Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 06:22  Předmět:  Deník z plavby Odpovědět s citátemDolůNahoru

Mezi piráty

aneb

plavba na La Grace



Začátkem června mě jeden známý lákal na stylovou plavbu na historické plachetnici. Po víkendu, stráveném na seakajakovém sympoziu a kontrole stavu financí a dosud vyčerpané dovolené jsem se nechal ukecat. Termín plavby byl koncem srpna, lokalita – okružní plavba kolem Elby s vyplutím a návratem v Salivoli (Toskánsko), navíc to mělo být v dobovém odění a se zbraněmi.
Kontaktoval jsem organizátory výpravy, vysolil provozovateli osmičku za účast (na moderní plachetnici to stojí polovic) a jal se shromažďovat potřebnou výstroj a vybírat výzbroj. Prošel jsem texty na www.lagrace.cz , sehnal a nechal si nastříhat materiál na stylové hadry, nakoupil řadu nestylových a jak se později ukázalo, také naštěstí zbytečných propriet (třeba nepromokavé hadry do špatného počasí – to se naštěstí nekonalo). Taky došlo na koupi foťáku, ten se vyplatil velmi… Šití nové stylovky v ruce mi zabralo cca 14 dní a vyneslo dost rozpíchané prsty. Výběr výzbroje byl jednodušší – bambitka, dýka a krátká šavle – prostě co se vešlo do báglu. Odjezd byl plánován na 18.8. z Prahy, nalodění pak bylo plánováno na 20.8., vylodění na sobotu 27.8. odpoledne.
Víkend před odjezdem jsem tedy strávil balením. Stodvacetilitrový lodní pytel se střelhbitě plnil, nad plán ještě přibylo pár propriet na táboření cestou a poněkud rozšířené zásoby, které jsem zakoupil jako čerstvé před odjezdem.

