Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 11/7/2016, 17:37  Předmět:  Ochránci švédské neutrality Odpovědět s citátemDolůNahoru

Ochránci švédské neutrality

Image

Pobřežní obrněnce třidy Sverige


Švédsko představovalo v 17. století velmocí kontrolující kromě většiny Skandinávského poloostrova i Finsko a jižní pobřeží Baltického moře, přičemž jeho vládci zasahovali i do poměrů ve střední Evropě. Na přelomu 17. a 18. století však do tohoto prostoru začalo expandovat carské Rusko, které je postupně vytlačilo z většiny dobytých území a během napoleonských válek Švédové ztratili nejenom poslední državy v severním Německu, ale i Finsko, což však kompenzovalo získání Norska. Tehdy na trůn usedl francouzský maršál J. Bernadotte vládnoucí jako Karel XIV. Jan, jehož potomci třímají švédské královské žezlo dodnes.

Za panování dynastie Bernadotte se země držela stranou válečných konfliktů a vojenských aliancí, ale protože samotná politika neutrality nemohla odradit případného agresora, udržovali potomci vikingů silnou armádu a válečné námořnictvo. To v 17. století společně s dánským loďstvem kontrolovalo Baltické moře, jenomže porážka od ruské floty v bitvě u poloostrova Hanko předznamenala postupný úpadek, byť švédské námořní síly stále hrály v tomto prostoru významnou roli a v r. 1790 uštědřily Rusům drtivou porážku v bitvě u úžiny Ruotsinsalmi.

V šedesátých letech 19. století se na mořích a oceánech objevily první pancéřové lodě poháněné parním strojem a Švédové stáli před úkolem vybudovat flotu reflektující pokrok, který přinesla uplynulá desetiletí. Většina obyvatelstva se sice ještě počátkem 20. století živila zemědělstvím, ale bohatá ložiska kvalitní železné rudy (koncem 19. století jí Švédsko každoročně exportovalo 2 milióny tun), umožnila rozvoj těžebního a metalurgického průmyslu, a pojem švédská ocel dodnes sluje pověstí nejvyšší kvality. Hospodářské reformy v r. 1874 urychlil přechod na tzv. zlatý standard a s tím související rozšíření papírových peněz.

Image
Švédský obrněnec Oden

Podobně jako v ostatních zemích, byla i zdejší průmyslová revoluce spojena s negativními jevy, mezi nimiž dominovala nezaměstnanost a s ní spojená emigrace, jelikož přes Atlantik každoročně putovaly desetitisíce mladých lidí (jenom v r. 1882 odplulo 50 000 osob) doufajících, že v USA - podobně jako slavný inženýr John Ericsson -, najdou náležité uplatnění. To sice přinášelo zisky majitelům paroplavebních společností, ale mateřskou zemi takto jenom do konce 19. století opustil každý čtvrtý obyvatel! Přechod do století páry se však zdařil a početné tovární komíny a parní pily dokazovaly, že Švédsko se změnilo ve vyspělou zemi schopnou projektovat a stavět vlastní obrněné lodě. To přineslo nespornou výhodu, neboť zakázky pro zdejší loděnice přinášely nové pracovní příležitosti a část pořizovacích nákladů se do státní pokladny vrátila v podobě vybraných daní.

V r. 1874 se stal ministrem námořnictva Fredrik von Otter (1), jenž prosadil změnu švédské námořní doktríny; podle jeho představ neměla flota bránit jenom nejdůležitější body, ale celé pobřeží, což znamená, že se nepříteli musela postavit už na moři a znemožnit mu vylodění, přičemž nejpravděpodobnějším protivníkem zůstávalo ruské Baltické loďstvo, ale očekávalo se, že silnou flotu vybuduje i nedávno sjednocené Německo. Jelikož dosavadní malé monitory se k tomuto účelu nehodily, mohli majitelé loděnic počítat se zakázkami na větší jednotky. Podobně jako např. v Nizozemsku, usoudilo velení námořnictva, že pro tento účel budou nejlepší tzv. pobřežní obrněnce, které se díky slušnému pancéřování a silné výzbroji budou moci odvážit krátkodobého souboje se standardními pancéřovými jednotkami.

Image
Obrněnec Aran

Volba to byla logická, jelikož dlouhé a členité švédské pobřeží obklopené početnými ostrovy a protkané množstvím průplavů, mělkých zálivů, fjordů a šér (2), stavbu těchto plavidel ospravedlňovalo a navíc je díky nižším pořizovacím nákladům bylo možné stavět ve větším množství. Jenomže ambiciózní plán vybudovat během 15 let loďstvo složené z 8 obrněnců a 34 torpédovek neschválil v r. 1882 švédský parlament, riksdag, takže se admirálové museli uskrovnit a vrátit se k původním záměrům.

Už v r. 1878 zasedla expertní komise, která ze čtyř předložených projektů pobřežních obrněnců vybrala tzv. variantu „A“, jenomže třebaže za vítězný projekt „lobboval“ i král Oskar II., obstrukce riksdagu pozdržely realizaci, takže, když v polovině osmdesátých let konečně podepsali kontrakt na stavbu první jednotky, musel inženýr W. Svensson původní variantu přepracovat (3), aby odpovídala soudobým požadavkům. Tři lodě třídy SVEA označované jako obrněnce 1. třídy (4) se staly prvními exempláři této lodní kategorie ve zdejším loďstvu, a jelikož stavba jejich zdokonalených následovníků plynule pokračovala, mohli se Švédové v r. 1907 pyšnit tuctem pobřežních obrněnců o výtlaku 2930 až 4273 tun a pancéřovým křižníkem FYLGIA určeným k průzkumu a podpoře torpédoborců, což jim v žebříčku námořních mocností zajistilo pozici v první desítce! Švédské obrněnce byly projektovány takovým způsobem, aby zdolaly pancéřový křižník a zároveň byly schopné uniknout standardní bitevní lodí, takže nesly silnou výzbroj a dosahovaly v této kategorii nezvyklé rychlosti, což bylo vykoupeno horším pancéřováním.

Image
Prospekt loděnice AB Götaverken

Přesto nebyli švédští admirálové spokojeni. Pravda, ruské loďstvo bylo po porážce v bitvě u Cušimy značně oslabeno, ale po návratu přeživších a internovaných lodí (5) na Balt představovala carská flota stále silného soupeře tím spíše, že Petrohrad oznámil úmysl zahájit výstavbu nových kapitálních jednotek. Nezahálelo ani Německo, které systematicky budovalo silné loďstvo, a když v Oslu zesílily snahy zpřetrhat svazky se Švédskem (6), zdálo se, že mezi severskými národy dojde k bratrovražedné válce. Osm švédským obrněnců, doprovázených torpédovými plavidly, opustilo počátkem r. 1905 Baltské moře a přesunulo se severně od Göteborgu, přičemž kontradmirál W. Dyrssen dostal rozkaz v případě zahájení nepřátelství zničit norskou flotu a nebo ji zablokovat na základně. Švédské lodě narušovaly norské teritoriální vody a mezi námořníky se rozšířila fáma, že torpédoborec MODE v noci vnikl do Oslofjordu a zanechal zde záchranný pás se svým jménem.

Naštěstí zaúřadovali diplomaté a Norsko se oddělilo pokojnou cestou, ale tímto aktem přibyl Stockholmu další potenciální soupeř a námořní generální štáb musel řešit otázku, jak za této situace zajistit obranu pobřeží dlouhého 4116 námořních mil bez pomoci norského loďstva. A jako by toho nebylo málo, v r. 1907 vstoupila do služby britská bitevní loď DREADNOUGHT překonávající palebnou silou všechny předchůdce, a jelikož bylo pravděpodobné, že ke stavbě podobných jednotek přikročí i ostatní mocnosti, bylo zřejmé, že stávající švédské obrněnce rychle zastarají a bude nutné založit silnější jednotky, tím spíše, že letité exempláře třídy SVEA už mohly plnit pouze pomocné úkoly.

Image
Admirál Dyrssen

Zatímco mnoho slabších států se v tomto období vydalo cestou pořizování nákladných dreadnoughtů (7), Švédové se rozhodli nadále rozvíjet pobřežní obrněnce. Na podzim 1906 zveřejnili parametry nových jednotek, které měly dosahovat vyšší rychlosti než jejich předchůdci, vyžadovala se lepší pancéřová ochrana a ráže děl srovnatelná s moderními bitevními loděmi. Komise vybírala z 10 studií a nakonec doporučila tzv. variantu „F“, kterou představovala jednotka o výtlaku cca 7500 tun vyzbrojená 4 těžkými děly a dosahující rychlosti 20 uzlů, což by o dekádu dříve odpovídalo menší bitevní lodi.

Jenomže roky plynuly, Rusové a Němci pilně budovali moderní dreadnoughty, zatímco švédské válečné námořnictvo na nové akvizice čekalo marně. Kvalitativní skok se samozřejmě odrazil ve zvýšených nákladech, neboť cenu nového obrněnce předběžně vyčíslili na 11 686 000 korun, což bylo přibližně o 4 milióny více, než stál v r. 1907 dostavěný OSCAR II. Přibližně třetinu této částky uvolnil riksdag teprve v r. 1911 a konzervativní Lindmanova vláda pověřila velení námořnictva jednáním s koncernem Bofors o vývoji těžkých děl, jenomže t. r. vyhrála volby levice a nová vláda vedená K. Staaffem si jako prioritu vytkla omezení výdajů na zbrojení a rozhodnutí svých předchůdců revidovala.

