Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/7/2010, 13:51  Předmět:  Činnost partyzánského oddílu OLGA a tragédie v obci Sal Odpovědět s citátemDolůNahoru

Chřiby – Činnost partyzánského oddílu OLGA a tragédie v obci Salaš



Má obliba k turistice mě zavedla i do koutů, kde během II.světové války operoval jeden z mnoha partyzánských oddílů na našem území, partyzánský oddíl „OLGA“. Jde o oblast Chřibů mezi Velehradem, Zdounkami a Střílkami (oblast jižně od Kroměříže a západně od Uherského Hradiště).
Samozřejmě se mi nepodařilo projít všechna místa jejich „působnosti“, ovšem i ten malý úsek a množství památníků mi stačilo, aby se mi v hlavě začal rodit tento článeček. Jde především o událost místního významu o které se toho zas tak moc neopublikovalo.
Článek začíná stručným popisem I.ČS.partyzánské brigády Jana Žižky – to pro vytvoření lepšího obrazu.

Základem I.ČS.partyzánské brigády Jana Žižky se stal 21-členný výsadek. Ten dopadl ve dvou skupinách koncem srpna 1944 v prostoru obce Slabina u Martina (Slovensko) na základnu vytvořenou partyzánskou brigádou P.A.Veličky (I.slovenská partyzánská brigáda M.R.Štefánika).
Velitelem byl ještě v SSSR jmenován poručík Ján Ušiak, náčelníkem štábu a poradcem UŠPH se kapitán Rudé armády D.B.Murzin a pol.komisařem Alexander Turský.
Po získání dalších bojovníků se skupina účastnila Slovenského národního povstání v oblasti Martina, Strčena a Vrůtek. Oblastí jejich působení se stalo západní Slovensko. Po několika dnech bojů přišel rozkaz Ukrajinského štábu partyzánského hnutí v Kyjevě: probít se na Moravu, vytvořit tam partyzánskou oblast za pomoci moravského lidu, zahájit partyzánské akce a přípravu povstání, které by ulehčilo Slovenskému národnímu povstání.
Přechod ze Slovenska na Moravu se uskutečnil v prostoru Velkého Javorníka, kde také došlo dne 29.září 1944 k největšímu ozbrojenému střetnutí s fašisty na území Čech a Moravy v době II.světové války do příchodu vojsk Rudé armády.
Brigáda dne 5.října 1944 zaslala do Kyjeva radiogram, že přešla na Moravu a zahajuje zde ozbrojenou činnost. Na Moravu se probíjela brigáda po skupinách. Jednotlivé skupiny se shromažďovaly na Trojačce, Kněhyni a Mari?áku. Štáb navázal styk s odbojovými pracovníky.
Fašisté za každou cenu toužili tuto brigádu Jana Žižky zlikvidovat. Zradou konfidenta byl 2.listopadu 1944 štáb přepaden. Ján Ušiak utrpěl zranění na obou rukou, Kurtin měl prostřelenou nohu a ranění byli i další. Raněný Ušiak zvolil dne 3.listopadu 1944 v obklíčení v Horní Neladné u Machandrů raději smrt z vlastní zbraně. Kurtina ukrýval a ošetřoval lesník Kořenovský.
Fašisté samozřejmě pátrali po rozptýlených částech brigády a došlo k řadě srážek. Brigáda však bojovala dál. Nový dobrovolníci přicházeli a podařilo se sestavit nový štáb. Prostor činnosti byly nyní Hostýnské a Vizovické vrchy a celé území východní Moravy. Na štáb se postupně napojilo 33 samostatně operujících partyzánských oddílů a skupin. Během bojů způsobily tyto skupiny nepříteli značné škody ve válečné výrobě a zvláště v dopravě, jež zásobovala německou frontu. Oddíly vykolejily na 60 vojenských vlaků a vyhodily do vzduchu 86 mostů. Provedly také na stovky dalších destrukcí. Zničit se podařilo celou řadu objektů a spojovacích linek. Poutaly značnou nepřátelskou sílu, která tak nemohla být použita na frontě.
Mezi tyto oddíly patřily například skupiny KSČ Staré Město; Kuriněnko; Bojkovice; Ivan; Ovčáček, Palcát-Popovice a další