18.8., čtvrtek
Ráno vyrážím s narvaným báglem osmičkou žlutobusem směr Praha. Odjezd byl stanoven mezi 11 a 12 hodinou z Kulaťáku, na dálnici byla kolona, takže dorážím na místo srazu jen s mírným předstihem. Zvolna se slézají další spolucestující a nakonec dorážejí i dvě vozidla organizátorů. Nakládáme zásilku náhradních dílů pro loď a svou bagáž, načež se ve vozidlech rozmisťujeme sami. Druhé auto je kuřácké. Je krátce po poledni. Vyrážíme po dálnici na Plzeň, Mnichov, Innsbruck a přes Brenner do Itálie. Kolem půlnoci to na etapy zalamujeme na parkovišti poblíž severního konce jezera Lago di Garda.
19.8., pátek
Ráno nás budí popelářská auta, u parkoviště je odbočka kamsi k recyklaci či na skládku. Snídáme a slézáme k jezeru – protější břeh je nasvícen vycházejícím Sluncem a po hladině už se prohání parníčky a surfaři. Pácháme jakousi základní hy(gi)enu a po nějaké době vyrážíme na jih. Italskou „botu“ přetínáme napříč přes Apeniny po horských silničkách. Rozvodí překonáváme průsmykem Abetone. Strmé svahy pokrývají lesy a vrcholky kopců hrady, usedlosti a opevněné vsi, přes říčky vedou zajímavé mosty (Ponte della Maddalena). Za tmy dorážíme do Luccy, kde svého času jen o chloupek unikl atentátu Karel IV. Barokní opevnění svírá středověké centrum, vybudované na římských základech. Noční prohlídka v rušných uličkách je velmi zajímavá. Po půlnoci to opět zalamujeme na parkovišti.
20.8., sobota
Ráno nás tradičně budí popeláři. Padla silná rosa, všechno je mokré. Balíme a vyrážíme dál. Stavíme se v Pise. Obhlížíme památky a doplňujeme zásoby v místním hypermarketu. Kolem jedenácté vyrážíme směrem na Piombino a Salivoli. Zhruba v jednu sjíždíme do mariny v Salivoli. Na rejdě se hemží všechno možné a mezi tím se tyčí jediná skutečná LOĎ. Briga La Grace. Sypeme se z auta a fotíme, načež nás zahání místní policajti – zůstali jsme totiž na přechodu. Po ukořistění fleku na parkovišti začínáme s vykládkou a transportem bagáže k přístavišti. Potkáváme lidi z předchozího turnusu – vypadají notně zvalchovaně. Na etapy se motorovým nafukovacím člunem přesouváme na palubu. Silně to připomíná píseň „Velrybářská výprava“. Postupně se rozlézáme po lodi a po rychlé prohlídce se ubytováváme. Fotím řadu technických detailů, poté se účastním dobývání spáleného elektromotoru kotevního vrátku z uložení v předním světlíku a jeho nakládání do člunu spolu s odepsaným závěsným motorem. Vše stylově – ruce, kladky, lana. Narychlo sestavené komando transportuje šrot na břeh k odvozu do Čech. Krátce předtím se další parta spolu s opozdilci vrací z výpravy pro zásoby do lodní kuchyně. Koupeme se a po setmění nastává na palubě instruktážně – seznamovací potlach. Mimo jiné zjišťujeme, že loď má momentálně holandskou registraci, protože našim úřadům všechno dlouho trvá a vyžírkové z ministerstev neví, co za svý flákání chtít. Později se posádka ukládá ke spánku – díky vedru spí většina lidí na palubách.
21.8., neděle
První budíček – zahajuju den koupelí v moři. Po nočním pařáku je to příjemné osvěžení. Následuje snídaně a pak školení. Instruktáž je spíše kontraproduktivní - rychlá a dost nepřehledná. Nejdřív špagáty od plachet a ráhen a jejich umístění na palubě a u pat stěžňů, pak se pomalu lezeme na stěžně. Skončil jsem v hlavním koši a mám toho plné kecky. Okolo špagáty, pod nohama pár prkýnek. Objímám stěžeň – nejmasivnější kus dřeva v okolí. Ostatní se sápou „o patro výš“ a povolují gaskety (špagáty, držící svinutou plachtu u ráhna) košové plachty. Za chvíli lezeme dolů a pomalu se přemisťujeme ke kotevnímu vrátku. Cca po hodině zuřivého vrtění klikou, u které se postupně střídáme, se kotva objevuje na vzduchu. S pomocí několika kladek ji zvedáme k rélingu a upevňujeme ji. Napínáme plachty a na zadoboční vítr vyrážíme k Elbě, která se rýsuje v