To vyvolalo rozhořčení části veřejnosti a znepokojení vyjádřil i král Gustav V., jenomže Staaffovi liberálové trvali na svém a ušetřené prostředky hodlali vynaložit na řešení sociálních problémů. Jenomže příznivci silné floty se nevzdali. Sven Hedin se chopil pera a v lednu 1912 napsal pamflet (8 ) varující národ před rozpínavým Ruskem a burcující k obraně vlasti, načež kněz M. Björkqist vyhlásil celonárodní sbírku, nad níž převzalo záštitu občanské sdružení Svenska Pansarbatföreningen, což můžeme volně přeložit jako Švédský spolek pro stavbu obrněnce, které v brzké bodě dosáhlo značné podpory. Ve výboru Spolku zasedly přední švédské osobnosti jako J. Richert či F. von Essen a celkový počet donátorů činil asi 125 000 osob, což vzhledem k počtu obyvatel bylo bezprecedentní číslo, byť i v jiných zemích působily podobné organizace (9). Celonárodní entuziasmus v krátké době vynesl sumu 17 miliónů korun, což v přepočtu odpovídalo 850 000 librám šterlinků, a bohatě stačilo na realizaci obrněnce, byť pořizovací náklady nakonec vzrostly na 13 450 000 korun.

Image
Představenstvo Svenska Pansarbatföreningen

Za této situace nezbylo Staaffově vládě jiné východisko, než stavbu odsouhlasit a 12. 12. 1912 založili v göteborgské loděnici AB Götaverken kýl jednotky pojmenované SVERIGE. Zastánci posilování floty se však s tímto dílčím úspěchem nespokojili. Nová námořní doktrína vycházející z učení britského teoretika sira J. Corbetta sice stále počítala s obranou pobřeží a vlastních námořních komunikací, ale švédské loďstvo mělo zároveň narušovat nepřátelské plavební trasy. Defenzivní úkoly měly ve spolupráci s torpédovými plavidly a ponorkami plnit obrněnce, kdežto lehké síly by podnikaly výpady proti protivníkovu obchodnímu loďstvu.

K tomu, kromě dalších moderních obrněnců, potřebovali rychlé torpédoborce a ponorky, tudíž Spolek lobboval za posílení loďstva a neváhal sáhnout i k nevybíravým metodám. Vše počátkem r. 1914 vyvrcholilo před královským palácem ve Stockholmu tzv. „Pochodem sedláků“, kdy 30 000 demonstrantů předložilo králi k podpisu petici požadující posílení ozbrojených sil, načež Staaff podal demisi. Nová Hammarskjöldova konzervativní vláda promptně uvolnila prostředky nejenom na realizaci několika torpédoborců, ale i obrněnců pojmenovaných na počest královského páru GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA, které postavily loděnice Kockums Mekaniska Verkstad v Mölme a osvědčená AB Götaverken v Göteborgu.

Image
Švédská královna Viktorie

Konstruktéři vycházeli z projektu předchozího obrněnce OSCAR II, od nějž se však nové jednotky daly na první pohled rozpoznat podle počtu komínů (10). SVERIGE (11) dosahoval standardního výtlaku 6852 tun, plný činil 7663 tun a nejvyšší přípustný výtlak dosahoval 8100 tun. Maximální délka byla 119,72 tun, šířka 18,63 tun a největší ponor 6,75 m. Ve středolodí se vypínaly nástavby a nad palubou se tyčily 2 stěžně; trojnožkový s marsem v předolodí a jednoduchý s výložníkem v zadolodí (záhy jej nahradili trojnožkovým), a nápadné byly i 2 komíny vysoké 17 m, stejný počet motorových lodic usazených na palubě a můstkový komplex u paty předního stěžně.

Na přídi visely na řetězech dlouhých 240 m 2 kotvy o hmotnosti 4 tuny (další sloužila jako náhradní) a v případě potřeby mohli použít i 2 menší vážící 0,5 tuny. Lodě nesly i 4 reflektory a 8 veslových člunů plus ony výše zmíněné motorové lodíce. Elektrická síť dosahovala napětí 110 voltů a napájely jí 2 turbogenerátory o výkonu 100 kW, přičemž v záloze byly i 2 dieselové agregáty s výkonem 88 kW.

Image
Nárys a bokorys obrněnců Gustav V a Drottning Victoria

K dosažení optimálního tvaru trupu zhotovili 3 různé modely v měřítku 1:36, které testovali ve zkušebním bazénu společnosti Norddeutscher Lloyd v Brémách. Do ocelového trupu s mírně vyvýšeným předolodím vestavěli několik palub, a přepážky jej dělily na 8 vodotěsných sekcí. Výška trupu od kýlu k horní palubě činila ve středolodí 9,63 m, což znamená, že kvůli nízkým bokům sice docházelo při horším počasí k přelévání vody přes palubu, ale nautické vlastnosti byly uspokojivé a za bouře prokázaly velkou stabilitu a je zajímavé, že díky robustní konstrukci mohly sloužit i jako improvizované ledoborce. Uspokojivá byla i jejich manévrovatelnost a SVERIGE dokázal při zkušebních plavbách opsat v plné rychlosti kružnici o průměru 214,14 m. Všechny jednotky třídy SVERIGE dostaly standardní nátěr používaný ve švédském námořnictvu, což znamená, že dělové věže, stěžně, nástavby a nadvodní části trupu byly světle šedé, kdežto trup pod úrovní vodorysky natřeli na zeleno. Na přídi vyvedli švédský státní znak.

Jedním z úkolů konstruktérů bylo posílení pancéřování, které mělo být zhotovené z materiálů nejvyšší jakosti, pročež Bofors vyjednával o koupi licence od renomovaných oceláren, jimiž byli koncern Krupp a Carnegie Steel Company. Cementovaná ocel vyrobená podle německé receptury je označována jako Bofors-KC a každá jednotka jí nesla 1427 tun, což představovalo zhruba 20 % výtlaku. Hlavní pás dosahoval délky 51 m a chránil lodní boky v prostoru mezi věžemi primárního dělostřelectva, měl sílu 200 mm a jeho šířka dosahovala 2,2 m, z čehož bylo 1,25 m pod úrovní vodorysky. Zepředu a zezadu na něj navazovaly další segmenty o tloušťce 150, 102 a 60 mm, které na přídi a zádi ukončovaly 60mm přepážky. Jeho celková délka činila 112 m, což znamená, že pancíře na čáře ponoru kryly téměř celé lodní boky a jejich účinek zvyšoval podklad z teakového dřeva. Horní pás se táhl jenom ve středolodí a měl tloušťku 100 mm, zatímco přepážky byly silné 60 mm.

Image
Schéma pancéřové ochrany

Propracovaná byla i horizontální ochrana (12). Horní pancéřová paluba byla silná 25 mm a zespodu se přimykala k 50mm vrstvě z teakového dřeva, zatímco spodní paluba dosahovala na vodorovném segmentu maximální síly 31 mm, a zkosené části, napojující se 1 m pod úrovní vodorysky na boční pás, měly tloušťku 41 mm. Barbety pod věžemi s těžkými děly byly silné 150 mm, čela hlavních věží kryly 200mm pancíře, boky byly silné 100 mm, zadní části 120 mm, kdežto stropy a podlahy 50 mm. Zbývající věže dostaly pancíře silné od 60 do 150 mm a barbety dosahovaly tloušťky 100 mm. Stěny velitelské věže kryly 175mm pancíře, strop byl silný 80 mm a pancéřové dveře tvořily ocelové pláty o tloušťce 60 mm.

Pancéřová ochrana byla koncipována takovým způsobem, aby na střední a kratší distanci zajistila adekvátní ochranu proti projektilům ráže 280 mm a její účinnost zvyšovalo 16 uhelných jam vyplňujících prostory mezi zkoseným segmentem pancéřové paluby a lodními boky. Nezapomnělo se ani na přiměřenou ochranu trupu před výbuchy min a torpéd, takže obrněnce dostaly dvojité dno a systém přepážek a koferdamů je měl udržet na hladině při zaplavení 3 libovolných základních vodotěsných sekcí.

Image
Nabíjení děla ráže 283 mm na obrněnci Gustav V

Veškerou hlavňovou výzbroj dodal Bofors. Švédské obrněnce stavěné na přelomu 19. a 20. století nesly jako primární výzbroj dvojici děl ráže 210 mm, ale jednotky třídy SVERIGE dostaly 4 nově vyvinuté zbraně ráže 283 mm patřící mezi nejlepší soudobé lodní kanóny. Jejich hmotnost byla 44,1 tun a délka hlavně činila 45 ráží. Projektily tří různých typů vážily 305 kg, výmetné nálože 100 kg a kadence dosahovala 3 až 4 výstřelů za minutu. Úsťovou rychlost naměřili 870 m/s a dostřel při maximální 18stupňové elevaci dosahoval 19 600 m. Průraznost protipancéřových granátů proti Kruppově cementované oceli činila 350 mm na vzdálenost 6000 m, zatímco na 18 000 m poklesla na 155 mm.

Kanóny usadili do dvou elektricky ovládaných věží těžkých 353,7 tun, což jim zajišťovalo palebný odměr 300 stupňů a rychlost otáčení činila 4 stupně za sekundu. Pod každou věží se nalézaly magacíny obsahující 150 těžkých projektilů pro každou hlaveň, ze kterých granáty a výmetné nálože k palebným postům dopravovaly muniční výtahy.

V raném stádiu projektování navrhovali švédští experti, aby doplňkovou výzbroj tvořila 4 děla ráže 194 mm a 11 ráže 105 mm, ale nakonec došlo k sjednocení ráže sekundární artilerie na 152 mm (ve skutečnosti 152,4 mm), která měla sloužit hlavně k boji s lehkými křižníky, ale vzhledem k narůstání rozměrů torpédoborců, bylo je možné použít i k odrážení útoků plavidel této kategorie. Středorážních zbraní obrněnce nesly 8 kusů. Dvě namontovali do věže usazené v podélné ose mezi přední věží s těžkými děly a velitelským můstkem v tzv. superpozici a ostatní samostatně do šesti věží ve středolodí podél lodních boků. Hmotnost děl byla 7,75 tun a délka hlavně činila 50 ráží. Výmetné nálože vážily 15 kg, střely 45,4 kg a úsťová rychlost byla 850 m/s. Dostřel dosahoval při 15stupňůvé elevaci 13 716 m a kadence zbraní v dvojité věži byla 4 rány za minuty, kdežto u samostatně usazených děl 8 výstřelů za minutu!

