Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
sigi
Generalfeldmarschall


Věk: 54
Založen: 31. 10. 2007
Příspěvky: 977
Bydliště: Poděbrady
17706.66 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 29/1/2008, 21:55  Předmět:  Útok na Sovětský svaz Odpovědět s citátemDolůNahoru

VÝCHODNÍ TAŽENI


Operace Barbarossa


Image



Dvacátého druhého června 1941 začalo letní tažení proti Sovětskému svazu pod krycím názvem Barbarossa. Stíhací svazy povolané do této akce, ke kterým patřila také 52. stíhací eskadra, dosáhly velkých úspěchů.
Z Krefeldu se štáb eskadry pod velením komodora majora Hanse Trůbenba-cha přesunul dvacátého června 1941 do Bukurešti a dvacátého sedmého června 1941 pak dále do Pipery (také v Rumunsku). Třetí skupina 52. stíhací eskadry (III./JG 52) přímo podléhala a patřila 4. letecké armádě. Ta byla opět připojena k Rundstetově armádní skupině. Rundstetova armádní skupina se skládala z Reichenauovy a Stúlpna-gelovy armády, z Kleistovy tankové skupiny a také ze slovenského a maďarského vojska. Jejím úkolem bylo zmocnit se Ukrajiny. Rumunská armáda pod velením maršála Antoneska měla za úkol dobýt zpět Besarábii (dnešní Moldávii), které se roku 1940 Sovětský svaz po krátké válce s Rumunskem násilím zmocnil. Pro splnění tohoto úkolu byly rumunské oddíly posíleny o Schobertovu armádu.
Opožděný začátek útoku na Sovětský svaz mělo na svědomí nečekané tažení na Balkáně. Začalo šestého dubna 1941 proti Jugoslávii a ?ecku a skončilo dobytím Kréty německými oddíly výsadkářů. Stíhací skupina III./JG 52, pod velením svého velitele Hpt. Gottharda Handricka (velitel 7./JG 52 Hpt. H. Bacsilla, 8./JG 52 Obit. G. Rall a 9./JG 52 Obit. E Hórnig) se přemístila patnáctého května 1941 do Atén, které Wehrmacht obsadil dvacátého sedmého dubna 1941. Třetí skupina měla za úkol, v součinnosti s dalšími stíhacími svazy, 'vyčistit' od britských stíhacích letounů vzdušný prostor nad poloostrovem Peloponés a ostrovem Kréta. Aby se přitom němečtí stíhací vyhnuli delším příletovým časům, museli se přesunout na polní letiště na Peloponésu.
Prvního června 1941 následoval opět přesun zpět do Bukurešti, aby byla skupina přezbrojena na modernější Messerschmitty Bf 109F, které se oproti typu Bf 109E vyznačovaly lepšími aerodynamickými vlastnostmi. Krátké zaškolení na vylepšených Bf 109 se uskutečnilo na letišti Mizil asi čtyřicet kilometrů východně od Ploiesti.

Skupina II./JG 52 se nacházela, jak už bylo krátce zmíněno, od třináctého června v prostoru příprav na akci Barbarossa Leebovy armádní skupiny s Buschovou a Kuchlerovou armádou, s Hoppnerovou tankovou skupinou a Kellerovou 1. leteckou armádou. Leebova armádní skupina měla rozkaz zaútočit z Východního Pruska na Leningrad. Stíhací skupina II./JG 52 přitom dosáhla pozoruhodných úspěchů (především 4. letka pod velením svého velitele Hpt. J. Steinhoffa).
Třetí a zárove? nejsilnější skupině armád, která se soutředila k útoku na Sovětský svaz v prostoru Varšavy, velel vo? Bock. Tvořily ji Klugeho a Weichseho armády, dvě tankové skupiny Guderiana a Hotha a Kesselringova 2. letecká armáda. Operačním cílem této skupiny armád byla Moskva.
---------------------------------------------------------------------------------------

Luftwaffe 22. června 1941

1. letecká armáda (Luftflotte 1)

Velitel Gen.Ob. Alfred Keller
Výchozí základna Východní Prusko
Bojový úkol- podpora armádní skupiny Nord (XVI. a XVII. armáda a IV tanková skupina)
vedené von Leebem na severním křídle; průnik prostorem Litvy, Lotyšska
a Estonska. Hlavním cílem byl Leningrad. Letecké síly I. letecký sbor (Fliegerkorps I) s bojovými jednotkami štáb, L, II. alII./JG 54.
-------------------------------------------------------------------------------------------

Gen.Fm. Albert Kesselring sektor Suwalki-Lublin ve východním Polsku
podpora armádní skupiny Mitte (IV a IX. armáda, II. a III. tanková skupina) vedené von Bockem; průnik prostorem mezi Pripjaťskými bažinami a územím pobaltských států směrem na Smolensk.
II. a VIII. letecký sbor (Fliegerkorps II a VIII) s bojovými jednotkami štáb, II. alII./JG27; štáb, I.,11.,III. alV/JG51; štáb, L, II. alII./JG53. Vrámci VIII. leteckého sboru určeného pro přímou podporu byly střemhlavé bombardovací jednotky štáb, II. a III./StG 1; štáb, I. a III./StG 2; štáb, L, II. a III./StG 77 aIV(Stuka)/LGl.
--------------------------------------------------------------------------------------------