Jedním z těchto 33 oddílů byl i poměrně početný partyzánský oddíl „OLGA“. Původně ji tvořili 4 členové a to Olga Františková, Josef Houdek, Láďa Verner a Rus Sarko Simon Žukov. Poté se skupina rozšířila na 8 členů a 5.února 1945 již měla 22 členů.
Tato skupina nakonec zakotvila na severozápadní straně Chřibů a ve Ždánickém lese, kde se dále postupně rozrůstala. Přidávali se k ní jednak utečenci z nucených prací v Německu, sovětští parašutisté shazovaní do chřibských lesů k průzkumu před postupující frontou, ale také obyvatelé z okolních vesnic.
Název oddílu byl přijat podle jména jedné ze zakladatelek – Olgy Františkové, jež od svých devatenácti let bojovala v SNP.
Poprvé se k většímu počtu zbraní dostala skupina dne 17.února 1945. Předehrou se stal ozbrojený střet tři dny před tím se skupinou Maďarů ve Lhotě u Palčavic. Partyzáni se stáhli do Nemochovic a odtud se vydali k maďarské posádce, ubytované v Brankovicích a podařilo se jim ji zpacifikovat a ukořistit zbraně i s granáty. Bylo jich dokonce tolik, že 40 vojenských pušek zůstalo zazděno v průjezdě manželů Pospíšilových v Nemochovicích. Na stranu partyzánů přešel i jeden Maďar Michal Bibač.
Mezi nejvýznamnější akce skupiny patří sabotážní akce na nádraží v Morkovicích. Oddíl zjistil, že na trati Morkovice – Nezamyslice zůstalo odstaveno 30 železničních cisternových vozů s olejem a naftou, v jednom vagónu zůstalo střelivo do pušek a v dalších stavební materiál. 24.února provedli partyzáni průzkum a 26.února se spojilo 6 dobrovolníků s 10 členy partyzánského oddílu a všichni odešli k nádraží. Zde došlo k odzbrojení maďarské stráže. Poté oddíl rozmístil hlídky a začal otvírat zaplombované kohouty velkých cisteren s benzínem a olejem. Benzínový odér se rozšířil všude kolem a tak bylo nutné vydat zákaz manipulace se zbraněmi (pouze použití bodáků). Vypuštěno bylo údajně 512 600 l. V rámci této akce se počet zbraní zase o něco rozrostl. Ústup proběhl zcela klidně, ovšem ne zas úplně na 100%. Během dlouhého nočního pochodu zabloudil a ztratil se zesláblý Jiří Týnek (po dvou dnech se vrátil do Morkovic).
Poté došlo k přestřelce na Újezdsku a oddíl přišel o Maďara Michala Bibače a Květoslava Kolaříka (druhý jmenovaný byl ubit v Brně v Kaunicových kolejích). Po této přestřelce se také ztratil Milan Kocián a po bloudění se přidal k Jiřímu Týnkovi.
K dalším ztrátám došlo na Bunči nedaleko Velehradu. Jiří Týnek a Milan Kocián při přechodu křižovatky narazili na německé jagdkomando. Milan byl zastřelen, Jiří těžce raněn. Po zajetí mu byly při výslechu páleny nehty, vykrouceny uši a když mlčel, dostal ránu do týla. Ostatky těchto partyzánů byly nalezeny až na podzim 1945.
V této chvíli oddíl čítal již 30 členů. Všichni se museli po veleúspěšné akci s vypuštěním benzínu schovávat a tak se dostali až k obci Divoky u Zdounek. Zde zajali místní stráž s dozvěděli se, že v obci se nachází 150 maďarských, plně vyzbrojených vojáků. Partyzáni se rozhodli je odzbrojit a spící Maďaři jim to jenom ulehčili. Partyzáni tak jako nejcennější získali lehký kulomet s náboji, dále sumky, opasky, bodáky a mnoho pušek. Po hodině již partyzáni zase zmizeli v lese a nezapomněli zahlazovat stopy pepřem a paprikou. Všichni došli až na Újezdsko.
Zde je večer vyrušili maďarští vojáci a nastala přestřelka. Někteří partyzáni se domnívali, že jsou obklíčeni a hledali úkryt v lese. Tento ústup se mnohým vymstil. Zbytek skupiny se stáhl na okraj vesnice a čekal na ostatní. Když nikdo nepřišel, oddíl se stáhl do Milovic.
5.března měla tříčlenná hlídka odzbrojit v Troubkách 3 důstojníky. Ti se postavili na odpor a byli zlikvidováni.