Image
Torpédovna na obrněnci Oscar II

Terciální výzbroj byla primárně určena k ničení torpédových plavidel a odrážení vzdušných útoků a skládala se ze 4 lehkých děl kalibru 75 mm a dvojice protiletadlových kanónů stejné ráže. Délka hlavně byla 53 ráží a 65,5kg granáty měly dostřel 10 670 m. Nechyběla ani 2 desantní děla ráže 57 mm a k podpoře výsadku sloužily i 2 kulomety ráže 6,5 mm. Ladnou linii boků pod čarou ponoru narušovaly 2 vrhače torpéd o průměru 457 mm. Jednalo se o typ M/14 a vyráběl je závod v Karlskroně. Torpéda byla dlouhá 5,6 m, jejich hmotnost byla 768 kg a dostřel při rychlosti 36 uzlů dosahoval 3000 m, přičemž bojová hlavice obsahovala 100 kg TNT. Nutno podotknout, že torpédová výzbroj se na bitevních lodích ani pobřežních obrněncích neosvědčila a případná exploze (popisované jednotky převážely 12 torpéd) hrozila jejich zkázou.

Dělostřelecká výzbroj byla silná a boční salva složená ze 4 kanónů ráže 283 mm a 6 ráže 152 mm dosahovala hmotnosti 1447 kg, jenomže její potenciál zůstal nevyužit kvůli zastaralému systému řízení palby. Stanoviště dělostřeleckého důstojníka bylo v marsu na předním stěžni, odkud se získané údaje odesílaly pomocí hlásnic a telefonů do dělostřelecké centrály a k obsluhám děl. Bohužel dělostřelecký důstojník na marsu měl - kromě několika dalších přístrojů - k dispozici jenom dálkoměr systému Goertz s optickou základnou 2 m, což umožňovalo zaměření cíle na vzdálenost pouhých 7000 m a při boji na větší distanci mohl palbu korigovat toliko pozorováním dopadů vlastních granátů! Na můstku a v dělových věžích s těžkými děly byly Goertzovy dálkoměry se základnou 3 m, kdežto velitelé věží sekundárního dělostřelectva se museli spokojit s 2m přístroji.

Image
Salva z obrněnce Drottning Victoria

Technické nedostatky mohl částečně kompenzovat kvalitní výcvik a viceadmirál Dyrssen trval na důkladné přípravě dělostřeleckých důstojníků, zvláště poté, co zkušební střelby obrněnců třídy ARAN, nesoucích stejný systém řízení palby jako SVERIGE, konané v r. 1914 přinesly rozčarování. Náležitá průprava však zjednala nápravu a o rok později dosáhli dělostřelci na obrněncích ARAN a MANLIGHETEN vynikajících výsledků. Obě jednotky střílely při plavbě rychlosti 13 uzlů na terč pohybující se rychlostí 4-5 uzlů ve vzdálenosti 6000 m, a cíl zasáhlo 28, respektive 33 % granátů!

Námořní bitvy v první světové válce však prokázaly nárůst střetných vzdáleností a britské, německé a ruské lodě dokázaly vést přesnou palbu na vzdálenost přesahující 15 000 m. Proto Švédové záhy 3m Goertzův dálkoměr přemístili výše a na svoji vlajkovou loď nainstalovali i 4m dálkoměr téhož typu (13), čímž posunuli hranici mířené střelby na 12 000 m, a v r 1922 pro SVERIGE zakoupili osvědčené koincidenční britské dálkoměry Barr & Stroud s optickou základnou 6 m, zatímco sesterské lodě dostaly koncem dvacátých let přístroje Zeiss Disflamus.

Image
Těžká děla na obrněnci Gustav V v akci

Švédské obrněnce měly působit převážně na uzavřeném Baltickém moři, tudíž nepotřebovaly velký akční rádius, ale musely se rychle přemísťovat podél dlouhého švédského pobřeží a odpoutat se od silnějších protivníků. OSCAR II dosahoval na svoji dobu výtečné rychlosti přesahující 18 uzlů, ale v době dreadnoughtů ani tato hodnota nestačila a projektanti dostali za úkol rychlost nových obrněnců zvýšit. K tomu bylo nutné opustit tradiční hnací mechanismy a jednotky třídy SVERIGE osadit ve zdejším loďstvu dosud téměř nepoužívanými parními turbínami. Na vývoj vlastních turbín nezbýval čas, takže se museli poohlédnou v zahraničí. V úvahu připadali 3 výrobci; britský Parsons, a jeho američtí konkurenti Westinghouse a Curtis. Nakonec pro SVERIGE vybrali Curtis, ale ostatní jednotky dostaly turbíny systému Westinghouse.

Image
Obrněnec Sverige v původní podobě

Většinou je po zakoupení licence dodali domácí výrobci a je zajímavé, že zatímco SVERIGE poháněly čtyři turbíny, na GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA osadily pouze dvě. Curtisovy agregáty dosahovaly nominálního výkonu 20 000 koňských sil, což postačovalo k vyvinutí rychlosti 22,5 uzlů, zatímco turbíny Westinghouse měly nominální výkon 22 000 koní, díky čemuž rychlost přesáhla 23 uzlů (14). Jejich výkon se převáděl na 2, respektive 4 trojlisté lodní vrtule. Páru vyrábělo 12 kotlů typu Yarrow, opatřených kromě klasických topenišť i dvojicí hořáků, o celkové výhřevné ploše 3900 m čtverečných, přičemž pracovní tlak činil 18 atmosfér. Zásobu paliva na SVERIGE tvořilo 676 tun uhlí a 100 tun mazutu, což při plavbě ekonomickou 14uzlovou rychlostí zajistilo nezávislost plavby 2720 námořních mil (při maximální rychlosti 910 mil), zatímco zásobníky na sesterských jednotkách pojaly 661 tun uhlí a 100 tun mazutu, což přesto vedlo při hospodárné rychlosti ke zvětšení doplavby na 3280 mil.

Posádku původně tvořilo 442 (?) osob a vlajkový SVERIGE disponoval i prostorami k ubytování admirála a jeho štábu. O posádky bylo dobře postaráno. Lednice umožňovaly dlouhodobě přechovávat čerstvé potraviny a námořníci mohli využívat i takové výdobytky moderní techniky jako např. ventilaci, sprchy či elektrické pekárny, a ve volném čase navštěvovat lodní knihovnu, ba i kino. Úroveň výcviku byla dobrá, pravidelně se konaly námořní manévry a dělostřelci poměřovali své dovednosti v soutěži o Královský pohár.

Image
Posádka Sverige

Švédští lodní stavitelé pokládali obrněnce třídy SVERIGE za ideální konstrukcí pro zdejší flotu, s čímž lze do značné míry souhlasit. Švédská marína získala trojici silně vyzbrojených, obstojně pancéřovaných a zároveň rychlých jednotek, které mohly zničit pancéřový křižník plavící se pod vlajkou každého potenciálního protivníka a jako celek se mohly postavit i tehdejším dreadnoughtům. Kromě toho mohly ostřelovat nepřátelské pobřeží a zajišťovat výpady lehčích jednotek. V kategorii pobřežních obrněnců neměly konkurenci, jelikož v tomto období vstoupily do služby toliko dánský NIELS JUEL postrádající těžké dělostřelectvo a nizozemský DE ZEVEN PROVINCIËN o výtlaku přesahujícím 6000 tun, rychlosti 16 uzlů a vyzbrojený dvojicí kanónů ráže 280 mm.

Na druhou stranu od založení kýlu první jednotky do dokončení sesterských plavidel uběhlo deset roků, a počátkem dvacátých let už mořím a oceánům vládly superdreadnoughty s děly ráže 343 až 406 mm, na něž byly švédské obrněnce slabé. Přesto představovaly pancéřové jádro zdejší floty po celé meziválečné období a staly se symbolem odhodlání země bránit svoji nezávislost.

Image
Dělová věž na obrněnci Sverige

Za pozornost stojí ještě jeden fakt. Zatímco jiné menší státy provozovaly mohutné dreadnoughty, na nichž však většinou byla domácí výroby pouze vlajka na vrcholu stěžně, Švédové dokázali zkonstruovat a postavit vlastní jednotky, jež se proto staly předmětem celonárodní hrdosti. Je třeba zdůraznit, že domácí provenience byla nejenom výzbroj a většina pancířů a pohonných soustav, ale i kupř. pomocné mechanismy, čerpadla a elektrická zařízení, což dokládá vyspělost zdejšího průmyslu. O tom ostatně svědčí i úspěchy jakých dosáhly podniky zásobující civilní sektor a firmy jako Elektrolux či Svenska kullagerfabriken se staly mezinárodně známými pojmy.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.



Naposledy upravil jarl dne 18/3/2017, 11:35, celkově upraveno 2 krát
Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 11/7/2016, 17:40  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Historie služby

Lodím této třídy nadělily norny nad skluzišti dlouhé a na vzrušující události chudé kariéry. Až do r. 1914 pokračovala stavba obrněnce SVERIGE podle plánu, jenomže, když vypukla první světová válka, tempo prací se snížilo. Přesto mohla v Göteborgu 3. května 1915 zaznít státní hymna a majestátní trup se poprvé dotkl vodní hladiny. Mezi přihlížejícími nechyběli příslušníci dynastie Bernadotte, mezi nimiž budili největší pozornost král Gustav V. a následník trůnu princ Gustav Adolf s chotí Margaretou. V prosinci 1914, respektive červenci 1915 sice založili i zbývají obrněnce, ale brzy bylo zřejmé, že jejich realizace se protáhne natolik, že boje utichnou dříve, než se je podaří zařadit do služby, a k ochraně švédské neutrality bude k dispozici pouze SVERIGE.