oparu na obzoru. Míjíme ostrůvek Topi s majákem a útesy a provádíme první obrat. Po nějaké době děláme další obrat, ale vítr rychle utichá. Nějakým nedopatřením se ocitám u kormidla, které se následně stalo mým osudem. Pár lidí se koupe a pak kapitán nahazuje motor a udává mi kurs na jeden z výběžků pobřeží. Kormidelní kolo jde výrazně ztuha – volná rotace jako ve filmech nastává jen tehdy, když je kormidelní list v krajní poloze. Slušnou rychlostí kolem šesti uzlů se šineme k přístavu Porto Azzurro. Nejprve míjíme pevnost na mysu vlevo, pak další, ve které je věznice, na kopci vpravo. Před přístavem je slušná skrumáž plavidel, takže kormidlo přebírá kapitán a provádí kotevní manévr. Posádka se chystá k výpadu, kdo má stylovku za piráta, zbytek v námořnických tričkách. Zůstávám ještě s několika jedinci na lodi a užívám si náhle uvolněného životního prostoru. V pozdním večeru se vrací první část výpravy a po nějaké době zvuk rohu hlásí, že je k návratu připravený i zbytek. Člun pro ně ale vyrazil s předstihem a skoro tři čtvrtě hodiny trvalo, než se odvoz se svým „nákladem“ sešel. Na palubě pár jedinců hýřilo do pozdní noci.
22.8., pondělí
Ráno opět začíná koupelí. Spíše než voda ale probouzí žahnutí medůzy. Pocit jak při požahání od kopřiv, fyzické následky odpovídají v mém případě spíš popálenině. Nákupní komando doplňuje zásoby. Opět vrtíme zuřivě klikou, abychom dostali kotvu z vody, a na motor vyplouváme. Opět stojím u kormidla a kočíruju naše plavidlo dle pokynů kapitána. V ústí zátoky provádíme na pokyn přítomné kontrolní komise zkoušku stability. Po sečtení hmotnosti všech na palubě se podle pokynů přesouváme z boku na bok a cifršpióni měří náklon. Poté opouštíme zátoku a míříme k pláži Calamita. Cestou se ještě zastavujeme u vraku Cessny, který leží asi 12 m hluboko. Mám obavy, abychom nenabrali rybářskou bójku, nebo neskončili na břehu. Po poledni kotvíme u pláže Calamita. Západně od nás je opuštěný důl, na pláži houfy mastňáků a okolo spousta malých plavidel. Hrošíme. Využívám jeden ze sit-on-topů, obeplouvám loď a fotím ji zvenčí. Nenamočit přitom foťák je poněkud problematické, ale daří se. Blíží se večer a v plánu je grilovačka a nocleh na pláži. Místní pomalu mizí. Vyloďujeme se na etapy na břehu, sbíráme plavené dříví a chystáme ohniště. Zatímco kapitán shání zapalovač, vytahuju křemen, troud a ocílku a rozdělávám oheň. Místní plavené dříví chytá od troudu lépe, než suchá tráva. Hemžíme se po pláži, fotíme, někdo mezi kamínky pláže hledá drobné polodrahokamy a na hromadě žhavíků se peče večeře. Pyrotechnické efekty pirátské invaze děsí místní rybáře. Většina posádky se chystá na pláži přenocovat. Postupně se krmíme, padá tma a začínají žrát komáři. V pozdním večeru se vracím na loď, kde profesionálové z posádky mezitím svářeli držák pro nový motor kotevního vrátku, a zalézám na svou palandu v rozhicované kajutě, kde rychle tuhnu.
23.8., úterý
Další ráno. Opět zahajuji koupelí. Snídáme. Posádka na břehu doráží zbytky od večeře, koupe se a prohledává opuštěné štoly a já zjišťuji, že mám s dalšími dvěma lidmi šichtu v kuchyni. Mezitím se jednomu nadšenci podařilo ulovit rybu jedlé velikosti (v moři jsou tu kromě medůz běžně k vidění jen rybky spíše akvarijní). Šůrujeme palubu a následně nádobí od snídaně. Posádka se vrací na palubu a po chvíli nastává řev. Lezu z podpalubí – vedle nás stojí výletní loď a ve vodě náš kapitán zápolí s želvou. Krátce po zápase loď zvedá kotvu (poprvé na elektromotůrek), zatímco se společníky ve službě v jídelně porcujeme zeleninu na salát k obědu. Následně drhnem nádobí - jak od snídaně, tak připálené pekáče z předchozích dnů. Následuje dělení květáku do polívky na drobno a další průběžné mytí nádobí, kombinované s občasnou výrobou syntetického čaje (v panujícím vedru je