Ze 6 na 7.března přešel oddíl do Lebedova. Zde také vzniklo družstvo „Úderka“. Němci neustále pročesávali okolí a tak se skupina vrátila do Nemochovic. Navečer 14.března si to oddíl v počtu 30 partyzánů namířil na Koběřice. Po dvoudenním pobytu v Koběřicích odešel oddíl do Lovčiček a pak se zase vrátil do Koběřic, ovšem do jiné části vesnice.
20.března došlo ke střetu s německými důstojníky. Ti chtěli jídlo a dobývali se zrovna do stavení s partyzány. Po přestřelce 3 důstojníci padli, jeden utekl. Vesnice byla během chvíle plná partyzánů a Němci v nedalekém lese kopali obranné zákopy. Partyzáni se stáhli až navečer. Po čase se oddíl dostal přes Nemochovice do Kunovic. V poledne 27.března dezertoval z oddílu jeden nováček, bývalý čs.důstojník a oddíl se bál prozrazení. Protol odešel do lesa a poté do zámku v Litenčicích.
Zde oddíl zámek obsadil a užíval si pohodlí. Bylo třeba pouze odpovídat na telefonické dotazy litenčického gestapa. Němci pojali podezření a oddíl byl nucen prchnout. Pomohla mu v tom odpolední bouře. Partyzáni skončili dne 31.března u jedné ze samot u Morkovic a následně 3.dubna Nemochovic.
Zde je gestapem zatčena místní osmnáctiletá Olga Tesaříková a osvobodit se ji vydává zraněný Ivan Korš, ovšem umírá. Partyzáni se probrali a začali gestapáky pronásledovat. Těm se podařilo uprchnout korytem potoka až do Brankovic a zde se partyzáni rozdělili – jedna skupina po silnici do středu obce, druhá, podél řeky Litavy. Smrt nachází kulometem zasažený Milan Dias. U řeky Litavy je při nabíjení zbraně smrtelně raněn i Tymofej Gaučanov (nezemřel hned – ránu z milosti se mu snažil dát jeho kolega Sarka Simeon Žukov, ovšem povede se mu to až čtvrtým výstřelem).
Němci se ukryli v budově pošty a snažili se dostat k nákladnímu automobilu s kulomety. Němci z pošty volali telefonem o pomoc na všechny strany a partyzáni se proto museli po čase stáhnout zpět k Nemochovicím.
Partyzáni dorazili k silnici Litenčice – Střílky, ovšem obě obce obsadili protipartizánské jednotky. Oddíl se tak nemohl dostat do Chřib. Přesto se to nepozorovaně podařilo díky jednomu z rolníků a jeho povozu (musel se otočit třikrát a cestou míjel nákladní auta s německým vojskem).
Do rukou partyzánů se dostal i pes se jménem Rolf. Když ho ale získali Němci, tak je ochotně vedl po stopách partyzánů. Ti mu byli jako jediné řešení před prozrazením nuceni nechat na cestě kus otráveného masa…
5.dubna odešel oddíl do lesnatých svahů Chřib a to až k vesnici Salaš. Tuto obec nenavštívili partyzáni poprvé. V obci Salaš, kde bylo ukrýváno několik sovětských parašutistů, se partyzáni poprvé objevili 30.ledna 1945, když chtěli potrestat starostu a lesmistra Jana Riegra, který se díky své německé příslušnosti a také funkci starosty postupně zaplétal do spolupráce s Němci. Protože starostu nenašli, opustili obec, aby se tato nestala obětí represálií ze strany fašistů.
Nyní zde oddíl vydržel do 7.dubna, kdy v noci odešel k vesnici Košíky. Odtud se oddíl vrátil zpět do Chřibů a přešel do kroměřížského okresu do vesnice Lubná. 9.dubna oddíl dosáhl Cvrčovic u Zdounek. V těchto dnech se také oddíl OLGA začal rozrůstat a došlo k rozdělení na 3 samostatné čety po cca 20 lidech. Každá četa měla 1 úderné a 2 bojová družstva. Vznikl i samostatný štáb, tvořený Olgou a velitelem oddílu. 1.četu vedl K.Pospíšil, 2.četu vedl Josef Skopoun a 3.četu Josef Matoušek.
9.dubna opouští oddíl Cvrčovice a každá četa vyrazila samostatně.
