Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 18/12/2007, 15:52  Předmět:  Válka z lidské strany Odpovědět s citátemDolůNahoru

Vybral jsem pár případů, které do značné míry ukazují, na co za války mysleli „obyčejní“ lidé. Ne tedy generálové ve vyhřátých štábech, ale ti, kterým hrozila reálná smrt.
Tak například Nadporučík Toširó Kuroki, na přelomu let 1943/44 velitel 3. roty 20. ženijního pluku 20. divize na Nové Guineji si poznamenal do svého deníku:


Brambory, brambory! Boj v oblasti kolem Finschhafenu se točil kolem brambor. Bez brambor bychom nepřežili. Od našeho příjezdu 11. listopadu jsme rýži skoro neviděli. Přidali jsme pár brambor k té troše rýže, co jsme měli, a pokračovali v boji. Máme armádu, divizi, oblastní armádu s vrchním velitelem, divizním velitelem, náčelníkem štábu, šéfem zpravodajské služby a kdoví kým ještě, ale na frontě se musíme smířit s mizerným zásobováním a žít jako psi o bramborách.
Mezi mužstvem na Nové Guineji usměvavou tvář nenajdete. Všichni jsou pořád hladoví, každé druhé slovo se týká jídla. Při pohledu na brambory se jim zalesknou oči a sběhnou sliny v ústech. Divizní velitel a štábní důstojníci si zřejmě neuvědomují, že jediné, co drží jejich vojáky den za dnem při životě, je nekonečná shá?ka po bramborách. Jak si mohou stěžovat na nedostatek elánu a čekat zázraky, když většinu úsilí věnujeme hledání něčeho k jídlu!
Těžko si představit, že by byl divizní velitel tak neinformovaný. Jsou tady poměrně blízko. Nikam to však nevede – armáda si určitě myslí, že máme všeho dost a vede se nám dobře. K smíchu! Naši situaci perfektně vystihuje staré dobré čínské přísloví:
K čertu s hochy v přední linii,
dokud se velkým pánům dobře daří!
Nezájem a neschopnost štábních důstojníků a vyšších velitelů by měl trestat válečný soud. Jejich zločiny jsou horší než dezerce, zbabělost, či útěk z palby, nic se jim však nestane. Kdyby to záleželo na mě, bylo by jediným způsobem, jak by se z toho mohl velitel armády a jeho nejbližší podřízení dostat, spáchat harakiri. Lidé v týlu, jejichž největším úkolem je žvanit, nevědí nic o vojácích v horách, údolích av domorodých vesnicích ve frontové oblasti, kde umírají jako mouchy.
Stupidní blázni!

Jestliže lamentování nadporučíka Kurokiho vzbuzuje soucit, tak tady je větší brutus - vý?atek z deníku neznámého japonského vojáka, který byl nalezen v říjnu 1943. Popisuje popravu neznámého sestřeleného australského pilota:

Když přišel dnes na pozorovatelnu velitel, řekl nám osobně, že v souladu s ideou soucitu japonského bušida zabije zajatce sám svým oblíbeným mečem. Shromáždili jsme se, abychom vše sledovali.
Zajatec dostává naposledy napít vody atd. Nastal čas, takže zajatec, ruce svázané a dlouhé vlasy nyní ostříhané nakrátko, klopýtá vpřed... je klidnější než jsem počítal. Bez dalších řečí je posazen na nákladní auto a vyrážíme... Když si představuji scénu, které budeme svědky, srdce mi bije rychleji... Zajatec se patrně smířil s osudem a zdá se hluboce ponořen do myšlenek. Pociťuji nával soucitu a odvracím oči...
Velitel povstává a říká zajatci: „Teď tě zabijeme.“ Flight-lieutenant říká potichu několik slov. Patrně chce být zabit jediným úderem meče. Velitel odpovídá: „Ano.“
Přišel čas a zajatce donutí kleknout si na kraji kráteru od pumy zalitého vodou. Zůstává klidný. Dokonce natahuje krk a je velmi statečný... Obyčejné lidské city mne nutí, aby mi ho bylo líto.
Velitel vytáhl svůj oblíbený meč... Leskne se ve světle a mne z toho mrazí v zádech. Poklepe zajatce lehce po krku tupou stranou čepele, potom zvedá meč oběma rukama nad hlavu a obloukem máchne...Stál jsem tam s napjatými svaly, ale v té chvíli jsem zavřel oči.
Ssš... Musel to být zvuk krve tryskající z tepen. Se zvukem, jako by bylo něco vodnatého přeseknuto, padá tělo kupředu. Je to úžasné – zabil ho jediný úder... Hlava, oddělená od trupu se kutálí před ním... Tmavá krev tryská.
Je po všem. Hlava je smrtelně bledá jako hlava panenky. Divokost, kterou jsem pociťoval, opadá, a necítím již nic než pravý soucit japonského bušida... Je to něco, co si zapamatuju po celý život. Jestliže se někdy vrátím živ, bude to dobrý příběh pro vyprávění, takže si to zapíši.
Pozorovatelna u Salamauy, 30. března 1943, 01:10 hodin.