na palubě třeba dodržovat pitný režim). Při tom se mi mihne myslí vzpomínka na rannou Kulhánkovu povídku „Instant“, kde něco podobného teklo z kohoutku. V poledne servírujeme na palubě oběd – jeden hrne materiál z kuchyně na schody, druhý ho ze schodů lifruje průvlakem na palubu, kde ho třetí přesouvá na dekl uprostřed paluby a kde si ho odebírá posádka. Následuje obligátní mytí a pak je pauza. Cestou jsme se stavili u částečně zaplavené jeskyně. Plaveme si ji prohlédnout, přičemž je opět někdo žahnut medůzou. Odpoledne s velkým rámusem vplouváme do Mariny di Campo, kde za děsného řevu opouští loď bocman (má po letech konečně dovolenou). Odplouvají i cifršpióni. Kotvíme u přístavní hráze, což se nelíbí místním policajtům, takže po návratu kapitána v pozdním odpoledni přesouváme loď na rejdu. Chvíli se ještě koupeme, pak mi ale nastává další šichta v kuchyni – nejdřív nahrazuju mixér, pak pomáhám nandávat jídlo na talíře a lifrovat ho na palubu. Po jídle následuje obligátní mytí nádobí a s padajícím soumrakem se většina posádky opět vydává na nájezd na pobřeží. Zase zůstávám na palubě – mít loď aspoň chvíli pro sebe není zas tak od věci – přeci jen přes třicet lidí na sto metrech čtverečních je docela dost. Pátrám na palubě po zapomenutém nádobí a v kuchyni ho meju. Pak si užívám příjemné samoty na palubě. Před půlnocí se postupně vrací nájezdníci z „lupu“. A já končím na své palandě.
24.8., středa
Vstávání není nic moc. Kolem vyje ranní hyena a kyselé ksichty těch, co se včera na pevnině trošku víc „rozjeli“. Po snídani vyráží na břeh nákupní komando a po jeho návratu vyplouváme směrem na Pomonte, kde je relativně blízko pod hladinou vrak nákladní lodě. Opět kormidluji. Poledne trávíme u vraku – zbytky můstku jsou asi dva metry pod hladinou, dno je zde asi v osmnácti metrech. Všude se hemží šnorchlaři, i potápěči s akvalungy, mezi tím se prohánějí drobné rybky a občas nějaká ta medůza. Při pobřeží fouká, takže po obědě si trochu nadjíždíme na motor, pak rozvinujeme plachty na předním stěžni a plujeme na zadní vítr směrem k severu. Po změně kursu na východ vítr opadává a přecházíme na motorový pohon. Zastavujeme v malé zátoce před Marcianem a koupeme se, část lidí nacvičuje věšení vzbouřence a ve vodě vesele žahají medůzy až do chvíle, kdy se pár jedinců rozhodlo ty potvory lovit pomocí síťky a kýble. Špatné zprávy se zřejmě dokáží rychle šířit i mezi medůzami, takže od lovu už žádné další žahnutí! S nadcházejícím soumrakem zvedáme kotvu a plujeme do Marciana. Před přístavem děláme obligátní stylový randál a kotvíme na rejdě. Na hranici dohledu nás míjí podivné plavidlo, připomínající na bílo natřenou jadernou ponorku, nebo „Elektriku“ z Vernova „Matyáše Sandorfa“. Posádka se opět chystá k výpadu na břeh – tentokrát vyrážím také. Noční Marina Marciana je zajímavá. Zatímco většina tlupy „dobyla“ jakousi hospodu, ve čtyřech se procházíme mezi stánky na nábřeží, prolézáme okolní uličky a drobné krámky. V půl jedenácté se shromažďujeme na molu a vracíme na loď, po hodině se vrací i zbytek. Nějakou dobu ještě žvaníme a popíjíme, načež postupně zalézáme do pelechů.
25.8., čtvrtek
Ráno na rejdě je poněkud ztuhlé. Dnes je v plánu Portoferraio, kde máme výměnou za trochu stylového randálu získat místo u mola. Je třeba natankovat palivo i pitnou vodu. Po snídani přejíždíme pár mil ke Capo Bianco před Portoferraiem. Kapitán a pár stylově oděných jedinců vyráží vyjednávat, zbytek posádky šůruje loď. Mezi prací se občas koupeme, devět metrů pod kýlem je obrovská zelená prérie Po obědě nastává nácvik akce, přerušený pucováním nemístně rezavých děl a úpravou poklopů střílen. V pozdním odpoledni se navlíkáme do stylovky a vyrážíme směrem k přístavu. Na rejdě padne první salva a je po scénáři – elektrické odpalování spustilo děla