Image
Spouštění Sverige na vodu

Zdejší válečné námořnictvo provozovalo počátkem Velké války tucet pobřežních obrněnců, 1 pancéřový křižník, 8 torpédoborců třídy MODE, 31 torpédovek, 8 ponorek, 5 torpédových dělových člunů, 10 starých monitorů, 1 minonosku a řadu menších a pomocných plavidel. Hlavní základnou byl Stockholm, ale jelikož severní Balt v zimě zamrzá, odplouvalo Pobřežní loďstva (jádro flotily) na podzim do Karlskrony. Obě báze byly dobře opevněné a vybavené, přičemž Švédové využívali i např. Göteborg v Kattegatu, přístav na strategicky důležitém ostrově Gotland a základnu Hemsö na pobřeží Botnického zálivu. Vzhledem k tomu, že se Balt proměnil ve válečnou zónu, reaktivovali z rezervy starší lodě a jedna divize obrněnců se nacházela v prvním stupni pohotovosti, a třebaže nejsilnější jednotky se teprve stavěly, zdejší loďstvo bylo schopné dostát svým úkolům a pro každého potenciálního nepřítele představovalo ve specifických podmínkách Baltického moře silného soupeře.

Zdejší stratégové se připravovali především na válku s Ruskem, které počátkem 20. století provádělo bezohlednou rusifikaci Finska a od r. 1905 opevňovalo Alandské ostrovy demilitarizované po krymské válce. Záštitu před rozpínavostí Petrohradu hledali v Berlíně, přičemž zástupci švédského a německého generálního štábu vedli už v r. 1912 neoficiální jednání o spolupráci pro případ války s Ruskem. Švédská neutralita nebyla mezinárodně uznaná, takže se země mohla podle vlastního uvážení přidat ke kterékoliv válčící straně (15), ale vláda se rozhodla vyhlásit neutralitu - byť sympatie k Německu (16) byly zřetelné -, využít výhodné zeměpisné polohy a udržovat obchodní vztahy jak s Dohodou, tak s Centrálními mocnostmi.

Image
Přístav Karlskrona; v pozadí obrněnec Gusta V

Hlavním předválečným hospodářským partnerem bylo Německo, které záviselo na dodávkách švédské železné rudy, ale lukrativní objednávky se hrnuly i z opačného tábora a země se díky tomu v prvních válečných letech těšila nebývalé prosperitě a její zlaté rezervy mnohonásobně vzrostly. Švédské teritorium se dostalo i do hledáčku dohodových stratégů; Petrohrad měl dost vlastních starostí a netoužil rozšířit počet nepřátel, ale v Londýně koncem r. 1914 vážně uvažovali o obsazení přístavu v jihozápadním Švédsku (17), jakožto předsunuté základně pro Královské námořnictvo.

S pochopením Stockholmu se nesetkaly ani snahy Dohody omezit dovoz do neutrálních zemí. Švédská vláda trvala na liteře mezinárodního práva v námořním obchodu, což v Londýně vzbudilo nelibost, stejně jako dočasné zablokování transitu vojenských dodávek Rusku po švédských železničních tratích. Kritický byl r. 1916, kdy reálně hrozilo vyhlášení války. Británie de facto přikročila k dálkové blokádě Göteborgu, což znemožnilo dovoz ropy a uhlí, načež švédské válečné lodě začaly uvnitř teritoriálních vod doprovázet německé konvoje se železnou rudou a námořnictvo zaminovalo úžinu mezi Švédskem a dánským ostrovem Sjaelland.

Image
Člen posádky Sverige

Za této situace se staly nejvytíženějšími švédskými plavidly torpédoborce třídy MODE, které se kromě eskortování konvojů věnovaly i hlídkování a průzkumu, což obnášelo téměř nepřetržitý pobyt na moři (18 ). K boji naštěstí nedošlo, ale hlídkující torpédoborce se několikrát setkaly uvnitř výsostných vod s nepřátelskou ponorku. Už 5. října 1915 narazil MAGNE poblíž ostrova Gotska Sandön na ruskou ponorku ALLIGATOR, která vzápětí zmizela pod hladinou. Švédové vyhlásili bojovou pohotovost a donutili vetřelce k vynoření. Vzhledem ke špatnému počasí požádal velitel ponorky o povolení zůstat ve zdejších vodách 24 hodin, po jejichž uplynutí odplul.

Britská ponorka E 9 zadržela 19. října 1915 německé parník JOHANNES RUSS, v jehož podpalubí umístili nálož, jejíž exploze jej vážně poškodila, ale parník se udržel na hladině až do připlutí torpédoborce WALE, který nalodil část posádky a radiotelegraficky přivolal záchranou loď, jež se parník neúspěšně pokusila odvléci do bezpečí. HUGIN zase u pobřeží západního Švédska zastavil výstražným výstřelem německou ponorku UB 20, jejíž velitel tvrdil, že výsostné vody neutrálního státu narušil omylem, načež byl podmořský člun propuštěn.

Image
Torpédoborec Mode

Na námořní trasy spojující Švédsko se světem útočily nejenom ponorky, ale i hladinové lodě obou znesvářených táborů, což vedlo 2. července 1915 k bitvě u Östergarnu, kde Rusové těžce poškodili německou minonosku ALBATROS, která našla spásu uvnitř švédských teritoriálních vod, kde ztroskotala u pobřeží ostrova Gotland. Švédové posádku internovali a minonosku sňali z pobřežních skalisek, přičemž záchranné práce zajišťovaly WALE a MAGNE. 6. června 1916 zachránil SIGURD britskou obchodní loď PENDENNIS před zajetím německými torpédoborci, ale ty si neúspěch vynahradily 7. července, když zničily jiný britský parník v blízkosti Landsortu, načež na moře vyplul torpédoborec RAGNAR. Nad Baltickým mořem se proháněla i vojenské letadla a vzducholodě, a dělostřelci z MAGNE a torpédovky VESTA doprovázející britské parníky zahnali 18. května 1917 výstražnými výstřely „zeppelin“ s německými výsostnými znaky.

Z tohoto přehledu je zřejmé, že ve vodách obklopujících Švédské království bylo během Velké války rušno a snadno mohlo dojít k incidentu, jenž by zemi zavlekl do konfliktu s některou námořní mocností. I proto obyvatelé s potěšením zaznamenali zprávu o vstupu obrněnce SVERIGE do služby. Nová vlajková loď zdejší floty opustila počátkem června 1917 Göteborg a odplula do Karlskrony, aby provedli očištění dna, načež zamířila do Stockholmu, kde se 13. června uskutečnil přejímací ceremoniál, během nějž král Gustav V. v historické admirálské uniformě oficiálně převzal obrněnec do stavu zdejšího válečného loďstva.

Image
Gustav V v počátcích své kariéry

V září t. r. v Malmö slavnostně spustili na vodu trup DROTTNING VICTORIA, přičemž její patronka královna Viktorie posádce věnovala hedvábnou zástavu, která směla být vyvěšena toliko v boji. V lednu 1918 došlo za přítomnosti následníka trůnu i ke spuštění jednotky GUSTAV V, jenomže zpoždění dodávek pancéřových plátů a turbín odložilo vstup obou sester do služby o několik let.

Na jaře 1917 Berlín zahájil tzv. neomezenou ponorkovou válku, která v určených oblastech činila legitimními cíli pro německé ponorkáře i lodě plavící se pod vlajkami neutrálních zemí, což vyvolalo vlnu protestů a posílilo dohodový blok o další státy. Stockholm sice zachoval neutralitu, ale jak se v zemi v důsledku blokády zhoršovala hospodářská situace (19), začaly sympatie k Německu polevovat, k čemuž přispěla i neobratnost císařových diplomatů. Počátkem r. 1917 Hammarskjöld rezignoval a po vítězství v parlamentních volbách usedl do premiérského křesla liberál N. Edén a nová vláda se orientovala na spolupráci s nepřáteli Centrálních mocností. Nevybíravý nátlak slavil úspěch a na jaře 1918 podepsali smlouvu, která Dohodu opravňovala k neomezenému používání švédského obchodního loďstva (v úhrnu zhruba 400 000 BRT), za což si Stockholm zajistil dodávky paliv, potravin, kaučuku a dalších surovin, přičemž současně došlo k omezení exportu do Německa.

Image
Švédský král Gustav V.

Tou dobou vypukl v sousedství další vojenský konflikt. Finsko vyhlásilo 6. prosince 1917 nezávislost, kterou uznala i nová vláda v Rusku, ale v zemi zůstal početný ruský kontingent (42. armáda) a Finsko se propadlo do chaosu občanské války. Vláda, v jejímž čele stál P. Svinhufvud, ovládala většinu území mladého státu, jenomže nejlidnatější jižní část drželi finští bolševici. Vládní vojsko (občanskou či bílou gardu) vedl generál C. Mannerheim, proti němuž stály rudé gardy podporované Rusy. Občanská válka se oboustranně vedla za použití nevybíravých metod a skončila na jaře 1918 porážkou rudých.