3.četa šla ke Kudlovicím a ráno napadla letovisko, obsazené posádkou SS. Došlo k přestřelce a partyzáni museli ustoupit. Samozřejmě ztratili i nějaké členy. Četa byla pronásledována a dne 15.dubna napadla v Roštině obrněné auto s 8 členy posádky. Zde se podařilo zničit obrněný automobil, protiletadlové dělo, motorku a ukořistěno bylo 10 pušek, 7 pistolí a granáty. Němci byli popraveni.
1.četa v té době obsadila část vesnice Kostelany, ovšem do její horní části přijeli Němci s tanky. Partyzáni proto po jednom vybíhali ze stavení do blízkého lesa. V noci 11.dubna přišla četa do Milovic. Následného dne se vydalo 10 partyzánů do nedaleké Nové Dědiny pro zbraně. Během toho se skupina střetla s vrchním strážmistrem Teichmanem, jež byl zabit.
12.dubna přešla 1.četa zpět do Cvrčovic a v noci dorazila i 2.četa. Po dvoudenním odpočinku obě čety v síle 75 mužů odešly se zásobou kuřiva a navečer 14.dubna se zastavily na okraji obce Soběsuky.
Zde během odpočinku došlo k nehodě, když jeden z partyzánů zachytil zbraní za knoflík Milana Širokého a ten utrpěl zranění kolena.
Poté odešly dvě čety do Lhotky. Zde se v poledne čistily zbraně, ale po ulici se procházel německý voják a po chvíli se divil, že mu nikdo neotvírá. Ve čtvrtém domě byl zaskočen velitelem družstva, který chtěl Němce odzbrojit. Velitel však uklouzl a Němec se sápal po zbrani. Padly výstřely z jiných oken. Němec byl jen drobně zraněn a utíkal. Velitele však trefila odražená kulka a ta mu znemožnila palbu po prchajícím. Tomu se podařilo i přes snahu jiných partyzánů zmizet v lese. Později byl nalezen mrtev a zemřeli i jeho dva kolegové, které se podařilo zajmout.
Oddíl tak zase musel zvednout kotvu a sotva zmizeli, již přijížděla německá auta s vojáky. V lese byl také pomocí holící čepelky operován odraženou kulkou zasažený velitel 1.čety. Poté se skupina ubytovala v hájence „Na Pile“.
V noci rozčísl ticho výstřel. Sarko Žukov se zranil sám. Nosil pistoli v náprsní kapse civilního kabátu a když seděl na stoličce, tak mu vypadla. Projektil zasáhl levou stranu plic. Během ošetření prosil o zastřelení, pak upadl do bezvědomí.
Obě čety odešly do Divok. Partyzán Žukov se díky obětavosti místních dostal až do nemocnice pod cizím jménem. Přesto došlo k prozrazení a partyzána odvezli gestapáci. Po mučivéínm výslechu byl voděn po vesnicích a měl říci, kde všude působil. Rozlícení gestapáci rozžhavili drát a strčili ho do ještě nezhojné rány – nato Žukov umírá.
19.dubna 1945 se partyzánské skupině OLGA podařil nejlepší kousek. Večer před tím pobýval v oblasti generálmajor tankových vojsk Dietrich von Müller, velitel 16.pancéřové divize (tento velitel působil u Leningradu) a domlouval se svými důstojníky návštěvu zámku v Hošticích na Kroměřížsku. Zrovna v tu dobu se do zámku náhodou vkradlo 32 partyzánů 3.čety. Partyzáni donutili hraběte Dubského, aby je pustil dál, bylo shromážděno služebnictvo a rozestavěny stráže. Velitel Matoušek se právě chystal ke spánku, když v 8 hodin ráno dne 19.dubna zastavilo před zámkem auto. Z něj vystoupil generálmajor von Müller s důstojníky. Sotva za nimi zaklaply dveře, partyzáni vysklákali a okamžitě německé důstojníky zajali. Poté zastavilo před zámkem další vozidlo s německými důstojníky. Scénář se opakoval: služebná opět všechny přivítala a pozvala dovnitř. Zde již čekali partyzáni.
Partyzáni získali důležité dokumenty a přinutili hraběte Dubského, aby pozval i kroměřížského hejtmana Karla Koblischka. Šlo sice o Čecha (dříve Koblížek), ovšem začal spolupracovat s Němci a poněmčil si i jméno.