4. letecká armáda (Luftflotte 4)
Velitel Gen.Ob. Alois Lohr
Výchozí základna sektor Lublin-Przemysl ve východním Polsku a Jassy v Rumunsku.
Bojový úkol-podpora armádní skupiny Sud (VI., XI. a XVII. armáda, "L" tanková skupina, rumunská 3. a 4. armáda) vedené von Rundstedtem; průnik prostorem západní Ukrajiny s cílem v Kyjevě.
Letecké síly IV a V letecký sbor (Fliegerkorps IVa V) s bojovými jednotkami štáb, L, II, III. a IVErg/JG 3; štáb, I. a III./JG 52; štáb, II. a III./JG 77 a I.(Jagd)/LG 1.
---------------------------------------------------------------------------------------------

5. letecká armáda (Luftflotte 5)
Velitel Gen.Ob. Hans-Júrgen Stumpff Výchozí základna sektor severního Norska a Finska. Bojový úkol- podpora ofenzívy generála Dietla v prostoru Petsama.
Letecké síly vyčleněny byly pouze malé a nekompletní jednotky, které spolupracovaly s finským letectvem.
-------------------------------------------------------------------------------------------

Kromě taktických leteckých sil v rámci jednotlivých leteckých armád podporovaly ofenzívu i tyto bombardovací jednotky - KG l, KG 3, KG 4, 6./KG 30, KG 51, KG 53, KG 54, KG 55, III./KG 76 a KGr 806. Většina z těchto jednotek podléhala II. leteckému sboru v prostoru armádní skupiny Mitte. Kromě těchto jednotek se útoku zúčastnily i stíhací bombardéry z L a II./ZG 26 a celá rychlá bombardovací eskadra SKG 210. Pro útok na SSSR bylo vyčleněno a ze Západu, Německa a Středomoří staženo 2770 letadel. Tento počet zahrnoval 775 bombardérů, 310 střemhlavých bombardérů, 830 stíhaček Bf 109, 90 těžkých stíhacích bombardérů Bf 110 a 765 průzkumných, kurýrních apod. letadel.
Ještě před východem slunce začala dvacátého druhého června 1941, po předcházející intenzivní dělostřelecké přípravě, ofenzíva na frontě, která se rozprostírala na prostoru více než dvou a půl tisíce kilometrů. Dvacátého pátého června 1941, tři dny po zahájení akce Barbarossa, se II./JG 52, pod velením svého velitele Hpt. Ericha Woitkeho, přesunula do Vařeny na území dnešní Litvy, která byla tehdy okupována Sovětským svazem. Páté letce velel Hpt. August Wilhelm Schumann a 6. letce Obit. Rudolf Resch. Rychlý postup armády si vyžádal sérii rychle po sobě následujících přesunů.
Dvacátého osmého června 1941 už byla II. skupina v Moloděčnu, které se nacházelo asi sedmdesát kilometrů severozápadně od Minská. Jednotky skupiny armád Nord (Sever) se ještě týž den zmocnily Minská. Třetího července 1941 stroje vzlétaly a přistávaly na letišti Sloboda a o dva dny později v Lepelu, který ležel asi sto dvacet kilometrů směrem na severoseverovýchod od Minská.
I když letiště bylo přeplněné, musela odtud II. skupina osm dní létat, aby plnila rozkazy týkající se ochranného doprovodu bombardovacích svazů nebo případně volného lovu. Od třináctého července do dvacátého třetího července 1941 sídlila II./JG 52 na letišti v Kamary u Vitebska. Německá převaha ve vzduchu umožnila rychlý a plynulý postup pozemních vojsk na Leningrad. Proto se musela skupina přestěhovat do Děmidova, asi sedmdesát kilometrů na východ od Vitebska. Stíhací svazy byly často umístěny jen několik kilometrů za frontou, aby se vyhnuly dlouhé příletové době, a aby mohly zůstat a chránit objekty, které jim byly svěřeny pod ochranu, co možná nejdelší dobu.
Podle hlášení Gen.Lt. Blochera zničily letecké svazy 1. letecké armády (pod velením Kellera) v severním úseku východní fronty v době od dvacátého druhého června do třináctého července 1941 dohromady 1211 sovětských letadel na zemi a 487 při leteckých soubojích.
----------------------------------------------------------------------------------------------

Janusz Piekalkiewicz ve své knize Luftkrieg 1939-1945' popisuje události z června 1941 takto:

„... dvacátého června 1941 je v Moskvě vytvořen pod označením 6. stíhací sbor první svaz sovětského letectva tohoto druhu, který přebírá protivzdušnou obranu hlavního města. Kromě toho mají být v neděli dvacátého druhého června 1941 vyzkoušena civilní opatření protiletadlové obrany „za realistických podmínek". Krátce po půlnoci dvacátého druhého června 1941 dostávají vojenské rady pobaltského, leningradského, západního, kyjevského a oděského vojenského okruhu od Stalina důvěrné sdělení, že by mohlo dojít překvapivému napadení fašisty během dvacátého druhého a dvacátého třetího června. Doslova se v něm uvádí: „Nařizuji... dvacátého druhého června 1941 před svítáním decentralizovat veškeré letecké síly i štábní letky na polní letiště a důkladně je zamaskovat." Tento příkaz sice vojenské okruhy a armádní štáby obdrží, ale nelze jej již předat všem podřízeným útvarům vojsk.
Podle sovětských zdrojů disponuje letectvo Rudé armády dvacátého druhého června 1941 nejméně osmnácti tisíci bojovými letouny všeho druhu, asi polovina je umístěna v západních vojenských okruzích. Pouze pětinu z toho tvoří moderní stroje, jež se piloti teprve musí naučit ovládat...
Operace Barbarossa, napadení Sovětského svazu, od Baltského moře až po Karpaty. Již ve dvě hodiny ráno jsou bombardéry 1., 2. a 4. letecké armády připraveny ke startu -•- nejzkušenější posádky mají přeletět sovětské hranice ve velké výšce a ještě před zahájením útoku nárazově bombardovat předsunutá letiště sovětského stíhacího letectva.
Tento starý osvědčený první úder zcela překvapí mnoho sovětských leteckých základen. Bezprostředně poté následuje druhá vlna s hlavním útokem 637 bombardovacích letounů a 231 stíhaček proti jednatřiceti sovětským letištím. V dopoledních hodinách provádí asi čtyři sta bombardérů další masový úder proti dalším pětatřiceti letištím. Tím je zasaženo šestašedesát leteckých základen, na nichž je umístěno asi sedmdesát procent všech leteckých sil Rudé armády.
Jak potvrzuje sovětská historiografie, bylo prvního dne dopoledne zničeno asi dvanáct set sovětských letounů, z toho osm set na zemi. Generálporučík letectva Kopec ztrácí šest set letounů, aniž by se mu podařilo způsobitLuftwaffe nějaké ztráty, které by stály za zmínku, a spáchá druhého dne války sebevraždu. Obzvlášť těžce jsou postižena letecká vojska v Pobaltí (gen. A. R lonov). Jsou přepadením Luftwaffe překvapena právě v okamžiku, když se vrátí četné svazy z velkého nočního cvičení.

---------------------------------------------------------------------------------------------


Celková síla leteckých armád spojených s Německem, které se zúčastní operace Barbarossa, je asi tisíc letounů. Největší kontingent poskytuje Rumunsko se 423 stroji spojenými do tří velkých skupin. Finsko se účastní s asi 230 stíhacími, 41 bombardovacími a 36 bitevními letouny (pouze částečně způsobilými k letu), které úzce spolupracují s 5. leteckou armádou. Koncem července přilétá na jižní úsek východní fronty Comando Avia-zione italského expedičního sboru se třemi skupinami - celkem asi sto letadel. V rámci maďarského rychlého sboru je podřízen jeden stíhací a jeden bombardovací pluk a několik průzkumných perutí 4. letecké armádě. U 4. letecké armády je nasazena také legie chorvatského letectva s jednou stíhací a bombardovací skupinou. Bojů na východní frontě se rovněž účastní slovenský letecký pluk.
Sovětské zdroje uvádějí, že z nedostatku pilotů, kteří byli buď na dovolené, nemocní, na kurzech nebo předváděcích letech, nemohla prvního dne války startovat téměř polovina frontových strojů v pěti pohraničních oblastech. Tak získává Luftwaffe hned první den leteckou převahu ve všech částech boje, často dokonce absolutní leteckou nadvládu, a to přispívá značnou měrou k úspěchům pozemních vojsk.
Sověti jsou nuceni omezit svá nasazení na podporu pozemní armády. Oblast vpádu Němců je napadána pouze ojediněle. Jeden rozkaz dokonce zakazuje občasné přelétávání vlastní frontové linie. Přes těžké ztráty přechází sovětské letectvo do protiútoků. Celkem provádí - znovu podle sovětských zdrojů - dvacátého druhého června šest tisíc vzletů a při leteckých bojích sestřelují asi dvě stě letadel.
Z počátku je taktika letectva Rudé armády velmi zdrženlivá - opakované 'blokovací lety' k ochraně jednotek pozemního vojska, které si vyžádají enormní nasazení letadel, jsou jedinou možností, jak dostatečně ochránit jednotky ze vzduchu pomocí zastaralých strojů bez dostatečného radiového spojení. Když se objeví německé stíhačky, musí bitevní letouny vytvořit uzavřený kruh, aby si zajistily vzájemné krytí. Tato taktika však vede ke značným ztrátám. Také předepsaný bojový řád sovětského stíhacího letectva, létat v let-kách (zveno) vždy po třech strojích těsně vedle sebe, omezuje zejména jejich manévrovací schopnost a neposkytuje žádnou vzájemnou ochranu. Tak se stávají snadnou kořistí zkušených německých stíhačů..