Švédsko sice podporovalo vítěznou stranu dodávkami zbraní a přísunem dobrovolníků, ale jakmile vláda vycítila příležitost k územnímu zisku na úkor nového souseda, rozhodla se k použití síly. Obyvatelé Alandských ostrovů byli převážně švédského původu a již 29. prosince 1917 podepsali petici požadující připojení ke Švédsku, což dalo Stockholmu důvod k intervenci. 13. února Alandy obsadila jednotka bílých a začala odzbrojovat ruskou posádku, načež Finové ve Stockholmu nalodili na pronajatý parník HERO skupinu dobrovolníků a zbraní určených pro obyvatele ohroženého souostroví. Jenomže po ruské diplomatické intervenci Švédové loď zadrželi, ale současně začali organizovat vlastní vojenskou expedici, jelikož Rusové vyslali posily a na souostroví propukly tvrdé boje ohrožující tamější civilisty.

Image
Obrněnec Oscar II

Nejprve ledoborné parníky ISBRYTARE I a RUNEGERG pod ochranou obrněnce THOR dopravily na souostroví oddíl dobrovolníků, načež THOR kotvící v přístavu Eckerö připluly podpořit další válečné lodě. Už 20. února tu zakotvil SVERIGE nasledovaný obrněncem OSCAR II, a 24. února přibyl i dělový člun SVENSKSUND. Silnému uskupení velel viceadmirál Carl Ehrenswärd (od r. 1916 velitel švédského loďstva), jenž měl oficiálně zajistit bezpečnou evakuaci civilistů, ale jeho úkolem bylo i obsazení souostroví, čímž by si Stockholm připravil půdu pro jejich anexi.

Kromě 2500 námořníků Ehrenswärd disponoval jednotkou pobřežního dělostřelectva a 500 vojáky, takže Alandy snadno ovládl a pod hrozbou lodních děl nadiktoval znesvářeným stranám podmínky příměří. Bílí museli souostroví urychleně vyklidit a postupně mělo dojít i ke stažení ruských sil, čímž by se Švédové stali pány strategicky významného archipelagu. Ehrenswärd evakuoval více než 1000 civilistů, ale s přítomností švédských sil na Alandách a s vměšováním bolševiků do průběhu občanské války, se nehodlala smířit Svinhufvudova vláda, která požádala o pomoc Berlín.

Image
Admirál Ehrenswärd

Němci žádosti vyhověli o 3. března 1918 se na rejdě v Eckerö objevily dreadnoughty RHEINLAND a WESTFALEN podporované menšími jednotkami, načež se vylodili příslušníci 14. praporu finských myslivců bojujících v řadách německé armády. Ehrenswärd musel zatroubit k ústupu, nalodit vojáky a 28. března jeho uskupení Alandy opustilo, třebaže Stockholm se nároků na souostroví nevzdal a hodlal je uplatnit při očekávaných mírových jednáních (20).

Velká válka skončila v listopadu 1918 vítězstvím Dohody, jenomže obnovení dodávek pancířů a pohonných soustav bylo v nedohlednu a protože zdejší flota náhle postrádala relevantního soupeře, zrodil se v myslích některých politiků plán, jenž švédské admirály okrádal o klidné spaní. Několik chytrých hlav v rigstagu usoudilo, že bude nejlepší „nepotřebné“ DROTTNING VICTORIA a GUSTAV V přestavět na obchodní lodě a nasadit na frekventovanou linku Göteborg - Londýn!

Image
Nabíječi na obrněnci třídy Sverige

Naštěstí se tuto ideu nepodařilo zrealizovat a v březnu 1921, respektive prosinci 1922, obrněnce konečně vstoupily do služby, a protože tou dobou Švédové prostřednictvím nizozemské společnosti Hazemeyer od Američanů získali moderní systém řízení palby využívající analogový počítač Ford Mk 1 (21), mohly obrněnce lépe využít ničivý účinek těžkých kanónů. Jelikož poražené Německo smělo provozovat toliko slabé námořnictvo určené k obraně pobřeží, a ruské Baltické loďstvo ani po vítězství bolševiků v občanské válce nepředstavovalo akceschopnou sílu, stali se Švédové pány Baltického moře, aniž by jejich lodě na nepřítele jedinkráte vystřelily.

V průběhu dvacátých let se zdálo, že Evropu po válečném běsnění čeká dlouhé mírové období, takže když parlament v r. 1925 snížil výdaje na zbrojení o 50 %, velení námořnictva neprotestovalo a místo plánovaných nových obrněnců, raději investovalo přidělené prostředky na modernizaci stávajících jednotek. Pro představu, Švédsko vydávalo na obranu na přelomu dvacátých a třicátých let 25-30 % státního rozpočtu, což námořnictvu v r. 1928 zajistilo částku 45 868 140 korun.

Image
Obrněnec Dristigheten přestavěný na nosič hydroplánů

Majitelé popisované lodě, kromě cvičných plaveb a námořních manévrů, využívali hlavně k prezentaci vlajky v zahraničí, ale krátce po válce skosila několik členů posádky SVERIGE epidemie španělské chřipky. Jako jediného potenciálního soupeře tehdy vnímali Sovětský svaz, čemuž odpovídala i náplň většiny námořních manévrů, kdy loďstvo např. v r. 1928 nacvičovalo odražení útoků na ostrovy Gotland a Öland.

Trojice sesterských obrněnců a torpédoborce WRANGEL a WACHTMEISTER zavítaly r. 1923 u příležitosti sňatku následníka trůnu s britskou šlechtičnou Luisou Mountbattenovou na přátelskou návštěvu Velké Británie, kde si je prohlédli obyvatelé Sheerness a Rosythu. Do konce druhé dekády 20. století už prostor Baltického moře neopustily, přičemž kromě domácích přístavů navštívily Kodaň, Tallinn, Rigu a Helsinky. Koncem r. 1929 uvěznil ledový krunýř v Gdaňské zátoce 20 obchodních lodí, k jejíchž „záchraně“ vyslali DROTTNING VICTORIA, jehož mohutný trup snadno prorazil plavební koridor na volné moře, načež konvoj odplul do Stockholmu.

Image
Drottning Victoria z ptačí perspektivy

V r. 1931 se uskutečnila velká námořní přehlídka v lotyšském přístavu Lijepaja, kam Švédsko vyslalo DROTTNING VICTORIA a dva torpédoborce. O rok dříve se posádka DROTTNING VICTORIA dozvěděla o smrti královny Viktorie, načež obrněnci připadl čestný úkol dopravit ostatky své patronky ze Svinoústí do Stockholmu, přičemž jej doprovodily i GUSTAV V a torpédoborce NORDENSKJÖLD a EHRENSKJÖLD. V letech 1933-34 se GUSTAV V vydal na dlouhou plavbu vodami omývajícími západní Evropu na Středomoří (Amsterdam, Plymouth, Gibraltar, Alžír. Janov, Syrakusy), během níž loď prodělala dvě mimořádně silné bouře a prokázala dobré nautické vlastnosti.

Tou dobou se již stavěly první lodě v rámci desetiletého námořního programu schváleného riksdagem v r. 1928, jehož proklamovaným cílem bylo „zabezpečení neutrality a odražení nepřátelského útoku“. Program byl rozdělen na dvě pětiletky; během první měli postavit 1 letadlový křižník (22), 2 torpédoborce, 3 ponorky a 4 strážní čluny, k čemuž uvolnili 46 130 000 korun, zatímco jeho druhá finančně náročnější část zahrnovala pobřežní obněnec, 2 torpédoborce a 4 ponorky. Bohužel, na stavbu obrněnce se peníze nenašly, takže zdejší marína se přírůstku v podobě dalšího exempláře třídy SVERIGE nedočkala.

Image
Katafalk s rakví královny Viktorie na palubě obrněnce Drottning Victoria

Současně došlo i k reorganizaci švédské floty. Její jádro nadále tvořilo Pobřežní loďstvo a životnost popisovaných obrněnců byla stanovena na 24 let, po jejichž uplynutí měly být předány místní obraně důležitých přístavů. Všechny významnější jednotky procházely průběžnou modernizací, tudíž zahraniční pozorovatelé hodnotili švédské loďstvo jako relevantní sílu schopnou zajistit ochranu vlastního pobřeží a obchodní flotily čítající koncem dvacátých let přes 1700 lodí.

Jenomže klidné časy skončily ve druhé polovině třicátých let, kdy se i na Baltickém moři začalo roztáčet další kolo námořního zbrojení. V Německu se dostal k moci A. Hitler, jenž si jako jeden z cílů vytkl vybudování silného námořnictva, přičemž zároveň sílilo i sovětské loďstvo. Za této situace přijal riksdag v r. 1936 zákon o obraně a navýšil částku určenou na budování válečného loďstva, takže bylo možné oprášit plány na stavbu nových obrněnců. Z několika zvažovaných variant stojí za zmínku projekt FÄDERNESLANDET představující jednotku o výtlaku 7685 tun, nesoucí 4 děla ráže 283 mm a dosahující rychlosti 23 uzlů. Žádná z předložených studií se však nedočkala realizace a podobné úvahy pouze zdržovaly výstavbu potřebnějších křižníků a lehkých jednotek, jichž se, na rozdíl od pobřežních obrněnců, Švédům nedostávalo.

Image
Pohled na zmodernizované švédské obrněnce byl velmi působivý

Zatímco se velení námořnictva zabývalo těmito projekty, pokračovaly jednotky třídy SVERIGE v mírové službě. Námořníci později rádi vzpomínali na r. 1937, kdy SVERIGE navštívil německý Kiel a DROTTNING VICTORIA se v Británii účastnil velké námořní přehlídky konané u příležitosti korunovace krále Jiřího VI., přičemž při přesunu na Severní moře vzal do vleku jeden z finských pobřežních obrněnců třídy VÄINÄMÖINEN (23). Naopak na politováníhodnou událost z 9. března 1939 by nejraději zapomněli. V rámci výcviku měla posádka GUSTAVA V poblíž Karlskrony odrazit simulovaný noční vzdušný útok, přičemž reflektorem oslněný pilot ztratil kontrolu nad ovládáním a letadlo se po nárazu do zadního stěžně zřítilo do moře, přičemž padající trosky zabily 2 námořníky. Téhož roku podnikly DROTTNING VICTORIA a GUSTAV V plavbu do Norska, což byla v kariérách obrněnců této třídy poslední návštěva zahraničních přístavů.