najednou na obou bocích dle principu náhodných čísel a na levoboku nám chybí dva poklopy i s částí střílen. Pokračujeme v kraválu pomocí ručních zbraní, načež dojde k soubojům a jednomu „pořezání v kuchyni“. Pokus o ošetření raněného (dlouhá řezná rána na palci) mi vysušil lékárničku, nakonec došlo na prostěradlo. Šlic přes kloub palce je na šití. Než se vymotám z kuchyně, která posloužila za ošetřovnu, a setřu cákance krve, loď už je vyvázaná u mola a pacient v nemocnici. Vyrážím na krátkou procházku po nábřeží, pořizuji pár fotek a velmi rychle se vracím, pronásledován zvědavou omladinou. Lodí táhnou narychlo organizované exkurze turistů i domorodců, takže to do pelechu zalamuju pozdě.
26.8., pátek
Ráno je tradiční, leč bez koupele. Loď dobírá pitnou vodu a všichni se trousíme na prohlídku města. Do oběda, kdy je v plánu doplnění nafty, je času dost. Toulám se přístavem, dolní pevností a fotím. Napoleonovo muzeum obhlížím jen zvenčí, různá zákoutí opevněného města jsou daleko zajímavější. Nakonec se vracím na palubu a preventivně balím většinu věcí. Na bidle zůstává jen povlečení a ve skříňce civil. Přesouváme se k nábřežní čerpací stanici a tankujeme. Svižně fouká. S plnými nádržemi odrážíme, napínáme plachty a opouštíme přístav. Po odpoutání od mola přebírám kormidlo a pomalu vyplouváme ze zátoky. Směr a síla větru se rychle mění podle konfigurace břehu. Rychlost záhy klesá z pěti a půl uzlu na dva. Šineme se podél pobřeží a okolo nás proudí procesí někdy dost divoce pomalovaných trajektů. Na úrovni ostrůvku Topi nabíráme vítr z pravoboční přídě a po několika mílích provádíme obrat – v plánu je zakotvit na noc u útesů před Topi. Vítr ale slábne a tak dojíždíme na motor. Část posádky jede na ostrov, zbytek se koupe. Rychle se stmívá a kapitán nám oznamuje, že na sobotu je předpovídána bouře, ve které nás nebude moci bezpečně vysadit v Salivoli. Po rychlé poradě padlo rozhodnutí plavbu předčasně ukončit. Nastává shon. V poledne mě asi „provázela Síla“, v nastalém zmatku by kompletní balení představovalo značný problém. Cpu do do loďáku prostěradlo, povlak na polštář, pár drobností a stylovku, navlíkám se do připraveného civilu, a stavím se ke kormidlu. Rozsvěcíme poziční světla, startujeme motor a vyplouváme. Začíná foukat, držím kurs na přesně specifikovaný tmavý flek mezi světly na italském pobřeží. Po desáté večerní se na etapy vyloďujeme. Vítr sílí. Nakládáme auta, chvilku žvaníme v plážové nálevně a pak hledáme místo na přespání – parkoviště na konci městečka se zdá být ideální. Spíme mezi auty a v přilehlém zeleném pásu.
27.8., sobota
Ráno vstáváme. Někdo kontroluje zprávy v mobilu - na lodi bylo v noci veselo, pro silný vítr měli problém u pobřeží Elby zakotvit. Po snídani nakupujeme zásoby a mizíme směrem domů. Moře je ošklivě chlupaté, vylodit se ještě v noci byl evidentně dobrý nápad. Upalujeme po dálnici směrem na Brenner, Innsbruck, Mnichov a Plzeň. Alpy zdobí čerstvý sníh, je 6°C – proti 30°C ráno na pobřeží dost rozdíl. Německo a Čechy vykazují 10-13°C. Projíždíme Rakouskem a Německem. Na poslední pumpě před hranicí měním vozidlo a jedu s lidmi, kteří mají v Plzni odbočit na Žatec (vysadí mě doma), druhý vůz má jet přes Prahu. Těsně před českou hranicí druhému vozu praská olejová soustava, takže o půlnoci sháníme olej a hledáme trosečníky. Ti dolévají olej a nakonec s občasným doplněním systému doráží do Prahy.
28.8., neděle
Hodinu po půlnoci jsem vysazen doma v Plzni, na rozloučenou dávám posádce „svého“ vozidla nějaké životabudiče z ledničky a jdu spát. Nakonec nejeli přímo domů, ale doprovázeli poškozené přibližovadlo až na konečnou.
Ráno se budím s divným pocitem – svět se nehoupe. Suchozemská nemoc! Hrabu se z pelechu před polednem a jdu nakoupit zásoby do hypáče přes ulici. Výprava skončila….