Na zámek volalo i gestapo a pojalo podezření. Zámek obešlo dvakrát družstvo jagdkomanda. Partyzáni rozsvítili všechny lustry a schovali se – vše prošlo. Odpoledne přijela na zámek ještě dcera hraběte Elizabeth Dubská Eichlerová a také padla do zajetí. Po ní dorazil i hejtman a potkal ho stejný osud. Hrabě Dubský i von Miller museli pod hrozbou zbraní odpovídat na četné telefonické dotazy.
Večer se partyzáni i se dvěma zajatci (Koblischek a von Müller) stáhli do lesa. Sedm německých důstojníků zůstalo uzamčeno v zámeckém sklepě, stejně tak i dcera hraběte. Zůstalo u nich také varování, že pokud bude některému z občanů Hoštic ublíženo, budou zajatci popraveni.
Druhý den vesnici Němci obsadili, obyvatele vyhnali do zámeckého parku a snažili se z nich něco dostat. Lidé museli vykopat společný hrob. Hrabě Dubský se za občany zaručil, ukázal jim psanou výhrůžku a Němci poté odtáhli. Odvezli si s sebou i těla sedmi mrtvých německých důstojníků.
Mezitím 1 a 2.četa obsadili obec Újezdsko, kam také byli dopraveni zajatci. Ještě téže noci zasedal ve vesnici partyzánský soud. Ten Koblischka odsoudil k trestu smrti a tento byl vykonán oběšením.
Během noci přešla 3.četa i se zajatcem do Kamínek u Roštína. Zde také došlo k přestřelce s Němci. Partyzáni vyvázli beze ztrát a zabili 3 Němce. Poté se museli vydat pryč.
1.četa se uchýlila do Milovic a ráno ji tam dostihla i 2.četa. Němci neustále po majorovi pátrali, ovšem do příbytků se neodvažovali. Po dvou dnech odešly obě čety za hustého deště do Chřibů. Připojila se i 3.četa. Všichni skončili u Roštína.
Klid přerušila kulometná palba a partyzáni se rychle museli stáhnout do lesů. Jedna z průzkumných hlídek byla napadena 46 ozbrojenými německými vojáky SS a rozpoutal se boj. S německou přesilou se bilo 15 partyzánů a ostatní ustupovali. Němci chtěli vzít vilu se schovanými partyzány útokem, ale vyšli z lesa do otevřeného terénu. Tam je partyzáni kosili jednoho po druhém. Jeden Němec utekl a povedlo se mu přivolat posilu. Boj pokračoval až do pozdní noci. Partyzáni ztratili 1 mrtvého a 1 těžce zraněného. Němci přišli o 34 mrtvých a 2 těžce raněné.
Pozdě v noci po boji našli partyzánské spojky Anežka Valentová a Jaroslav Vá?a zraněného Oldřicha Gremlicu a chtěli ho přenést do bezpečí. Pomoc ji nabídli Antonín Hlavinka, Jaroslav Hanzl a Antonín Skácel. Sotva dorazili do domku Fr.Skácelové, byli zaskočeni Němci. Při útěku zahynul Jaroslav Hanzl a Anežka Valentová utrpěla těžké zranění. Ostatní putovali na výslech. Němci pak po celé vesnici řádili a shromáždili občany v hostinci. Došlo ale „pouze“ k vypálení vily Tichého, Skácelové a Chytilovy chaty.
Anežka Valentová později uprchla. Oldřich Gremlica byl se zajatými pomocníky odevezn do Litenčic a podroben výslechu a týrání (nechyběla vařící voda). Gremlica byl pak odvezen do nemocnice v Kroměříži, kde se dočkal konce války. Smrtí ovšem skončily výslechy dalších dvou pomocníků Jaroslava Váni a Antonína Skácela (rána do týla).
Po tomto boji dne 22.dubna se oddíl rozdělil na několik skupin. Skupina asi 45 partyzánů pod velením Olgy odešla do Salaše u Velehradu. Matoušek s asi 17 partyzány také dorazil později do Salaše. Odtut odešel na Buchlov.
Zajatý německý generál skončil se svým doprovodem v podzemním bunkru u Kunovic. Matoušek, velitel 3.čety, ho zde našel a podařilo se mu ho dopravit do Salaše. Zde se také po delší době sešel celý oddíl. Svému osudu byla ponechána pouze pětičlenná skupinka s mladými partyzány, jež se potulovala kolem Chřibů a do Salaše se včas nedostala. Podařilo se jí však i se třemi zběhlými vlasovci ukořistit u Vřesovic dvě poškozená děla, 1 lehký kulomet s náboji a dvě pušky.