Jak už bylo popsáno výše, procházely jednotky třídy SVERIGE průběžnými modernizacemi, které změnily jejich vzhled, na čemž měly největší podíl nové stěžně a „zalomené“ komíny na jednotkách GUSTAV V a SVERIGE, a zvýšily jejich bojovou hodnotu. Podstatné změny doznala výzbroj, přičemž zmizely všechny vrhače torpéd a dvě děla ráže 152mm (na DROTTNING VICTORIA zůstala), načež došlo k instalaci nové protiletadlové výzbroje ráže 75, 40, 25 a 20 mm (24) a 8mm kulometů. Kanóny systému Bofors ráže 40 mm se během druhé světové války skvěle osvědčily a používaly je obě bojující strany. Jejich maximální elevace byla 90 stupňů, což umožňovalo ohrožovat i cíle letící ve výšce 10 800 m a kadence činící 180 výstřelů za minutu zaručovala značnou pravděpodobnost zásahu.

Konstruktéři se zaměřili i na zvýšení účinnosti těžkých a středních kanónů, pro něž vyvinuli nové protipancéřové projektily a hexotonalové výmetné nálože, což společně se zvýšenou elevací umožnilo zvětšení dostřelu 283mm děl na úctyhodných 29 000 m i při zvýšení hmotnosti projektilu na 350 kg! Podobnou evoluci prošla i sekundární děla, která nyní mohla ostřelovat cíle vzdálené 21 215 m. Došlo i k instalaci nového centrálního systému řízení palby s výkonnějšími dálkoměry a moderními stabilizátory, ale zaměřování pochopitelně mělo své limity, takže mířenou palbu nebylo možné vést na vzdálenost přesahující 23 000 m.

Image
Pohled na Sverige v r. 1934. Za pozornost stojí zalomený komín a americký křižník New Orleans v pozadí

Měnily se i pohonné soustavy. SVERIGE podle některých zdrojů obdržel turbíny systému Westinghouse a turbíny na ostatních lodích prošly důkladnou opravou. Na všech jednotkách osadili kotle typu Penhöet vytápěné mazutem, přičemž na DROTTNING VICTORIA a GUSTAVU V zůstala polovina původních kotlů se smíšeným vytápěním. Přechod na tekuté palivo obrněncům zvětšil akční rádius a posádky už neobtěžoval hustý dým, ale SVERIGE nyní postrádal uhelné jámy tvořící součást pasivní ochrany, byť tuto nevýhodu částečně kompenzovala instalace dalších vodotěsných přepážek. Kromě toho došlo k mnoha dalším vylepšením, takže vyměnili např. elektroinstalaci, ventilační systém, pomocné mechanismy, reflektory a změn doznala i člunová výbava.

Díky tomu švédské obrněnce stále tvořily respektovanou sílu a představovaly důstojné soupeře i pro nové německé „Panzerschiffe“ třídy DEUTSCHLAND, třebaže jednotky třídy SCHARNHORST byly samozřejmě nad jejich síly, stejně jako dva zmodernizované dreadnoughty provozované Sověty na Baltickém moři. A brzy se ukázalo, že právě Německo a SSSR představují pro skandinávské země největší nebezpečí, byť svoje zájmy zde měly i ostatní mocnosti. Vlády skandinávských zemí vydaly v r. 1938 tzv. Kodaňskou deklaraci proklamující jejich neutralitu v očekávaném konfliktu, ale dohoda o vojenské spolupráci uzavřená nebyla a žádná země nemohla počítat s pomocí svého souseda.

Image
Podélný řez zmodernizovanou lodí třídy Sverige

Druhá světová válka začala 1. září 1939 německým útokem na Polsko, takže se od začátku vedla v prostoru Baltického moře. Švédsko vyhlásilo neutralitu, kterou vzápětí uznaly znesvářené mocnosti, ale ve Stockholmu si nedělali iluze o jejím respektování a všem bylo jasné, že nejlepším garantem státní suverenity budou početné a dobře vybavené ozbrojené síly. Počínaje r. 1939 šlo na zbrojení přibližně 50 % státního rozpočtu, jenomže ztracený čas nešlo nahradit a zdejší armáda, letectvo ani námořnictvo zatím nepředstavovaly takovou sílu, která by odradila silného útočníka. Citelně poklesl zahraniční obchod, na nějž nyní dohlížela zdejší vláda, které se ještě před koncem r. 1939 podařilo podepsat dohody s Velkou Británií i Německem o podmínkách civilní plavby a obchodních stycích se zahraničím. Přesto Švédsko muselo zavést přídělový systém a v zemi stoupala nezaměstnanost.

Švédská flota provozovala na podzim 1939 směsku pobřežních obrněnců, jenomže starší jednotky třídy ARAN již mohly plnit pouze pomocné úkoly, o čemž svědčí případ obrněnce WASA, jenž byl v r. 1940 zakamuflován do podoby DROTTNING VICTORIA, aby mátl zahraniční zpravodajce. Tou dobou procházel SVERIGE generální opravou trupu, a proto se vlajkovou lodí stal GUSTAV V. Několik měsíců po vypuknutí bojů byly konečně zrušeny plány na stavbu dalších obrněnců, místo kterých plánovali založit 2 lehké křižníky, jež se měly stát vůdčími loděmi pro uskupení složené vždy z lehkého křižníku, 4 torpédoborců a 4 torpédovek.

Image
Gustav V po modernizaci

Třebaže válka si zatím do skandinávských fjordů cestu nenašla, stávaly se zdejší lodě obětí německých ponorek a min kladených v Severním moři oběma válčícími stranami. A právě výbuch vytralované miny u boku obrněnce MANLIGHETEN si 12. prosince 1939 vyžádal životy 6 námořníků. Tou dobou už sovětské divize několik týdnů útočily na Finsko, což znepokojilo Stockholm, jenž v tomto konfliktu nevyhlásil neutralitu a podporoval svého statečně bojujícího souseda dodávkami zbraní a vojenského materiálu. Pomoci Finům hodlali i Britové a Francouzi, kteří uvažovali o obsazení Norska a severního Švédska, což by Německo odřízlo od dodávek železné rudy, jenomže po porážce Finů v březnu 1940 přišli Spojenci o vhodnou záminku a Stockholm nehodlal připustit porušení vlastní neutrality.

V dubnu 1940 provedli Němci invazi do Norska, což ve Švédsku vyvolalo zděšení, protože nikdo nemohl vyloučit, že po zdolání norské obrany se pozornost Hitlerových stratégů zaměří i na nejsilnější skandinávskou zemi. Švédové vyhlásili mobilizaci, leč Oslo se od svého souseda žádné pomoci nedočkalo a ani přítomnost britských a francouzských jednotek nedokázala zabránit kapitulaci norské armády a obsazení země Německem.

Image
Lodní dílna na Drottning Victoria

V období mezi pádem Francie a napadením SSSR si v Berlíně pohrávali s myšlenkou obsazení Švédska, a jedním z důvodů, které je od těchto úmyslů odradily, byly údajně obavy ze střetnutí s obrněnci třídy SVERIGE, což se nezdá příliš pravděpodobné. Ano, německé loďstvo utrpělo při norské kampani velké ztráty, a silná švédská flota ovlivňovala uvažování německých admirálů a generálů (25), ale rozhodující roli patrně, stejně jako v případě Švýcarska, sehrála jasně deklarovaná vůle postavit se každému útočníkovi se zbraní v ruce, takže plány na invazi odložili na příhodnější dobu.

Ve změněných podmínkách ovšem museli Švédové na přísnou neutralitu zapomenout a byli nuceni vyhovět mnoha dříve nemyslitelným požadavkům, takže jejich železnice nyní sloužily k přepravě jednotek wehrmachtu z Německa do Norska. Na druhou stranu se diplomatům podařilo dojednat otevření Göteborgu pro obchod s neutrálními státy, tudíž do tohoto přístavu svobodně připlouvaly tankery s ropnými produkty zakoupenými v Latinské Americe.

Image
Sverige na sklonku své kariéry

Současně ovšem vláda intenzivně zbrojila a výsledkem byly nejenom zakázky na nové ponorky a torpédoborce, ale i koupě 2 torpédoborců, stejného počtu torpédovek a 4 torpédových člunů ve spřátelené Itálii. Loděnice Cantieri Ruiniti della Adriatico navíc souhlasila s vypracováním projektu lehkého křižníku, přičemž Italové zúročili poznatky získané při stavbě thajských jednotek TAKSIN a NARESUAN.

Všechny jednotky třídy SVERIGE se aktivně zapojily do střežení švédských výsostných vod, přičemž 17. července 1940 došlo na GUSTAVOVI V poblíž Gotlandu k vážné nehodě. Z neznámých příčin explodoval jeden starý kotel a proměnil zdemolované podpalubí v peklo, neboť kotelnou se rozléhalo syčení unikající páry přehlušující sténání popálených topičů. Havárie si vyžádala životy 8 mužů a po ošetření přeživších převezli zraněné do Visby, aby se o ně postaral personál tamější nemocnice, ale přes veškerou péči ještě 2 nešťastníci zemřeli na následky vážných popálenin. GUSTAV V se sice po menší opravě vrátil do služby, ale jeho rychlost byla až do r. 1942, kdy nainstalovali nový kotel vytápěný mazutem, snížena, a proto velitel Pobřežního loďstva přenesl svoji admirálskou vlajku na SVERIGE.