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 09:02  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Pěkný počtení při raním kafíčku.... díky!


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 09:35  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Toužils po tom, tak to máš. Dělal jsem to původně pro FP, ale přes počáteční nadšení náhle přišlo zjištění, že se to tam nehodí, takže jsem to obratem šoupnul sem. je ovšem otázkou, jestli to vystrčit mezi články a případně tam přesunout i nějaký to ilustrační foto z "dovolenkový" diskuse. To je ale na adminovi - já to a) neumim; b)nemam čas si s tim hrát...


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 09:52  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No, ono by se to nejspíš mělo dát do sekce "tipy na výlet". Jenže tam můžou jen registrovaní členové a byla by škoda, kdyby si to nemohl přečíst úplně každej.
Mezi články by se to mohlo možná dát do sekce "námořnictvo spojenců", ale zase otázka je, jestli je česká replika brigy dostatečně válečná i dostatečně spojenecká... Možná jako kuriozitka je, ale to bys asi musel dopsat, co je La Grace zač, kdy a kdo ji postavil, jak je veliká, jakej má motor apod.
Zatím to nechám jak to je, jen až budu mít trochu času (asi dneska večer), tak tam přendám ty fotky. A neboj, tohle si svý čtenáře určitě najde!


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 10:08  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Technický data jsem záměrně nevypisoval, stejně jako provozovatele a další náležitosti - na to má loď vlastní stránky - www.lagrace.cz .
Motor je MAN původně určenej pro trucky. Pro případ zájmu mám i pár fotek ze strojovny, kuchyně a ubytovacích prostor.

Co se týká toho divnýho plavidla na jedný z fotek, jeden známej ho nakonec vystopoval - patří nějakýmu Rusákovi, stavěla to firma Blohm -Voss a má dýlku 118m. O výzbroji se nikde nepíše, ale její dobře maskovaný přítomnosti bych se nedivil.


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 10:54  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

no ja by som bol veru zvedavý aj na tie ostatné fotky Strelče Very Happy


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 11:08  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Inak k tomu reportu, krása. Skúsil by si si to aj naostro? Povedzme presná replika piráta, čiže prepady trajektov a podobne? Mr. Green


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 11:24  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

S touhle posádkou a imitací rozhodně ne. nejdřív bych to musel umět s lodí a mít opravdový děla a ne filmařský imitace. K tomu vycvičenou dost početnou posádku. Pak bych si moh troufnout na něco hodně malýho a pomalýho. Spíš čekam, kdy ty necky zabaví NATO, krapet je přezbrojí, obsadí mariňákama (nejlíp najatejma od Rusů - ti se s pirátama neserou) a pošle je na Somálce jako Q-ship.

Co se týká fotek, mejch je skoro dvě stě a ne všechny publikovatelný - na některý bych potřeboval souhlas focenejch. Ale dost dalších zajímavejch z našeho turnusu se dá dohnat na různejch galeriích.


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/9/2011, 11:26  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

kuchyně a strojovna:

Image

Image

Image


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 15/9/2011, 09:01  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak jsem to dal nakonec do sekce Museum. Snad to autorovi takhle vyhovuje.


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 15/9/2011, 10:06  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Díky, to je vono! Jednou mě stejně vycpou, takže umístění je zvolený přesně.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 15/9/2011, 10:13  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Střelec napsal:
Jednou mě stejně vycpou, takže umístění je zvolený přesně.


Wink Wink Wink Exclamation


  
sigi
Generalfeldmarschall


Věk: 55
Založen: 31. 10. 2007
Příspěvky: 978
Bydliště: Poděbrady
17719.42 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 15/9/2011, 11:15  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No nádhera..... fakt to musel být zažitek... a hezky napsané,docela jsem se i pobavil....

_________________
www.vojna.net - Největší videoweb o druhé světové válce

Vodnář Pohlaví:Muž Drak OfflineOsobní galerie uživatele sigiZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovi WWW stránkySkypeMSN Messenger
maxwell64
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 20/9/2011, 20:08  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Nádherná loď , úžasné dobrodružstvo a neskrývane závidím. Tieto hoci drevené lode boli skvelým majstrovským dielom ľudských rúk a umu a a vrcholom technických možností danej doby. Keď si všimneme, stredovek neoplýval ničím úžasným, ale lode, to je niečo neuveriteľne krásne a obdivuhodné. Nič okrem majestátnych stavieb nedosahovalo takú úžasnú technickú náročnosť a úroveň. A plavba na takej lodi, ( teda okrem driny a útrap) musí byť zážitok.


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/9/2011, 14:50  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Úžasný dobrodružství zažívala parta po nás - jeli z Elby do Port Mahonu a strávili skoro celej tejden na širým moři. Naše kabotáž byla díky luxusnímu letnímu počasí víceméně sranda pro začátečníky.
Víc adrenalinu mě stojí tejdenní pobyt na katamaránu (bezpapírovým) na Lipně, když se na něm ploužim sólo a na břeh vylejzam jenom hodit bobek. Nejvíc mě děsí představa, že mě při chrápání v plováku lupne v zádech (obytný prostor má tvar a velikost luxusnější rakve), nevohnu se, abych moh luknou ven a budou mě muset vyříznout motorovkou. To vyplaší víc, než bouřka, co tě chytne vprostřed jezera.


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

68675 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2536s ][ Queries: 19 (0.0390s) ][ Debug on ]