Na silnici od Vřesovic ke Koryčanům nato postupovala německá skupina a partyzáni její část zlikvidovali.
Ráno 29.dubna se ozývalo u Smrďavky několik kulometných salv. Zde partyzáni padli do cesty osvobozující rumunské armády. Ještě se dostali do palby německých zbraní u Starých Hutí. Situaci stabilizovali až přisunuté rumunské těžké kulomety a minometné salvy. Němci odtáhli ke Střílkám a Staré Hutě byly osvobozeny.
Většina partyzánského oddílu se ukrývala jak je uvedeno výše v myslivně velmi blízko u obce Salaš. Partyzáni proto přešli na nedalekou Tománkovu hájenku, kde se konaly „hody“. Začal zde růst velký partyzánský tábor. U Salaše bylo také shozeno 7 sovětských parašutistů i s vysílačkou. Jeden z nich vysel zamotán v provazech několik dní na stromě, než byl vysvobozen. 27.dubna došlo k navázání spojení se štábem II.Ukrajinského frontu a maršál Malinovskij se tak dozvěděl o zajetí generála Müllera.
Ohledně jeho předání také vypukly zmatky. Rozkaz k převzetí a k dalšímu předání zajatce dostal major Kurtin, jež se v té době nacházel u vesnice Lukoveček. Partyzáni získali sanitku a s její pomocí měl být generál Miller přepraven do Lukoveček, kde na něj mělo čekat letadlo.
V neděli 29.dubna 1945 obsadila letovisko na Bunči Matouškova silně ozbrojená 3.četa. Partyzáni se poschovávali v okolních příkopech a sanitku měl nasměrovat vrchní četnický strážmistr Vykydal z Roštína. Očekával se příjezd sanitky. Po delší době se od Velehradu (naproti směru příjezdu sanitky) přibližovalo nákladní auto a jeho příjezd nevzbudil žádné podezření. Bylo však obsazeno ozbrojenou posádkou SS. Přišla překvapivá partyzánská palba ze všech stran. Na řadu přišly i granáty a náklaďák se překulil na bok. Jediný řidič, i když raněný, prchl na Zdounky. Zde přivolal pomoc a zemřel. Na Bunči zůstalo 18 mrtvých Němců, partyzáni neměli ani škrábnutí. Dodnes se neví, zda nákladní auto přijelo náhodně, nebo to bylo dílem zrady. Partyzáni, obtěžkáni tučnou kořistí v podobě zbraní vzali zajatce zpět na „Králův stůl“ na Salaši.
Partyzáni se s Němci ještě párkrát střetli a uvažovali dokonce o přechodu fronty.
Dne 30.dubna 1945, po osvobození obce Salaš 4.rumunskou armádou (velitel sborový generál N.Dascalescu), byl oddíl začleněn do svazu armád Ukrajinského frontu maršála Malinovského, s nimiž postupoval na pomoc „Pražskému povstání“, konkrétně do 10.gardové divize.
Několik partyzánů ještě bylo raněno, když po boku Rumunů bojovali u Velehradu. Zda také došlo k předání generálmajora Müllera Rusům.
Jako svou poslední pomstu Němci vypálili budovy na Bunči a zemřel při tom hlídač Václav Ranc. Stalo se tak 29.dubna 1945 pozdě odpoledne.
Svou bojovou činnost oddíl OLGA ukončil dne 16.května 1945 až u města Louny Odsud se oddíl vrátil na Moravu a dne 24.května 1945 byl ve Zlíně demobilizován.
V současnosti již hájovna neexistuje, ovšem ze zadní hospodářské budovy je postaveno bezvadné turistické přístřeší s krbem, grilovacím roštem, naskládaným dřevem a bytelnými lavicemi a stoly! A myslím, že i jablo? uprostřed palouku partyzány ještě pamatuje….
Jinak samotné Chřiby poskytovaly partyzánům celkem dobré útočiště – velmi prudké a četné svahy, množství potoků jako zdroje vody, velmi hustě zalesněný prostor doplněný hustým křovým (to v dubnu již muselo poskytovat dokonalý kryt). Když se pokusím vžít do role německého vojáka, který chytá partyzány a měl bych za úkol zajít dále do lesa – nevím, nevím. Kulka mohla vyletět opravdu odkudkoli. Navíc zde narazíme na místa, kde si nevšimneme ležícího partyzána pár metrů vedle.

