaného postupoval 10.tankový sbor a 5.gardový mechanizovaný sbor. 10.sbor se měl vyhýbat německým opěrným bodům a jeho úkolem bylo pospíchat co nejrychleji na pomoc Praze.
Zcela v čele postupoval průzkumný 7.gardový motocyklový prapor. Hned za ním jela 63.gardová tanková brigáda (plukovník Michail Georgijevič Fomičev). Za ní postupovala 62.gardová tanková brigáda (plukovník Ivan Ivanovič Prošin) a 70.gardová samohybná dělostřelecká brigáda (podplukovník N.F.Kor?uškin – brigáda podléhala přímo velení 4.gardové tankové armády). 70.brigáda ještě na svých vozidlech vezla výsadek samopalníků 29.gardové motostřelecké brigády (plukovník A.I.Jefimov). 63 a 62.tanková brigáda a 29.motostřelecká brigáda spadaly do 10.tankového sboru generálporučíka Jevgenije Emeljanovičovan Bělova. Nalevo od 10.tankového sboru útočila Sverdlovská tanková brigáda. Čelní jednotky ještě dopl?oval 152.gardový spojovací prapor.
Všechny výše zmíněné brigády (62, 63 a 70) tvořily předvoj 4.gardové tankové armády. Ještě před svítáním, ve středu dne 9.května, dorazil tento předvoj na okraj Prahy do Dolní Liboce a po menší přestřelce ve Vokovicích sjížděl předvoj tehdejší Kladenskou třídou (dnešní Evropská) dolů k Dejvicím. Ovšem jaká jednotka vjela jako první do Smečna a Svinařova ? – také zatím nevím.
V průběhu vypuknutí Pražského povstání došlo k úplnému ochromení železniční dopravy a od 5.května si nacisté mohli vypravení jednotlivých vlaků vynutit jedině násilím.
Fašisté také plánovali , že v neděli 6.května zahájí hned po ránu generální útok na Prahu ze všech stran. Místní srážky však tento plány překazily.
Co se ale dělo před tím a během této doby v našem bezprostředním okolí?

Období do 4.května 1945
Slaný se stalo lazaretním městem již v roce 1944 (1.srpna), když Němci zabrali budovu nového gymnázia pro vojenský lazaret. Pro nemocniční účely se vyklízely další školní budovy a je možné konstatovat, že školní rok 1944 – 1945 se ve Slaném prakticky nekonal. Profesoři a učitelé nastoupili již v lednu 1945 do různých úřadů jako pomocné síly, někteří byli přidělení obecním úřadům v okolních obcích. Stejný osud potkal Hudební a hospodářskou školu i budovu obchodní akademie. Nábytek a sbírky se shromáždily v budově starého gymnázia a učit se přestalo i na uč?ovské škole. Uzavřelo se i muzeum. V polovině února budovu chlapecké školy na Komenského náměstí zabrali uprchlíci. Nakonec padl za „oběť“ i Schülerheim (Korcův dům) ve Wilsonově ulici a dívčí škola Na Hájích – nemocnice. Na nemocnici se dokonce připravovala i kasárna. Pro lehce raněné polního lazaretu bylo využito i baráků ČM strojíren na hřišti Na Hájích. Raněných bylo stále více a více. Ve druhé polovině ledna přivezly tři lazaretní vlaky do slánských rezervních nemocníc další raněné vojáky.
Za tohoto stavu skomíralo vyučování. Střídavě se učilo při omezeném počtu hodin na různých místech ve městě, ale i to nakonec přestalo a žáci si chodili pro úkoly do různých hostinců, do sálu Občanské záložny, do kina a jinam…
V březnu a dubnu byly obě školy vyklizeny i ve Smečně a dětem dáno „prázdno na neurčito“.
Z libušínské kroniky: „…..Množily se nálety, které nám sice život neulehčovaly, ale přece jsme je vítali, protože byla naděje, že válka bude dříve skončena.