Image
Dělová věž na Gustavovi V v r. 1941. Povšimněte si záchranného raftu

Zima 1940 a 41 byla obzvláště tuhá, což velení přidělalo další starosti, jelikož souvislá vrstva ledu podél švédského pobřeží umožňovala vylodění nepřátelských jednotek „suchou nohou“. Proto GUSTAV V a DROTTNING VICTORIA prorážely led v nejohroženějších oblastech, zatímco posádku SVERIGE doplnil oddíl vojáků a společně cvičili boj na ledě. Tuto zimu dostaly obrněnce i první kamufláž, když je natřeli bílou barvou, kterou po příchodu jara nahradila standardní válečná kamufláž s bílými pruhy (26), přičemž při pobytu na odlehlých kotvištích obrněnce, po vzoru Finů, zakrývali maskovacími sítěmi, aby je nebylo možné odhalit průzkumnými letouny.

Po německém útoku na Sovětský svaz následoval seznam požadavků ze strany Berlína, načež Švédové přistoupili na používání jejich železnic pro převoz německých vojáků na finskou frontu a vláda souhlasila s poskytnutím ozbrojeného doprovodu pro německé transportní lodě uvnitř švédských teritoriálních vod. Jako kompenzaci těchto ústupků neslučitelných s deklarovanou neutralitou, však Stockholm poskytl půjčku Moskvě a zdejší průmysl přijímal válečné zakázky i ze SSSR. Operace Barbarossa znamenala úlevu pro švédské stratégy, jelikož se již nemuseli obávat sovětské invaze, a zaneprázdnění německých vojsk na východní frontě zmenšilo i pravděpodobnost střetnutí s Německem.

Image
Protiletadlové kulomety na Drottning Victoria

Země však pokračovala ve válečných přípravách a loďstvo pravidelně pořádalo cvičné manévry, což vedlo k další havárii, která si tentokrát nevyžádala žádný život. 18. ledna 1942 narazil SVERIGE na neznámý předmět a příčina kolize se vysvětlila teprve ve chvíli, kdy se nad hladinu vynořila těžce poškozená ponorka SVÄRDFISKEN. Obrněnec jí vzal do vleku a odtáhl do Stockholmu, kde obě jednotky umístili do suchého doku a obhlédli způsobené škody. SVERIGE utrpěl pouze menší poškození lodních vrtulí a obšívky, tudíž se po dvou měsících vrátil do služby, ale SVÄRDFISKEN se do konce války opravit nepodařilo.

Německé porážky dodaly sebevědomí švédským vyjednavačům, kteří odmítli poskytnout Berlínu další půjčky, omezili transport německých vojáků přes švédské území a v r. 1943 zrušili doprovod konvojům převážejícím železnou rudu. Současně posilovali obchodní i politické vazby se Spojenci, takže Švédové ochotně přijímali dánské uprchlíky (27) a souhlasili s výcvikem norských jednotek na svém území. Přípravy země na válku však pokračovaly, takže v r. 1943 konečně založili kýly lehkých křižníků TRE KRONOR a GOTA LEJON, a DROTTNING VICTORIA jako první švédský obrněnec dostal radar domácí provenience umožňující zaměřování lodních děl i v noci a za snížené viditelnosti.

Image
Zamaskovaný Gustav V

Němci, zaměstnaní bojem na několika frontách, už neměli dost sil, aby zdolali švédskou armádu čítající 500 000 odhodlaných a nyní už i výborně vyzbrojených a vycvičených mužů, takže museli polykat jednu hořkou pilulku za druhou. Stockholm v r. 1944 zastavil transport a zásobování německých vojáků přes švédské území a obchodní výměna s Německem citelně poklesla. Současně se Švédsko aktivně zapojilo do zprostředkování finsko-sovětské mírové dohody a dávalo najevo, že nepřipustí obsazení sousední země Německem.

To dokládá reakce velení námořnictva ze září 1944 na zprávu o spatření silného německého uskupení blížícího se k hranici teritoriálních vod. Švédové jí vyhodnotili jako pokus obsadil Alandské ostrovy (28 ), načež vyslali na moře všechny jednotky třídy SVERIGE doprovázené torpédoborci, přičemž dálkové krytí svěřili starším obrněncům. Současně odstartovala vojenská letadla a pozice v přidělených sektorech zaujaly ponorky.

Image
Drottning Victoria

O co šlo? Němci po moři z jižního Finska přepravovali vojáky, jejichž evakuaci kolem Aland měl před palbou finských pobřežních baterií krýt svaz vedený kontradmirálem A. Thielem. Ten vyplul 21. září 1944 na moře s kapesní bitevní lodí LÜTZOW, těžkým křižníkem PRINZ EUGEN, 4 torpédoborci a 3 torpédovkami, a o 2 dny později se přiblížil k Alandským ostrovům, kam mířily i švédské lodě. Posádka DROTTNING VICTORIA už měla v pohotovosti bojovou zástavu od zesnulé patronky, jenomže Němci naštěstí ještě před navázáním vizuálního kontaktu obrátili a odpluli do Gotenhafenu, jelikož konvoj souostroví v pořádku obeplul.

Po této demonstraci síly už švédská flota k žádné podobné akci nevyplula a posádky netrpělivě čekaly na konec války. Na podzim 1944 Stockholm zastavil veškerý vývoz do Německa a jeho ústupky vůči Spojencům učinily z navenek proklamované neutrality akt čistě formální. Do války však země nevstoupila ani nepřerušila diplomatické styky s Berlínem. Druhá světová válka skončila v Evropě německou bezpodmínečnou kapitulací 8. května 1945 a v červnu t. r. se ve Stockholmu uskutečnily manévry Pobřežního loďstva a posádky obrněnců třídy SVERIGE hřála u srdce pochvalná slova stařičkého krále Gustava V., který je označil za nejlepší garanty švédské svrchovanosti.

Image
Gustav V ozdobený vlajkoslávou

V následujících letech se do značné míry opakovala situace z období po Velké válce a posílená švédská flota se stala dominantní silou na Baltu, byť po vstupu křižníků TRE KRONOR a GOTA LEJON do služby význam popisovaných lodí pro obranyschopnost země poklesl. Obrněnce třídy SVERIGE však stále budily respekt a jejich těžké kanóny představovaly účinnou hráz proti případné invazi.

Na základě válečných zkušeností však bylo zřejmé, že bitevním lodím i jejich menším souputníků zvoní hrana, jelikož hlavní úloha v námořních bitvách připadne letectvu a rychle se rozvíjejícím raketovým zbraním. Proto byly SVERIGE a DROTTNING VICTORIA už v r. 1947 převedeny do rezervy a o r. později je následoval i GUSTAV V. Přesto ještě plnily pomocné úkoly a ze služby je vyřadili teprve v r. 1953 (SVERIGE) a 1957.

Image
Gustav V před sešrotováním

SVERIGE a DROTTNING VICTORIA putovaly do šrotu koncem 50. let, ale GUSTAV V měl být zachován jako národní památník. Bohužel tento bohulibý projekt nakonec ztroskotal, a v r. 1970 putoval i on do šrotu, načež rozebraný trup skončil ve zdejších hutích. Za zmínku ovšem stojí fakt, že některá děla tomuto osudu unikla a až do konce studené války tvořila součást pobřežní obrany.

Technické parametry:
Délka: SVERIGE 119,72 m; ostatní 120,9 m.
Šířka: 18,63 m.
Ponor: SVERIGE 6,75 m; ostatní 6,25 m.
Výtlak: SVERIGE 6852 tun ; ostatní 6442 tun.
Výkon strojů: SVERIGE 20 000 koňských sil; ostatní 22 000 koňských sil.
Rychlost: SVERIGE 22,5 uzlů, ostatní přes 23 uzlů.
Pancéřování: Hlavní pás 200 - 60 mm, přepážky 60 mm, horní pás 100 mm, horní paluba 25 mm, spodní paluba 31 mm a zkosy 41 mm. Dělové věže s těžkými děly 200 - 50 mm a jejich barbety 150 mm, zatímco věže se středními děly 150 - 60 mm a barbety 100 mm. Velitelská věž 175 - 60 mm.
Výzbroj: 4 x 283 mm, 8 x 152 mm, 6 x 75 mm, 2 x 57 mm, 2 x kulomet, 2 x torpédomet.
Posádka: 422 mužů.