Brutální příhodu zažil také námořní kapitán Arleigh Burke, v únoru 1944 velitel 23. eskadry torpédoborců. Tehdy jeho eskadra během několika vteřin rozstřílela malý japonský torpédoborec a víc než stovce trosečníků Burke nabídl záchranu. Opakoval se starý známý scénář: nikdo nechtěl být zachráněn, ale když násilím vytáhli jednoho námořníka z vody a on svým kamarádům z paluby zamával hrnkem s kávou, někteří o záchranu stáli. Avšak ne všichni. Burke si poznamenal:

Všichni Japonci se však zdát nechtěli. Existovala celá řada nejpodivnějších způsobů, jak spáchat sebevraždu... Mnozí si podřízli hrdlo, jiní však neměli nože a pokoušeli se rozbít si hlavu o trosky, kterých se drželi. Některým se to podařilo a utopili se. Většinou se však nedokázali udeřit tak silně, aby se zabili. Pokoušeli se ponořit a utonout, ale dalo dost úsilí, aby člověk utopil sám sebe.
Na levoboku zůstal naopak jeden muž, který se utopit nechtěl a velmi pomalu plaval k lodi. Měl už všeho dost. Hodili jsme mu záchranný kruh... a on se usmál na můstek. Sáhl po kruhu rukou, ale ten mu vyklouzl. Námořník se zatvářil trochu bezradně a zajel pod vodu. Bylo vidět, jak malátně bojuje... a topí se. Bylo smutné, že tolik těch, kdo nechtělo žít, nemohlo zemřít snáz, a ten kdo chtěl žít, žít nemohl.
Jedna sebevražda byla obzvlášť nechutná. Tenhle chlapík měl nůž, ale patrně ne dost ostrý. Zkoušel si podříznout hrdlo a nešlo mu to. Sekal do sebe a dost krvácel, ale nepoškodil si správné tepny. Pak se rozhodl, že se bodne do srdce. Zkoušel, zkoušel, ale marně. Nakonec si vsunul čepel nože do úst a udeřil do střenky pěstí. Pokus vyšel.

Image

Ale ani v Evropě to nebyla žádná selanka. Tenhle dopis například v létě 1943 napsala jedna žena z Hamburku svému muži ke Kursku:

Můj milovaný Franzi!
Ani nevím, jak ti to všechno vypsat. 24. července dvacet minut před půlnocí zahoukaly sirény a jen taktak jsem se dostala s Franzlem do krytu na Poli svatého ducha. Angličani byli nad městem až do tří hodin. Ani jsem neslyšela konec poplachu, jak jsem ti ohluchla. V krytu jedna ženská dokonce předčasně porodila. Když jsem se obrátila o pomoc na jednoho vojáka, tak mi odsekl, že je mu všechno „scheissegal“ (volně přeloženo „u prdele“). Kdo prý vystrčí hlavu z bunkru, chcípne nebo uhoří, a kdo to přečká, zblázní se. Oznámila jsem to blokajtrovi, ale nevím, co s tím udělal.
Ráno jsem nemohla Hamburk poznat. Luftschutzpolizei a heftlingové z koncentráku s maskami na hlavách odváželi tisíce mrtvých do hromadných hrobů. V průplavech a v Labi se uvařila spousta lidí, protože ti Churchillovi gangsteři naházeli do vody fosforové bomby. A ze ZOO utekli tygři a lvi a roztrhali nějaké osoby, a tak je policie v tom zmatku ještě musela honit a postřílet.
Náš dům zůstal jako zázrakem nepoškozený. Hned jsem se zapojila do obnovovacích prací. Vyvěšovaly jsme na vybombardované domy hesla: Zdravíme prvního dělníka Německa – Adolfa Hitlera! Nějaký blázen invalida se do nás pustil, pročpak tam nedáme něco trefnějšího. Naše vedoucí Berta Feldingová se toho dědka zeptala, co by tam vyvěsil on. Prý tam máme pověsit vůdcův výrok: Dejte mi čas – čtyři roky – a německá města nepoznáte! Tak se tu Franzi začíná mluvit, představ si!
Druhou noc přiletěli nanovo a udělali koberec přes půl města. Eimsbüttel, Altona, centrum města, domy na pravém břehu Alstery, Rotheburgsort, Hamm, Borgfelde, Hammerbrook, Eilbek, Hohenfelde a zčásti i Barmbek a Wandsbek jsou v troskách. Co nerozšvihali v noci Angličani, to dodělaly přes den bomby toho žida Roosevelta. Šušká se o miliónu lidí bez přístřeší.
Několik sestřelených Amerikánů vedli městem a lidi je ušlapali. Trochu to zvedlo morálku, ale Londýn rozházel falšované potravinové lístky a málokdo je odevzdává, i když je na to vyhláška, že se zneužití trestá káznicí nebo i smrtí.
Další noc jsem šla s malým do krytu hned po večeři. Domů jsme se vrátit nemohli. Musíš se s tím smířit, můj statečný vojáku. Evakuovali nás, odjela jsem k mamince na venkov. Piš mi k ní.
Franzl se po druhém náletu modlil: Milý Panebože, pomoz nám, když nám tatínek pomoct nemůže! Neměj obavy – já mu vysvětlila, že musíš nejdřív pobít tu bolševickou chátru, a pak že to splatíš plutokratům se všemi úroky.
Líbáme Tě! Myslíme jenom na Tebe, můj Franzi!
Tvá malá Gerta.

Hamburk, červenec 1943

Image

Image

Hamburk, říjen 1943

Image

Image


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 18/12/2007, 17:10  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Zajímavé i smutné příběhy. Válka ,to je hrozné svinstvo! Sad


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/12/2007, 02:07  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Je to smutné a brutální,ale vrátím se k poslednímu odstavci..I když jsem fanda Německých ponorek a uznávám určité velitele Kriegsmarine tak si to německé města a lidé zasloužili Exclamation Exclamation
Nikdo jiný při bouřlivém projevu Adolfa Hitlera nekřičel hlasitěji Sieg Hail než tito lidé když Adolf provolával že srovná se zemí Anglické města tisíce tunami bomb..Hitler zasel vítr a obyčejní lidé sklidili bouři Exclamation Exclamation


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/12/2007, 09:42  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jo, tak pod to se podepisuju.
Kdo zlé strojí, nechť se zlého bojí. (Arabské přísloví)


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/12/2007, 13:03  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Destroyman napsal:
Jo, tak pod to se podepisuju.
Kdo zlé strojí, nechť se zlého bojí. (Arabské přísloví)

Pěkné přísloví a dost výstižné Wink


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/12/2007, 13:16  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Mr. Green To mám z dětské četby Mr. Green
Pokud se nepletu, tak Karel May, Lovci lidí Twisted Evil Mr. Green


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 25/6/2013, 06:36  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Nějak nevím, kam s touhle kuriozitou, tak to dávám sem - wermacht a US Army proti SS:
http://xman.idnes.cz/bitva-o-hrad-itter-0mv-/xman-styl.aspx?c=A130619_130622_xman-styl_fro


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 25/6/2013, 08:18  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Pěkný!


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75367 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1971s ][ Queries: 19 (0.0391s) ][ Debug on ]