17.ledna 1945. Na Šeredku (doly) byli přivezeni dělníci z Prahy. Vzali prý je z letecké továrny, už nebyla práce a přímo od strojů je odvezli, napolovic oblečené, na šachtu. Vypráví se, že i poslíček z jiného podniku, který v tamnější továrně něco vyřizoval, byl zpakován a všechny protesty, že tam nepatří, že musí na své továrně zase něco vyřídit, mu nebyly nic platné. Musil jet na šachtu též. Němci s námi nakládali jako s otroky. Tito dělníci byli ubytování v hostinci „U Kindlů“ na sále.
Nálety se stále množí
V únoru na Hutích a na Poldovce byla omezena práce pro nedostatek materiálu. Pracuje se jen 8 hodin denně a ženy jsou propouštěny….
Od 15.února do 19.března 1945 procházely městem Slaný tzv. „pochody smrti“ válečných zajatců. Dnes lze trasu pochodů určit pomocí hrobů ve Velvarech, Nabdíně, Osluchově, Luníkově, Dolíně, ?isutech a Malíkovicích. Přímo ve Slaném šel tento průvod kolem hudební školy, po Sadech, kolem Střelnice, Fügnerovou a Čechovou ulicí ke Sloupu a dále do Loun. Šlo o vojáky z Anglie, Ameriky, Srbska, Francie a Ruska.
Osobní výpověď pí Boženy Formánkové, roz.Hájkové (tehdy 15 let):
S hrůzou jsme sledovali transporty příšerně zbídačené zajatců, které Němci vedli přes Slaný. V čele této hrůzy šlo vždy několik anglických a západních zajatců, kteří byli podporování Červeným křížem a jelikož byli lépe živeni, šli pevným krokem. Ale čím delší byl šik zajatců, tím to bylo děsivější. To šli ruští zajatci, kterým nikdo žádnou pomoc neposkytl. Jednou my holky, jsme zabalily jídlo do novin, aby si je zajatci mohli přečíst a položily je ke sloupu elektrického vedení u silnice. Pozorovali jsme, jak to dopadne. Jeden zajatec vybočil z řady a sehnul se pro balíček. V tom ho začal německý dozorce mlátit pažbou hlava nehlava, dokud neklesl zkrvavený na zem. Na konci kolony jelo vždy několik vozíků tažených ko?mi. Toho chudáka pak hodili na vůz na hromadu dalších nehybných těl. Zajatci měli na sobě jen hadry, nohy ovázané také hadry a ti vzadu se už z posledních sil vlekli vpřed
Tito zajatci nocovali po vesnicích ve stodolách a chlévech a když některý velitel transportu dovolil, nosili jim Češi něco k jídlu. Jinak byl vyhlášen zákaz cokoli zajatcům poskytovat i se s nimi stýkat. Solidarita českých lidí se zuboženými zajatci byla přesto obrovská. Ve Slaném se pro ně vařila ve velkých kotlích polévka a shánělo jídlo, peníze i ošacení. Mnohé slánské ženy neohroženě odnášely sebrané věci do okolních vesnic. Z popudu Gestapa došlo k několika zatčením dobročinných osob, které byly odvezeny k výslechu do Kladna.
Ve dnech 1 – 19.března procházel slánským okresem transport válečných zajatců v počtu asi 70 000 osob, střežený německou hlídkou. První čtyři skupiny zajatců pochodovaly směrem na Karlovy Vary, pátá skupina se ve Slaném oddělila a procházela přes Písek, Kutrovice, Třebíz a Holešovice do Mostu. Během přesunu slánským okresem uprchlo 113 válečných zajatců, z nichž 30 bylo zatčeno a předáno další koloně. Četníci dodatečně zatkli 16 zajatců, které eskortovali Sicherheitspolizei do Kladna. Na okrese zemřelo 27 zajatců a 7 jich bylo zastřeleno při pokusu o útěk. Výlohy obcí slánského okresu na válečné zajatce dosáhly částky kolem 120 000 ,-Kčs.
Nemocní zajatci byli odváženi v železničních vagónech do nemocnice v Chomutově a Falknově (Sokolov). Sužovaly je hlavně žaludeční a střevní katary. Dne 6.března se vlak zdržel v železniční stanici ve Slaném několik hodin a velitel transportu dovolil poskytnout zajatcům jídlo, kuřivo a šatstvo. Kronikář poznamenal, že mnoho rodin bydlících u nádraží toho dne neobědvalo.