Poznámky:
(1) Do řad švédského válečného námořnictva vstoupil v 17 letech, ale později sloužil i v britském Královském námořnictvu, kde nasbíral bojové zkušenosti při potírání pirátů na Dálném východě, a účastnil se i Nordenskjöldovy polární expedice.
(2) Takto se na Baltu označují fjordy.
(3) Došlo ke zvýšení rychlosti a výtlaku, těžká děla usadili do otočných věží místo barbet a namísto pancířů z kovaného železa dostaly všechny jednotky ocelové pancíře.
(4) Dosavadní monitory překlasifikovali na obrněnce 2. a 3. třídy.
(5) Např. bitevní loď CESAREVIČ a pancéřové křižníky ROSSIJA a GROMOBOJ.
(6) Norsko bylo se Švédskem spojeno volnou personální unií a provozovalo vlastní ozbrojené síly, přičemž páteř jeho loďstva počátkem 20. století tvořily 4 pobřežní obrněnce.
(7) Dreadnoughty a superdreadnoughty si objednaly Brazílie, Argentina, Chile, Španělsko, Turecko a Řecko.
(8 ) Vyšel v na místní poměry obrovském nákladu 850 000 výtisků.
(9) V Turecku získával peníze na nákup válečných lodí Námořní spolek (Donanma Cemiyeti), nákup peruánských křižníků třídy ALMIRANTE GRAU umožnila celonárodní sbírka a i budování japonské floty napomáhaly peněžní dary.
(10) OSCAR II byl jediný pobřežní obrněnec v historii nesoucí 3 komíny.
(11) Ostatní jednotky měly o něco větší délku i výtlak, stejně jako odlišný tvar přídě a nástaveb.
(12) Na pancéřové paluby použili americkou ocel.
(13) Zároveň původní zadní stěžeň vyměnili za trojnožkový nesoucí dálkoměr s optickou základnou 2 m a provedli další úpravy.
(14) Krátkodobě bylo možné dosáhnout 24 uzlů.
(15) Švédsko v moderních dějinách několikrát zvažovalo svoji účast ve válečných konfliktech; poprvé na straně Dánska během první šlesvicko-holštýnské války a podruhé na straně Velké Británie a Francie při krymské válce. I během první světové války zazněly ojedinělé hlasy volající po spojenectví s některým ze soupeřících vojenských bloků.
(16) Sympatie k Německu projevoval např. král Gustav V. či premiér Hammarskjöld.
(17) Dalšími vytipovanými lokalitami byly nizozemský ostrov Ameland, průliv Laesö, či norský Ekersund.
(18 ) V průměru zdolal každý torpédoborec od léta 1914 do konce r. 1917 vzdálenost 40 000 námořních mil.
(19) Znatelně stoupla nezaměstnanost, reálné mzdy požírala inflace a v zemi závislé na dovozu potravin zavedli přísný přídělový systém, takže kupř. od února 1917 měla každá osoba nárok pouze na 200 gramů chleba denně.
(20) Švédsko usilovalo o jejich získání i po válce, ale v r. 1921 byly ponechány Finsku, i když jejich obyvatelé získali autonomii a Alandy byly prohlášeny za demilitarizovanou zónu.
(21) Američané se jej zdráhali prodat, jelikož se obávali předání technologie Němcům, ale nakonec souhlasili a od poloviny dvacátých let vyráběla firma Ericson vlastní systém vycházející z amerických zkušeností.
(22) Současně došlo k přestavbě obrněnce DRISTIGHETENU na nosič hydroplánů (sejmutá děla ráže 152 mm byla uložena pro použití na pomocných křižnících) a zvažovala se i podobná konverze ODENU.
(23) Finský obrněnec údajně nebyl projektován pro plavbu na neklidném moři, takže mu hrozilo převrácení.
(24) Počty protiletadlových kanónů se na všech jednotkách průběžně měnily.
(25) Ještě na jaře 1943 vypracoval generál Bamler nový plán obsazení Švédska, přičemž jako základní předpoklad úspěšného vylodění na Baltickém pobřeží stanovil zničení obrněnců třídy SVERIGE.
(26) Bílé pruhy na trupu a komínech sloužily jako znak švédské neutrality.
(27) Po vyhlášení výjimečného stavu a stanného práva v Dánsku se Němci v r. 1943 zmocnili pouze 7 dánských válečných lodí. Posádky 28 jednotek raději potopily a zbývajících 13 se pokusilo uniknout do Švédska; tuctu se útěk podařil, ale obrněnec NIELS JUEL klesl po zásahu leteckou pumou ke dnu.
(28 ) V době, kdy bylo zřejmé, že Finsko hledá cestu, kterak vystoupit z Osy, Němci opravdu spřádali plány na obsazení Alandských ostrov, na nichž chtěli zřídit základnu k ochraně konvojů se švédskou rudou. Proto poblíž přístavu Espoo kotvila počátkem července 1944 kapesní bitevní loď LÜTZOW se 3 torpédoborce čekajícími na rozkaz k akci. Němci si však invazi na souostroví na poslední chvíli rozmysleli a jejich válečné lodě Finsko bez boje vyklidily.

Použité zdroje:
Morze, statki i okrety 2016/1 až 2016/4.
Fleks A.: Okrety świata 5; Od „Svea“ do „Drottning Victoria“. Vydalo nakladatelství Tarnowskie Góry 1997.
Флоты Второй Мировой. Moskva 2009.
Kan A.: Dějiny skandinávských zemí. Vydalo nakladatelství Svoboda 1983.
Шведе Е.: Военные флоты 1928 - 1929 г. г.. Leningrad 1929.
Пантелеев Ю.: Морские вооружения прибаптийских стран. Moskva 1933.
Каторин Ю.: Вроненосцы. Vydalo nakladatelství Галея-Принт 2008.
Тарас А.: Энциклопедия броненосцев и линкоров (2). Vydalo nakladatelství АСТ Харвест.
Наука и Техника 2014/4 a 2015/7.
Морская Коллекция 1999/3.
Морская Кампания 2011/1.
Арсенал Коллекция 2013/12.
Conway´s All The World´s Fighting Ships 1906-1921. Vydalo nakladatelství Conway Maritime Press 1985.
http://www.wunderwafe.ru/Magazine/MK/2005_03/index.htm
http://www.navypedia.org/ships/sweden/sw_bb_sverige.htm
https://www.nordfront.se/hms-sverige-ett-svenskt-slagskepp.smr
http://wiki.wargaming.net/ru/Navy:%D0%91%D1%80%D0%BE%D0%BD%D0%B5%D0%BD%D0%BE%D1%81%D1%86%D1%8B_%D0%B1%D0%B5%D1%80%D0%B5%D0%B3%D0%BE%D0%B2%D0%BE%D0%B9_%D0%BE%D0%B1%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%BD%D1%8B_%D1%82%D0%B8%D0%BF%D0%B0_Sverige
http://ezyk091978.livejournal.com/28483.html
http://www.navweaps.com/Weapons/WNSweden_Main.php
http://www.wikipedia.org/

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.



Naposledy upravil jarl dne 17/7/2016, 12:28, celkově upraveno 3 krát
Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/7/2016, 20:05  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak už jsi to dodělal? Prima čtení... Idea


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 11/7/2016, 21:12  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jo, po 2,5 měsících je to konečně hotové. Ty přestavby v meziválečném období jsem ale vzal jenom okrajově, protože jinak bych se v tom hrabal ještě celé léto.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Kruan
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 12/7/2016, 12:35  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Teda Jarle...nejdřív Čína a teď Švédsko, navíc dotažené do takových detailů? Paráda...


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 12/7/2016, 14:43  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jsem rád, že se vám článek líbí. Snažil jsem se podrobně popsat hlavně kariéry těchto lodí, a kromě úvodní části, nezabíhat do přílišných technických podrobností, aby se čtenář zbytečně nenudil.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 12/7/2016, 21:26  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

jarl napsal:
Snažil jsem se podrobně popsat hlavně kariéry těchto lodí, a kromě úvodní části, nezabíhat do přílišných technických podrobností, aby se čtenář zbytečně nenudil.


A dobře jsi udělal. V poslední době jsem se virtuálně setkal s pár lidmi, kteří si právě chrlením technických detailů asi něco musí dokazovat a potom se diví, že jejich věci nikdo nečte.


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 15/7/2016, 12:06  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Včera jsem se v jednom polském článku o švédském pancéřovém křižníku Fylgia dočetl, že stál 6 415 000 korun, což odpovídalo ceně za 2587 kg zlata. V tom případě by obrněnec Sverige bylo možné pořídit za zhruba 5000 kg zlata. Také se tam píše že velitel švédského loďstva v r. 1936 plánoval k obraně švédského pobřeží zřídit 3 hlavní uskupení; jádro prvního by tvořily obrněnce třídy Sverige, zatímco ostatních velké a dobře pancéřované křižníky o výtlaku 8000 tun. To však odmítl parlament, který upřednostnil stavbu dalších pobřežních obrněnců, které se ale nakonec stejně nerealizovaly.

Image
Fylgia v r. 1931 v Kielském kanále

Image
Fylgia ve válečné kamufláži

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 17/7/2016, 12:39  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tady jsou ještě nějaké obrázky:

Image
Drottning Victoria ve válečné kamufláži

Image
Dělo ráže 152 mm zachovalé jako památník

Image

Image
Sverige

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/7/2016, 21:12  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Švédi měli taky něco jako letadlovej křižník. Koncepčně to vypadalo jako pradědeček sovětských vrtulníkových křižníků třídy Moskva - před nástavbou děla, za nástavbou katapult a hladká paluba. Přijde tahle kuriozita taky na řadu?


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 19/7/2016, 21:39  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Letadlový křižník Gotland je určitě zajímavá koncepce, a zatím jsem o žádném nosiči letadel nikdy nepsal, tak není vyloučené, že se do toho někdy pustím.

Image

Image

Image

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 20/7/2016, 20:13  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Díky! Bylo by to zajímavý v plastu někde ve vitríně. Na silně zjednodušenej bokorys jsem narazil kdysi v Grégrovi a pak ho zmínil Hubáček v souvislosti s nějakou operací na Baltu, kterou svým patrolováním tenhle křižník poněkud poupravil.


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 20/7/2016, 20:37  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jestli mě paměť neklame, tak právě posádka Gotlandu spatřila německou bitevní loď Bismarck vyplouvající na svojí první a poslední bojovou plavbu, načež Švédové tu informaci hned vyslepičili Britům, kteří za ním poslali stíhací skupinu.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Zemakt
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/7/2016, 15:53  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

"Drottning Victoria ve válečné kamufláži"

ta válečná kamufláž je naprosto dokonalá, čím více barev a různých barevných polí, tím lépe. Takové ty klasické šedivky mne moc neberou, ovšem někde jsem zaznamenal, že hluboko na oceánech byly tyto jednolité nátěry stejně nejlepší.


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 21/7/2016, 16:19  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Ta pruhovaná kamufláž vypadá efektně a u pobřeží určitě měla smysl, ale na širém moři je samozřejmě účinnější nějaká barva splývající s pozadím.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75366 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2620s ][ Queries: 19 (0.0129s) ][ Debug on ]