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Druhá skupina JG 52 měla na těchto úspěších značný podíl. Od pátého srpna do devatenáctého srpna 1941 sídlila skupina na letišti v Solcy, které leželo asi třicet kilometrů západně od Ilmenského jezera. Nad tímto letištěm byl devatenáctého srpna 1941 sestřelen Uffz. Hans Sembill a později padl do sovětského zajetí. Dvacátého srpna 1941 se skupina přemístila na letiště Spaskaja Polist. Polist je malá říčka, která teče směrem na sever a blízko vesnice Staraja vtéká do Ilmenského jezera. Zde byl vyznamenán velitel 4. letky Hpt. Johannes Steinhoff za své třicáté páté vítězství ve vzduchu Rytířským křížem.
Johannes Steinhoff se narodil 15. září 1913, kLuftwaffe přešel roku 1935, kde původně sloužil u noční stíhací 10.(Nachtjagd)/JG 26. Dne 18. prosince 1939 sestřelil dva Wellingtony. Velitelem 4./JG 52 se stal v únoru 1940, svých prvních úspěchů u této eskadry dosáhl tedy již na západě. V prosinci 1941 měl na kontě padesát sestřelů a od března 1942 velel II./JG 52. Na počátku února 1943 již zvýšil počet svých úspěchů na sto padesát. Od dubna 1943 velel JG 77 v Tunisku a posléze v Itálii. Od 1. prosince 1943 stál v čele JG 7,jež používala proudové Mé 262, posléze ale přešel k JV 44, používající stejnou techniku. Zde s letounem vyzbrojeným raketami dne 18. dubna 1945 havaroval při startu a těžce se zranil. Nemocnici opustil až roku 1947. Celkem si na své konto připsal 178 vítězství.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Fronta se přibližovala k Leningradu a hrozilo mu obklíčení. Kruh se uzavřel dříve, než se čekalo, už osmého září 1941. O dva dny dříve obsadila II./JG 52 dobře vybudované letiště v Ljubani, asi sedmdesát kilometrů směrem na severoseverový-chod od Leningradu. Velitel 5./JG 52 Hpt. Wilhelm Schumann se zde smrtelně zranil při výskoku s padákem. Jeho nástupcem, který převzal velení nad 5. letkou, byl sedmého září 1941 jmenován Obit. Siegfried Simsch.
Z rozkazu Hitlera z patnáctého září 1941 musely být staženy z bojů kolem obklíčeného Leningradu tankové a letecké svazy. Pro II./JG 52 přišel dvacátého devátého září rozkaz přesunout se na letiště Štabna u Smolenska. Už nepatřila ke Kellerově 1. letecké armádě, ale příslušela od této doby 2. letecké armádě, kterou tvořily II. a VIII. letecký sbor a které velel polní maršál Kesselring.
Stíhací skupina III./JG 52 dostala dvacátého třetího června 1941 nového velitele Máj. Alberta Blumensaata. Převzal velení v době, kdy se sovětské bombardéry několikrát pokoušely zničit rumunská ropná pole u Ploiesti. To se jim ale nepodařilo v důsledku výborné stíhací obrany III. skupiny, která bojovala s velkým odhodláním. Mimo to vylepšené Bf 109F vysoce technicky převyšovaly sovětská letadla.
Dva dny po začátku útoku na Sovětský svaz dvacátého čtvrtého června 1941 se musela skupina přestěhovat do Mamaie blízko Constanjy. Osmá letka pod velením Obit. G. Ralla sestřelila od dvacátého druhého června do dvacátého sedmého června 1941 pětačtyřicet nepřátelských bombardérů, a tím také skončily nálety na ropná pole. Letectvo Rudé armády v tomto časovém úseku ztratilo asi třináct set šedesát letadel (rovněž podle hlášení Gen.Lt. Blochera).
Dvanáctého července 1941 převzal velení 7. letky Obit. Hans-Jórg Zimmer-mann. Prvního srpna 1941 se přemístil štáb eskadry spolu s III./JG 52 do obce Běla-ja Cerkev, asi osmdesát kilometrů na jih od Kyjeva. Čtvrtého srpna 1941 vzlétla 9. letka pod velením Obit. Franze Horniga s deseti stroji. Jejich úkolem byl ochranný doprovod pro svaz střemhlavých bombardérů, které měly zaútočit na sovětské letiště. Všech deset strojů se vrátilo nepoškozených na základnu v Bílé Cerkvi. Mladý Lt. Hermann Graf velel dvojici letounů a jeho kamarád v této dvojici Gefr. Leopold Steinbatz byl svědkem jeho prvního vítězství ve vzduchu, jímž se stal Polikarpov 1-16.
---------------------------------------------------------------------------------------------