Obyvatelé všech obcí poblíž cest, kudy transporty procházely, pokládali za svou povinnost přispět co nejvíce ke zmírnění hladu a utrpění zajatců. Došlo to tak daleko, že i z obcí, kudy transporty neprocházely, dováželi lidé velké množství potravin a jiných potřeb. Například dne 16.března 1945 bylo z Brandýska do Žižic a Vítva u Kralup vypraveno na místo odpočinku zajatců několik vozů potravin, prádla, šatstva, cigaret apod. Ženy v Žižicích a Vítově vařili z dovezených surovin jídlo a rozdělovali je mezi zajatce.
Kromě zajatců procházely městem Slaný od začátku února i kolony uprchlíků, jež prchali před Rudou armádou. Šlo hlavně o Němce. Než tito lidé opustili svoje statky v Polsku a ve východním Slezsku, dostali každý z nich lístek, na němž bylo napsáno jméno obce a číslo statku, který jim byl slíben jako náhrada za opuštěný majetek.
Tyto transporty v počtu kolem 1500 osob denně se na noc seřazovaly ve Slaném na náměstí, kde se staly přehlídkou nevýslovné lidské bídy. Měli s sebou vozy opatřené plachtou, které táhly traktory, koně nebo jenom brav. Obědy a večeře dostávali uprchlíci v kasárnách, snídani a kaši pro děti v chlapecké škole. Nocovali kde se dalo – ve školách a sálech hotelů. Dobytek se umisťoval na noc do stodol a kůlen. Druhý den táhli přes Smečno a Nové Strašecí do Bavor. Protože šlo hlavně o rolníky, byly některé rodiny přiděleny k jednotlivým rolníkům na práci. Nemocní uprchlíci (75 lidí) využili nemocnice zřízené v obecné chlapecké škole.
Transportů uprchlíků přibývalo, takže pro ně muselo být vybudováno ve slánském okrese 32 uprchlických táborů. Nastal problém, jak tyto transporty přesunout do Německa. Kolem 20.dubna odjížděli uprchlíci ze Slaného nejdříve do Dokes u Kladna. Uprchlíci se dělili do tří pochodových útvarů (Marschblock), které měly sraz ve Smečně, Zlonicích a v Novém Strašecí. Při tom ani tito němečtí uprchlíci nebyli ušetřeni odvodu koní pro wehrmacht. Ten se konal na náměstí ve Slaném od 8 do 20.dubna. Příslušné obce pak byly povinné poskytnout uprchlíkům přípřeže na hranici okresu. Jistě si všichni umíme představit, ajk byli místní občané títmo nařízením „nadšeni“. Němečtí uprchlíci navíc stále ještě překypovali arogancí a stále vyhrožovali, že odcházejí jenom dočasně a že tohle všechno bude zanedlou jejich.
Uprchlíci se většinou přesouvali v noci, ve dne odpočívali.
15.února 1945 se v Libušíně začaly školy a hostince připravovat pro přijetí německých uprchlíků z území, které dobyly oddíly Rudé armády. Logicky tedy ani v Libušíně neprobíhala normální výuka.