V souvislosti s tímto oddílem však došlo v obci Salaš k tragédii.
Po likvidaci komanda SS na Bunči prováděl hajný Dobeš nábor nových partyzánů (byl dostatek zbraní) v obci Salaš. Dne 29.dubna 1945 se dvacet salašských mužů rozhodlo odejít k partyzánskému oddílu. V době jejich soustředění v myslivně přišla náhodou do obce i jedna z německých ozbrojených skupin, pátrajících po partyzánech. Šlo o vlasovce, polské Němce a příslušníky gestapa. Za tím účelem byli převlečeni i do ruských vojenských uniforem a část z nich i rusky mluvila.Snadno zjistili, kam se valašští muži vypravili a vydávali se za partyzány, kteří je k oddílu dovedou. I přes některé pochybnosti občanů se jim podařilo vylákat je do místa, zvaného Vápenice“ (necelých 1,5 km za vesnicí). Nyní citace z publikace „Po stopách partyzánského oddílu OLGA“: „Vlasovci dovedli valašské dobrovolníky na rozcestí lesních cest k Bunči a na pokraji lesa je posadili do kruhu na trávník. Jeden z Vlasovců občanům vysvětloval, jak je třeba zacházet se zbraní, přičemž řekl, že jeho kamarádi každému zbra? přinesou. Vyprávění však přerušil statný muž v koženém kabátu a pronesl rázně několik německých slov: Genu- her ist die Geheime Staatspolizei. Po těchto slovech odskočil i vlasovec, který podával vysvětlení, jak zacházet se zbraní a nastala hromadná palba ze samopalů a z pušek. V řadách napadených občanů nastalo zděšení a jako první z dosud nezasažených se zvedl František Mlýnek a Josef Mošnář z Jalubí.
Josef Mošnář utíkal šíleným tempem k silnici, kde však stála německá záloha a po několik výstřelech padl k zemi mrtev. František Mlýnek rovněž utíkal tímto směrem, avšak po prvních ranách se dal na útěk ve směru proti kopci. Rány za ním jen sršely. Když byl vzdálen asi 80 kroků, shodil ze sebe kabát a pádil jako smyslů zbavená zvěř do bezpečí. Byl to jediný. Který salašskou tragédii přežil.
Několik minut po tragédii přijela do její blízkosti na jízdním kole Aloisie Špičáková, ale ona neměla zůstat očitým svědkem hrůzné neděle… Její tělo bylo nalezeno u soutoku dvou potoků surovým způsobem zohavené a bodáky pořezané, nedaleko místa vraždy 19 salašských občanů….
Vlasovci a gestapáci po hrůzostrašném činu oloupili oběti tragédie o hodinky, peníze, prsteny a jiné cennosti, nezapomněli ani na vylámání zlatých zubů….
.“
Partyzánský oddíl OLGA, tedy až na hlídky, se okamžitě zúčastnil pronásledování vlasovské bandy a při střetu jich několik zabil. Ostatní zmizeli v hustém lese.
Nálada v obci byla při převozu mrtvých na hřbitov zdrcující a partyzáni ustoupili od svého záměru překročit frontu. Namísto toho zaujali obranu vesnice a ještě se poté pustili za prchající německou kolonou.
Kruté bylo, že všichni zemřeli jen několik hodin před osvobozením obce. Jak je uvedeno výše, ta se dočkala osvobození v ranních hodinách dne 30.dubna 1945. V té době byla těla mrtvých občanů ukládána do společného hrobu….
Na paměť těchto obětí došlo již v roce 1945 k postavení kamenného památníku a své místo zde našlo i 20 dřevěných křížů. V pozdější době nahradily dřevěné kříže kamenné se jmény padlých. V roce 1985 zde byl vybudován současný památník. Na místním hřbitově je na místě společného hrobu 20 kamenných pomníčků s fotografiemi a jmény obětí.
Těmi jsou:
- Aloisie Špičáková
- Michal Šafranik
- Eduard Pravdik
- František Pravdik ml.
- František Pravdik st.
- Alois Pravdik
- František Bičá?
- Stanislav Hanák
- Karel Klem
- Josef Klem
- Emil Klem
- Vincenc Mucha
- Antonín Mucha
- Karel Jurčik
- Josef Donáth
- Jan Bednář
- Jan Mošner
- Augustin Komínek
- Josef Hasmanda
- Ferdinand Vlček