Gráfův katschmarek je poměrně málo známý, uveďme proto alespo? několik údajů. Leopold Steinbatz se narodil 25. října 1918 ve Vídni. Vroce 1937 začal pilotní výcvik, který ukončil v roce 1939. V listopadu 1940 přišel k 9./JG 52. Na jaře 1941 se zúčastnil tažení na Balkáně i útoku na Krétu. Na bojích v Sovětském svazu se podílel od prvního dne. První vítězství si připsal až 4. srpna 1941. V listopadu jich měl na svém kontě již pětadvacet a 14. února 1942 dostal po 42 sestřelech Rytířský kříž. V bojových operacích pokračoval až od dubna 1942. Dne 5. května sestřelil svého 50. protivníka a o patnáct dní později zdolal svého 75. soupeře; 8. května sestřelil sedm letadel protivníka. Ve dnech 1. a 2. června 1942 získal po čtyřech vítězstvích. Po tomto výsledku byl dne 2. června 1942 vyznamenán Rytířským křížem s Dubovými ratolestmi. Už 11. června 1942 měl na kontě 95 vítězství. Dne 15.června. 1942 mu do stovky chyběl už jen jediný sestřel. Při návratu z akce však byl jeho letoun zasažen palbou protiletadlových baterií a zřítil se do lesa u Voločanska. Leopold Steinbatz byl posmrtně povýšen na poručíka a 23. června 1942 mu byly uděleny Meče k Rytířskému kříži. Odlétal asi 300 bojových letů a dosáhl 99 sestřelů na východní frontě.
-------------------------------------------------------------------------------------------

Skupina III./JG 52 startovala ke splnění svých úkolů také z letiště Signajevka. Pátého srpna 1941 od časných ranních hodin plnila rozkaz - zajistit ochranný doprovod pro střemhlavé bombardéry. Rozkaz pro celkově už čtvrté nasazení toho dne zněl - volný lov nad Kyjevem. Když se do tohoto vzdušného prostoru dostala 9. let-ka, byla už 8. letka pod velením svého velitele Gúnthera Ralla zapojená do leteckých soubojů se sovětskými stíhací. Z převýšení tisíc metrů zaútočila 9. letka. I přes silné ostřelování jeho 'žluté devítky' se podařilo Lt. Gráfovi dosáhnout dvou vítězství. Další operační nasazení sedmého srpna 1941, jako ochranný doprovod pro střemhlavé bombardéry, zasahovalo až sto kilometrů za sovětské linie. Silná obranná palba sovětských protiletadlových děl se soustředila na přilétávající Stuky bombar-dovacího svazu, přičemž byl jeden letoun sestřelen. Pilot se zachránil pomocí padáku ve výšce tři sta metrů, ale střelec se zřítil i s hořícím strojem. Několik sovětských vojáků se pokusilo v autech dohonit a zajmout pilota, který právě seskočil. Jejich plány jim ale překazilo kamarádství pilotů Stuk, neboť jedna osádka Ju 87, která seskok pilota sledovala, se rozhodla provést husarský kousek. Přistála na krátkou dobu se svým letadlem a kamaráda, který právě seskočil, vzala do letadla! Tato záchranná akce by se pravděpodobně nezdařila, kdyby nebylo výrazné podpory jednoho roje 9. letky, který zaútočil na sovětská vozidla. Po přistání telefonicky poděkoval velitel svazu Stuk stíhačum za projevenou pomoc.
Jedenáctého srpna 1941 doprovázela Stuky opět 9. letka (startovaly tři dvojice letounů). Při zpátečním letu došlo ke střetu se sovětskými stíhacími letouny. Osmá letka se rovněž zúčastnila souboje. Po skončení si mohl Lt. Hermann Graf nahlásit své třetí vítězství, MiG-3.
Dvacátého sedmého srpna 1941 se III. skupina přesunula na letiště Ščastlivaja blízko Dněpropetrovsku, který německé jednotky dobyly dvacátého pátého srpna 1941. Devět dní pobývala 9. letka na letišti Alexandrija, šedesát kilometrů na seve-roseverovýchod od Kremenčugu. Při ranním operačním letu třicátého srpna zpozorovala dvojice letounů pod velením Lt. Gráfa pět sovětských dvoumotorových bombardérů se stíhacím doprovodem. Přesto se jim podařilo v následujícím souboji jeden bombardér sestřelit. Dlouhotrvající deště způsobily, že provizorní nájezdové dráhy byly tak rozmočené, že se mohlo startovat pouze s vědomím nebezpečí neho-
dy.
----------------------------------------------------------------------------------------------