Z libušínské kroniky: „18.února 1945. … Naším krajem, od Slaného směrem ke Smečnu, táhnou denně uprchlíci z míst, kde se bojuje. Jsou to Němci z Maďarska, Rumunska, Jugoslávie atd. Jedou, jdou pěšky, většinou jen ženy a děti, bez mužů. Vozy mají skorem vesměs bez brzd. Jsou to asi drobní zemědělci, koníky mají ubohé. Ale jdou pyšně a slibují, že my Češi půjdeme brzy pryč a na naše místa přijdou oni. Libušínem neprocházejí, ale Smečnem jich projde každý den hodně
19.února libušínský Místní rozhlas vyzývá občanstvo, aby připravilo různé předměty denní potřeby, jako hrníčky, jídelní příbory, talíře atd., že bude sbírka, kterou provedou učitelé s dětmi dům od domu, aby němečtí uprchlíci měli na čem jíst. „Národním hostům“, jak se uprchlíkům říká, předcházejí pověsti různé, ale žádná potěšující.“
Jak je již uvedeno výše, v těchto měsících proudily tisíce uprchlíků na vozech i Smečnem. Někteří byli ubytováni ve školách. Ustupující německá armáda z východu brala s sebou příslušníky německé národnosti. Byly to kolony naložených vozů taženými ko?mi a traktory, vezoucí vše cenné a hlavně potraviny. Smečno bylo zcela těmito uprchlíky doslova zaplaveno. Pan starosta J. Matějka nařídil vyvařovací akci pro uprchlíky, ale ti o to nestáli, neboť byli řádně zásobeni. Měli celá prasata, uzené maso, sádlo atd. Po krátkém odpočinku postupovali západním směrem. Stávalo se, že jim koně únavou padali, tak je nechávali na místě. Strach před postupující Rudou armádou je hnal kupředu na západ.
Na obloze bylo tou dobou možné pozorovat svazy bojových a bombardovacích amerických letadel. Ve večerních hodinách bylo docela zřetelně slyšet ruskou dělostřeleckou palbu, která se blížila k hranicím. V noci byla ze Smečna dokonce vidět záře na severní obloze z bombardování Drážďan.
Tyto vlny uprchlíků se nevyhnuly samozřejmě ani Svinařovu. Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit, zda se u nás objevili pro zcela ucpanou silnici Slaný – Smečno a šli přes Hrdlív a Třebichovice, nebo zda pro nedostatek místa ve Smečně volili pobyt ve Svinařově. Pravděpodobně půjde o kombinaci obou případů. Z kroniky: „Na začátku tohoto roku (1945) dochází z okresního úřadu nařízení o povinném ubytování německých uprchlíků. Pocházeli od Rigy, odkud prchli před postupující sovětskou armádou. Byli oficielně ohlášeni jako „národní hosté“, mezi českým lidem byli však všeobecně známý „vydřihosté“. V obci Svinařov byli ubytováni v hostinci „Křenovka“. Místní občané chovají se k nim zcela nevšímavě.“
Do toho všeho se mísily četné přesuny německých vojsk ve směru k Praze nebo od ní. Koncem dubna se u Slaného objevila i Vlasovova armáda. Tábořila v některých obcích na západ a severozápad od města a mezi 1 a 2.květnem odtáhla na Prahu.
Ze všech těchto důvodů kolabovala doprava, úřady a německá správa byly zoufalé. Na jaře proběhly také změny ve vedení správních úřadů ve Slaném, ovšem ničemu to nepomohlo.
Naprostý kolaps v dopravě zmi?uje i svinařovská kronika: „..Hospodářská bída, vyživovací obtíže dostupují svého vrcholu. Je to neklamná známka blížícího se konce. Přesuny zdemoralizovaných ustupujících vojsnekých německých jednotek, zásahy letců a partyzánů způsobily úplný zmatek v dopravě“.
Činnost nepřerušila jen slánská městská veřejná knihovna. I když musela pro uprchlíky vyčlenit některé místnosti, čítárna zůstala zachována. V knihovně se pracovalo i v květnových dnech, kdy knihovníci pomáhali vojenské ošetřovně službou u telefonu. Již dva týdny před 5.květnem převzala knihovna 1 vozík zakázaných knih. Jinak se nekonaly žádné oslavy či jiné akce.
Knihovna obce Svinařov se v té době nacházela v nové budově Obecního domu a v r.1944 došlo z důvodu nuceného uvolnění místnosti k jejímu uzavření. Všechny svazky tehdy putovaly na půdu. Znovuotevření se svinařovská knihovna dočkala až v listopadu 1945….