Během trasy po „partyzánské stezce“ lze narazit na památníky se jmény padlých partyzánů a to kousek nad bývalou hájovnou nebo např. na Bunči:
- Antonín Koupil z Roštína
- Alois Novotný ze Zlámal
- Milan Dias
- Jindřich Gloza
- Timofej Gaučerov
- Jiří Jirkovský
- Milan Kocián
- Květoslav Kolařík
- Ivan Korš
- Břetislav Schveidler
- Jiří Týnek
- Ladislav Vykoukal
- Sarko Simon Žukov
- Jaroslav Henzel
- Antonín Hlavinka
- Václav Ranč
- Karel Skácel
- Jaroslav Vana
- Alois Zavadil

Během osvobozování okresu Uherské Hradiště padlo 1190 sovětských a rumunských vojáků……

Image
Oběti salašské tragédie

Image
Památník na místě salašské tragédie

Image
Památník na místě salašské tragédie

Image
Místo, kde zemřela Aloisie Špičáková

Image
Pomník I.ČS partyzánské brigádě Jana Žižky na místě bývalé Tománkovy hájenky

Image
Prostor bývalé Tománkovy hájenky

Image
Pomník padlým partyzánům Antonínu Koupilovi a Aloisovi Novotnému

Image
Pohled na Chřiby z rozhledny Brdo směrem na Velehrad a Salaš

Image
Památník padlým členům skupiny OLGA na Bunči


Zdroj:
Informační cedule oblasti
Brožura „Po stopách partyzánského oddílu OLGA“
http://cs.wikipedia.org/
http://ksl.wz.cz/Vznik_partyzan.htm


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75390 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2032s ][ Queries: 19 (0.0464s) ][ Debug on ]