Třetího září 1941 převzal velení 7./JG 52 Hpt. Adalbert Sommer. Po několikadenní vynucené přestávce, kdy se nedalo startovat, mohl být opět šestého září za ranního šera zahájen letový provoz. Po čtvrtém operačním startu, kdy se plnil rozkaz chránit mosty přes Dněpr, si mohla 9. letka nahlásit čtyři vítězství, z toho dva bombardéry. Část III. skupiny sídlila na letišti Mironovka až do doby, kdy se desátého září celá skupina společně se štábem eskadry přesunula do Berislavy na dolním toku Dněpru, asi devadesát kilometrů od jeho ústí do Černého moře. Pobočník skupiny Lt. Schade letěl jako velitel dvojice letounů na průzkumný let nad poloostrov Krym, který byl tehdy ještě v sovětském držení. Poručici Graf s Embergerem letěli jako doprovodná dvojice. Nad Perekopskou úžinou došlo ke kontaktu s nepřátelskými sovětskými stíhacími letouny typu 1-16. Všechny byly sestřeleny. Jeden pilot se zachránil výskokem s padákem.
----------------------------------------------------------------------------------------------

Bitva v 'kyjevském kotli' zuřila v celé své síle od desátého do osmnáctého září 1941. Třetí skupina byla z Berislavi stažena a patnáctého září přesunuta do Gradi-če, osmdesát kilometrů na severovýchod od Kremenčugu, aby podpořila pozemní armádu. Štáb eskadry se 16. září přestěhoval do Kremenčugu. Z Gradiče musela skupina opět zajišťovat ochranný doprovod pro třicet střemhlavých bombardérů Ju 87. Osmnáctého září 1941 byl nařízen přesun do Bílé Cerkvi. Večer dvacátého září 1941 byl Kyjev, hlavní město Ukrajiny, v německých rukou.
Dvacátého čtvrtého září se III. skupina přemístila do Poltavy a o den později ji následoval štáb stíhací eskadry JG 52. Po vpádu do Kyjeva utrpěly německé oddíly těžké ztráty. -Celé ulice, které před tím sovětští ženisté podminovali a po svém stažení na dálku odpálili, vyletěly najednou do povětří. Ještě horší byly následky po vyhození do povětří přehrady pro elektrárnu na Dněpru, po které vedla nahoře cesta. V době výbuchu byla tato cesta přeplněna německými kolonami.
Dvacátého sedmého září vybojoval Lt. Hermann Graf své osmé vzdušné vítězství, jeho obětí se v tomto případě stal dvoumotorový bombardér 11-4, dříve označovaný DB-3. Roj, který se sestával z dvojice letadel Lt. Gráfa a Uffz. Steinbatze z 9. letky a letadel Fw. Grislawskiho a Lt. Ratzlaffa ze 7. letky, měl třetího října rozkaz provést hloubkový útok na několik letišť v Charkově, na kterých se měla nacházet sovětská letadla. V průběhu akce byly sestřeleny ještě dva sovětské stíhací letouny typu 1-26 a 1-16. Novým velitelem se od prvního října 1941 stal major Hubertus vonedenáctého října sestřelili Lt. Gráfa Uffz. Steinbatz každý po jednom dvoumo-torovém bombardérů typu SB-2. Za pár minut poté zdolal Lt. Graf ještě jeden dvoj-plošník typu 1-153. S devětapadesáti vítězstvími ve vzduchu se 9. letka dostala do čela celé III./JG 52.
Bonin.
------------------------------------------------------------------------------------------

Jedenáctého října sestřelili Lt. Gráfa Uffz. Steinbatz každý po jednom dvoumo-torovém bombardérů typu SB-2. Za pár minut poté zdolal Lt. Graf ještě jeden dvoj-plošník typu 1-153. S devětapadesáti vítězstvími ve vzduchu se 9. letka dostala do čela celé III./JG 52.

Franz Kurowski v knize Balkenkreuz und Rotenstern vývoj na východní frontě v tomto období popisuje takto:

„... Od sedmnáctého srpna 1941 byly jednotky bombardérů 4. letecké armády nasazovány ve dne i v noci proti dopravnímu centru Dněpropetrovsk. Cílem bylo zničení tamního obrovského nádraží, průjezdných silnic a mostů, aby byl zastaven ústup silných sovětských sil. Ty by pak za Dněprem nemohly znemožnit přechod německých oddílů přes řeku.
Ačkoliv boje uplynulých týdnů jednotky 4. letecké armády silně zdecimovaly, a například celkový počet stíhaček všech jednotek klesl na čtyřiačtyřicet strojů, bojovaly zde zbylé jednotky do posledního dechu. Sedmnáctého srpna se ocitla na příklad I. a II. skupina JG 3 spolu s III./JG 52 v dramatickém souboji s jednotkami sovětským bombardérů. V tuhých vzdušných soubojích bylo sestřeleno třiatřicet sovětských bombardérů. Byly to převážně DB-3 a SB-3.
Třicátého srpna sestřelili Lutzovovi stíhací" tisící sovětské letadlo ve východním tažení.
Operace byly ztěžovány jak nedostatkem paliva a munice, tak i stále se zvětšující vzdáleností. Poslední problém přinutil V letecký sbor k tomu, aby později některé ze svých jednotek přemístil na letiště Krivoj Rog. Zde byla ale zásobovací situace obzvláště špatná. Palivo a munice se mohly dopravovat jen letecky. Hrozilo, že z dopravních důvodů budou dodávky zcela ochromeny. Ve většině případů nemohly německé zásobovací kolony kvůli extrémně špatným silnicím držet krok s postupem taktických jednotek. Občas byly v lepivé břečce po deštích, které se nyní snášely k zemi stále častěji, jakékoliv pohyby nemožné.
Koncová nádraží ležela příliš daleko zpátky na západ. Vzdor horečným snahám zprovoznit zničené koleje až k frontě, bylo třeba po každém dalším postupu vynakládat novou práci. Stále více se tato snaha podobala boji s větrnými mlýny. Jednoduše trvalo příliš dlouho, než mohla být koncová nádraží přeložena do blízkosti fronty.
Na severním boku armádní skupiny Jih bylo u 6. armády zřízeno velitelství Sever pro přímou podporu. Jeho úkolem bylo zastavit ústup sovětské 5. armády přes Dněpr z prostoru severně od Kyjeva útoky na dopravní trasy jednotek a na kolony na silnicích vedoucích na východ. Pohyb sovětských ozbrojených sil byl potvrzen až devatenáctého srpna nočním leteckým průzkumem. Tato možnost byla sice už několik dnů očekávána, nastala však přece jen příliš brzy.
Vedle jednotek velitelství Sever pro přímou podporu byly na tyto silnice nasazeny další jednotky bombardérů V leteckého sboru. Útoky byly úspěšné. Zvyšovaly vysoké krvavé ztráty protivníka, ačkoliv ten se stále znovu snažil přesunovat se jen v noci a k přesunu využívat co nejvíce vedlejších cest od sebe vzdálených, což útok ztěžovalo.
Když se 11. pěší divizi podařilo s pomocí 191. oddílu samohybných děl obsadit dřevěný most přes Dněpr u Gornostajpolu a převést svá vojska na východní břeh řeky, došlo k dramatickým událostem. Sovětské armádní velení nařídilo masové nasazení všech bombardérů a stíhaček proti tomuto mostu. Od té chvíle přilétávaly sovětské bombardé-ry v nízké výšce a pokoušely se zničit most cíleným shazováním bomb. Stíhačky letěly nad bombardéry, aby se postavily proti německým stíhačům. Navzdory nízkým počtům použitelných stíhaček se podařilo V leteckému sboru, jehož stíhací eskadry byly nasazovány jen s osmi letouny ve skupině, těmto útokům čelit.
Dvacátého čtvrtého srpna dosáhlo jen několik stíhaču pětatřiceti sestřelů. Když o něco později zabránila hustá mlha na letišti Bělaja Cerkev startu německých stíhaček, podařilo se sovětským jednotkám díky dobrému počasí na jejich základnách nasadit silnou stíhací jednotku 1-16. Při letu ve výšce jen devět až deset metrů se stíhačům podařilo zapálit most a shodit Molotovův koktají'. Protiletadlové dělostřelectvo u mostu bylo příliš slabé, než abyje mohlo odrazit, třebaže vzhledem k malé výšce útočníků by při masivní palbě dělostřelectva mohla být obrana úspěšná. Most byl tedy nepoužitelný. Jeho ztráta byla předehrou k dalším bojům o přechod přes řeku, kterého měla dosáhnout 6. armáda.
Jedenáctého října dokázal Grafu Losové sestřelit dvě nepřátelská letadla. Steinbatz dosáhl vzdušného vítězství nad SB-2.
To byl padesátý devátý sestřel 9. letky, která se tím dostala na špičku III./JG 52. Z tohoto místa se nikdy nenechala vytlačit. O to se starali muži jako Grislawski, Steinbatz a Graf. Z letiště čaplinka byly podnikány lety na Krym a dvacátého třetího října, na narozeniny Hermanna Gráfa, sestřelil tento oslavenec nad Bojsovkou dva protivníky. Prvního listopadu docílil svého dvacátého prvního vzdušného vítězství a dvacátého šestého prosince si zaznamenal třicátý sedmý sestřel. Lt. Dickfeld ze štábu skupiny měl také sedmatřicet sestřelů. Fw. Kóppen ze 7. letky už měl před nimi velký náskok a tak osmnáctého prosince 1941 obdržel Rytířský kříž..."