Tři měsíce před květnem se kolem 1500 „národních hostů“ usadilo i ve Zlonicích – v lednu přišlo prvních 225 (utečenci ze Slezska), v březnu dorazilo dalších 810 lidí s téměř stovkou vozů a neustále proudili další. Šlo o německé občany, kteří utíkali z Polska i Slovenska, kde zabírali majetky věz?ů. Obsadili školu, dělnický dům i sokolovnu, ale také náměstí a ulice. Byl téměř konec války, ale byli stále sebevědomí…. Ve Zlonicích se také ukrývali v rodinách sovětští zajatci – celkem až 33 ruských uprchlých zajatců. Obcí prošly i dlouhé kolony zajatců a partyzánů, o které se staraly některé rodiny. O ty se starala především jejich krajanka Nina Kalousová a lékařskou péči poskytl MUDr.Václav Kafka a pracovníci lékárny. Velký průvod ruských zajatců procházel Zlonicemi dne 16.března 1945 a přes zákaz jim obyvatelé dávali jídlo a pití. Revoluční hnutí začalo svou činnost v pátek dne 4.května, kdy občané strhávali německé nápisy. Noci prožívali ve sklepích, protože Američané bombardovali a dozvuky byly slyšet i zde.
Činnost Kladenského gestapa skončila dnem 17.března 1945, když provedlo organizovaný přepad obcí s ilegálním hnutím. Šlo o obce Buštěhrad, Motyčín, Kročehlavy a další. Celkem bylo zatčeno 150 lidí a tímto skončilo kladenské gestapo svoji činnost. Po tomto se až do svého útěku z Kladna gestapáci věnovali likvidaci dokumentů a důkazů jejich činnosti.
Opět se vraťme k Libušínu a nechme promluvit kroniku:
„27.února 1945. Vydávají se potravinové lístky, které jsou na čtyři týdny, ale musí se s nimi vystačiti na pět týdnů. Všechny životní potřeby strašlivě stoupají, ovšem na černém trhu. Největší nedostatek je o palivo. Uhlí se platí až 500,-K za q. Stále bují výměna, jak se říká „šmelina“. Mění se většinou tuky, mouka, zkrátka potraviny za cigaret. Trafikách se vydává mnoho doutníků a dýmkového tabáku za cigarety.
15.března 1945. Začátkem března přišli i do Libušína uprchlíci, většinou děti. Jsou umístěni v Hlavní škole. Spí ve třídách na slámě a jsou mezi nimi i děti v peřinkách. Opatrují je dospělejší a učí je německé učitelky z Kladna. Též několik dospělých osob je mezi nimi.
Téhož měsíce, počátkem, přišli do Libušína němečtí vojáci. Jsou umístěni v obecné škole. Před vchodem stojí stále na stráži voják. Vojáci staví muniční skladiště v lese mezi Maxovkou a nádražím Libušín. Na nádraží se nesmí chodit cestou jako dříve, ale musí se chodit stále po silnici….
10.dubna 1945 Na květnou neděli byl velký nálet Američanů na Prahu. U nás jsme jen viděli ve velké výši přelétávat stovky bombardérů. Zvykne se všemu i té výhrůžce smrti, která nám tak často visela nad hlavou.
V dubnu bylo většinou krásně. Nálety se množí ….
25.dubna 1945. Známky únavy a sklíčenosti se všude objevují. V továrnách není co dělat, dělají se práce zbytečné, nervosa stoupá a nechuť k práci je větší a větší. Civilní Němci jsou stále nejistější. Také uprchlíci a vojáci, kteří jsou v Libušině se chovají stále skromněji, bez té naduté německé vyzývavosti, se kterou sem přišli. Jen německé ženy a děti jsou stále arogantní a hrubé, chovají se jako lidé, se kterými není možno vyjít. Zřejmě všichni cítí, že jejich panství je na mále a jedni skromností a druzí drzostí snaží se svoji posici udržet.
Havíři chodí na šichty stále méně a méně. Také v továrnách stroje stojí a lidé se toulají. Stále více a více se v okolí množí parašutisté a partyzáni, o kterých se člověk jen těžko co doví. Napětí z celé situace se vyciťuje, ale široké vrstvy si jej jasně neuvědomují a proto převrat pro mnohé přišel zcela neočekávaně, byl pro mnohé velkým překvapením, že se značnou nedůvěrou, ba i strachem. A tak přišla noc ze 4 na 5.květen, z pátku na sobotu, noc českého povstání“


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75390 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1790s ][ Queries: 19 (0.0274s) ][ Debug on ]