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Dvacátého třetího října následovalo přesunutí štábu eskadry a III./JG 52 na jižní Ukrajinu do Čaplinky, asi třicet kilometrů na severoseverozápad od Perekopské úžiny. Jednalo se při tom o pruh země široký deset kilometrů, který spojoval Ukrajinu s poloostrovem Krym.
Dvacátého čtvrtého října padl do německých rukou Charkov. Dvacátého sedmého října padl Fw. Důhnen poté, co dosáhl svého dvacátého třetího vítězství v leteckém souboji.
Třetí skupina a štáb eskadry se společně druhého listopadu přemístily do Ta-ganrogu u Azovského moře. Zde převzal velení nad 9. letkou Obit. Kurt Schade. Bitva o město Rostov na Donu skončila dvacátého prvního listopadu 1941 jeho dobytím. Němci, stejně tak jako Sověti, tomu přikládali velký význam, neboť Rostov je branou Kavkazu. O toto město se sváděly bitvy s urputností, odpovídající vážnosti situace. Letecká činnost byla v tuto dobu na obou stranách fronty velmi čilá. Třetí skupina a štáb eskadry zaznamenaly v tomto období velké úspěchy, ale také utrpěly značné množství ztrát.
Tak například dvacátého osmého listopadu 1941 se pozdě odpoledne 8. letka zapletla do tvrdého leteckého souboje se sovětskými stíhací. Při něm dostal velitel 8. letky Obit. Gúnther Rall po svém třicátém šestém vítězství těžký zásah. Porouchaný motor jej přinutil nouzově přistát. Němečtí vojáci vytáhli Ralla v bezvědomí ze zničeného stroje a dopravili ho do nejbližšího lazaretu. Jeho rekonvalescence trvala devět měsíců a proto Ralla ve vedení 8. letky zastupoval až do jeho návratu Obit. Otto Decker.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Německé a rumunské oddíly už nemohly dále odolávat silným sovětským protiútokům v oblasti Roštová na Donu. Dvacátého osmého listopadu 1941 dobyli Sověti Rostov zpět. Waffen-SS, kterým velel Sepp Dietrich, kryly ustupující pěchotu. Devátá letka napadla dvacátého devátého listopadu sovětský bombardovací svaz se stíhacím doprovodem. Lt. Hermann Graf sestřelil dva a Uffz. Steinbatz jeden letoun 1-16.
Nečekaně náhlý příchod zimy postihl letecký provoz na celé frontě. Zvláště ale německá a spřátelené armády strádaly tím, že neměly odpovídající zimní oblečení, takže kvůli omrzlinám docházelo u oddílů k velkým a zcela zbytečným ztrátám. Aby se mohl udržet alespo? nejnutnější letecký provoz, rozdělával technický personál pod motory malý ohe?, protože ohřívače nebyly ještě tehdy k dispozici! Bylo to silně proti předpisům, ale motory byly připravené k provozu.
----------------------------------------------------------------------------------------------

S touto praxí se ovšem Němci setkali u svých protivníků.

„...V první ruské zimě byli (Němci) velmi nemile překvapeni, když se při rozednění objevily nad jejich letišti sovětské stíhačky v teplotách hluboko pod bodem mrazu, zatímco oni nebyli schopni nahodit motory vlastních letadel. Jakmile zajali sovětského pilota, okamžitě ho přinutili, aby vysvětlil, jak sovětské letectvo udržuje provoz při teplotách čtyřicet stup?ů pod bodem mrazu.
Rus požádal o plechovku se dvěma litry benzinu. Pak přistoupil k Bf 109, který nebylo možné nahodit a k všeobecnému zděšení nalil benzin do olejové vany. Němci strachy ustoupili o dvacet kroků. Jestliže se teď pokusí zapnout zapalování a nastartovat, nastane výbuch.
Dva poněkud ustrašení mechanici začali teď protáčet motor, zatímco německý pilot se krčil v kabině. Jakmile se benzin dobře promísil se ztuhlým olejem, zapnul zapalování. Žádná exploze nenastala. Motor naskočil, rozběhl se do správných obrátek a bezvadně běžel. Sovětský pilot prostřednictvím německého tlumočníka vysvětlil, že olej při teplotách pod nulou tak zhoustne, že startérem není možné motor protočit. Benzin olej zředí, a pak se vypaří, jakmile se motor zahřeje. Jedinou nevýhodou je, že používáme-li benzin při na-hazování motoru při teplotách pod nulou, je třeba olej častěji měnit. Od jiného sovětského zajatce znal Hartmann ještě další metodu, jak nahodit motor při teplotě pod nulou. Vyprávěl o tom: 'Tenhle Rus požádal o náhradní motorovou vanu a také o benzin. Bimmel s ostatními mechaniky přihlíželi, jak přistoupil k Bf 109 a položil vanu na zem pod motor. Vanu naplnil až po okraj benzinem. Pak hodil do benzinu zapálenou sirku a uskočil.
-------------------------------------------------------------------------------------

_________________
www.vojna.net - Největší videoweb o druhé světové válce

Vodnář Pohlaví:Muž Drak OfflineOsobní galerie uživatele sigiZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovi WWW stránkySkypeMSN Messenger
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 30/1/2008, 01:52  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Sigi klobouk dolu Shocked Shocked To je super mega tera článek starý brachu tleskám tvému výkonu Shocked Razz


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 30/1/2008, 09:15  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak pro mne naprostá pecka - bezva práce!
Mám, sice kratší, článek zase z druhé strany ze začátku Velké vlastenecké války - z pohledu SSSR. Až ho zde umístím, tak s Tvým svolením do něj vložím odkaz na tento Tvůj článek (pro čtenáře to bude alespo? tak trochu pohromadě).


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

58207 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2113s ][ Queries: 19 (0.0457s) ][ Debug on ]